Umělá inteligence začíná měnit pracovní trh rychleji, než si ještě před pár lety většina lidí dokázala představit. Zatímco dlouhou dobu panoval názor, že automatizace ohrozí hlavně manuální profese, dnes se čím dál častěji ukazuje přesný opak. První pod výrazným tlakem mohou být lidé, kteří celý den sedí u počítače, pracují s dokumenty, tabulkami, texty, daty nebo e-maily. Právě na to upozornil šéf společnosti Palantir Alex Karp, který se po boku prezidenta odborového svazu Teamsters Seana O’Briena vyjádřil k tomu, jak může AI přepsat pravidla zaměstnanosti. Podle Karpa mohou být elektrikáři, mechanici, instalatéři a další lidé pracující rukama v následujících letech odolnější než řada tradičních kancelářských profesí. Důvod je jednoduchý. Umělá inteligence dokáže automatizovat digitální práci výrazně rychleji než fyzickou práci v nepředvídatelném reálném světě.
AI nejdřív bere práci tam, kde už je všechno digitální
Karpova slova působí provokativně, ale dávají smysl. Současné AI modely vznikly právě pro prostředí, ve kterém funguje většina kancelářských profesí. Pracují s textem, kódem, obrázky, tabulkami, prezentacemi, e-maily, právními dokumenty nebo datovými sadami. Jinými slovy s materiálem, který už existuje v digitální podobě. To znamená, že AI nemusí překonávat fyzické překážky. Nemusí přijet k zákazníkovi, otevřít rozvaděč, vlézt pod auto, vyměnit potrubí nebo vyřešit závadu v domě, kde se realita často liší od plánů na papíře. Stačí jí dostat zadání a může okamžitě generovat výstup. Právě proto dokáže umělá inteligence už dnes během několika sekund připravit text, shrnutí smlouvy, základní právní rešerši, finanční přehled, marketingový návrh, jednoduchý kód nebo odpověď zákazníkovi. To jsou úkoly, za které firmy ještě nedávno platily celé týmy lidí.
Elektrikáře zatím žádný chatbot nenahradí
U řemeslných profesí je situace úplně jiná. AI může elektrikáři pomoci s diagnostikou, vysvětlit mu postup, najít chybu v dokumentaci nebo doporučit pravděpodobnou příčinu problému. Sama ale nepřijede na místo, nevezme do ruky nářadí a neopraví závadu v bytě, továrně nebo autě. Fyzický svět je pro automatizaci mnohem složitější než svět digitální. Každá instalace, každá stavba, každý stroj a každá porucha může být trochu jiná. Člověk v takové situaci kombinuje zkušenost, intuici, zručnost, improvizaci a schopnost reagovat na nečekané okolnosti. To je něco, co se současným AI systémům nahrazuje velmi obtížně. Robotika se sice rychle posouvá kupředu, ale univerzální robot, který by dokázal levně, bezpečně a spolehlivě nahradit elektrikáře, mechanika nebo instalatéra v běžném provozu, je stále mnohem náročnější problém než automatizace části kancelářské práce. A právě v tom spočívá Karpovo varování.
Ještě nedávno byla společenská představa poměrně jasná. Kdo chtěl jistou budoucnost, měl studovat vysokou školu a mířit do kanceláře. Manuální práce byla často vnímána jako méně prestižní cesta. Jenže AI tuto logiku začíná obracet naruby. Pokud dokáže software vytvořit analýzu, zpracovat data, napsat text, připravit prezentaci nebo vyřešit část zákaznické komunikace rychleji a levněji než člověk, firmy začnou velmi rychle počítat. Neznamená to, že právníci, ekonomové, marketéři nebo analytici zmizí. Znamená to ale, že jeden schopný člověk s AI může zvládnout práci, na kterou dříve firma potřebovala několik juniorních zaměstnanců. Největší problém proto nemusí mít špičkoví odborníci, ale průměrní pracovníci vykonávající opakovatelné úkoly. Právě ti mohou zjistit, že jejich práce je pro software snadno napodobitelná.
Které kancelářské profese mohou být pod největším tlakem
Nejohroženější nejsou nutně celé obory, ale konkrétní typy činností. Největší tlak lze očekávat tam, kde se práce opakuje, má jasná pravidla a odehrává se převážně na počítači. Typicky může jít o tyto pozice:
administrativní asistenti,
pracovníci zákaznické podpory,
operátoři call center,
juniorní účetní,
lidé připravující rutinní reporting,
překladatelé běžných textů,
copywriteři produkující jednoduchý obsah,
juniorní analytici pracující hlavně s opakovanými tabulkami,
pracovníci zpracovávající dokumenty a formuláře.
To ale neznamená, že všechny tyto profese skončí ze dne na den. Pravděpodobnější scénář je postupné snižování počtu lidí, změna náplně práce a mnohem větší tlak na výkon. Zaměstnanec, který dříve zpracoval deset úkolů denně, jich s AI zvládne padesát. Pro firmu je to skvělá zpráva. Pro část pracovního trhu mnohem méně.
Nejde o souboj řemeslníků proti lidem z kanceláří
Karpovo sdělení by ale bylo chybné číst jako jednoduché tvrzení, že řemeslníci vyhrají a kancelářští pracovníci prohrají. Skutečné dělení bude mnohem ostřejší. Nepůjde o ruce proti počítači, ale o rutinu proti originalitě. AI je výborná tam, kde může napodobovat existující vzory. Dokáže psát běžné texty, sumarizovat, třídit, překládat, porovnávat a generovat návrhy. Mnohem hůře se jí ale nahrazuje člověk, který dokáže přemýšlet nestandardně, řešit nové situace, chápat širší kontext, nést odpovědnost a přicházet s rozhodnutími, která nejsou jen průměrem toho, co už někde existovalo. Právě proto mohou být v AI éře extrémně cenní nejen špičkoví technici a řemeslníci, ale také lidé s neobvyklým způsobem myšlení. Ti, kteří se nebojí jít proti proudu, spojovat nesouvisející informace a vytvářet nové strategie, produkty nebo byznysové modely.
Řemesla mohou zažít návrat prestiže
V mnoha zemích už dnes chybí kvalifikovaní řemeslníci. Elektrikáři, instalatéři, mechanici, svářeči nebo servisní technici mají často plné kalendáře a jejich cena roste. Dlouhé roky přitom společnost tlačila mladé lidi hlavně k vysokoškolskému vzdělání a kancelářské kariéře. Výsledkem je nedostatek lidí, kteří skutečně umí něco opravit, postavit, zapojit nebo uvést do provozu. Nástup AI může tento trend ještě zvýraznit. Jestliže se část kancelářské práce zlevní a zautomatizuje, zatímco kvalifikované fyzické práce zůstane nedostatek, hodnota dobrých řemeslníků může dál růst. A nejen finančně. Může růst i jejich společenská prestiž. Je docela možné, že generace rodičů, která dětem opakovala, že musí hlavně vystudovat, aby neskončily „u řemesla“, bude muset svůj pohled přehodnotit. Budoucnost totiž možná nebude patřit těm, kteří mají nejdelší titul, ale těm, jejichž práce je skutečně těžko nahraditelná.
Karp zároveň upozorňuje na ještě důležitější věc. Skutečný problém není jen v tom, které profese AI nahradí nebo promění. Zásadní otázkou je, kdo bude těžit z obrovského růstu produktivity. Pokud umělá inteligence umožní firmám vyrábět více, rychleji a levněji, může to být pro ekonomiku obrovská příležitost. Jenže pokud většina zisků skončí u několika technologických gigantů a vlastníků kapitálu, zatímco běžní zaměstnanci ponesou hlavně náklady změny, může to vést k velkému společenskému napětí. Proto se dnes stále častěji mluví nejen o samotné technologii, ale také o pravidlech, vzdělávání, rekvalifikacích, daních, sociální stabilitě a ochraně střední třídy. AI není jen technologická otázka. Je to ekonomická a politická otázka první kategorie.
Nahradí AI kancelářské práce dřív než řemesla?
Ve zjednodušené podobě je odpověď ano. Mnoho kancelářských činností je pro AI snazší cíl než kvalifikovaná práce v terénu. Důvodem není to, že by kancelářští pracovníci byli méně schopní. Důvodem je povaha jejich práce. Pokud je práce digitální, opakovatelná a založená na zpracování informací, AI do ní může vstoupit prakticky okamžitě. Řemeslná práce je naproti tomu fyzická, lokální, proměnlivá a často nepředvídatelná. To z ní v nejbližších letech dělá tvrdší oříšek pro automatizaci. To však neznamená, že každý elektrikář má vyhráno a každý člověk v kanceláři má problém. Vyhráno budou mít hlavně ti, kteří se naučí AI používat jako nástroj, ne jako konkurenta. Ať už jde o technika, podnikatele, právníka, novináře, programátora nebo marketéra.
Budoucnost nebude milosrdná k průměru
Nejdůležitější poselství celé debaty je nepříjemné, ale jasné. AI bude tlačit na průměr. Na průměrné texty, průměrné analýzy, průměrné prezentace, průměrný reporting i průměrnou administrativu. Všechno, co je snadno popsatelné, opakovatelné a měřitelné, bude pod tlakem. Naopak poroste hodnota lidí, kteří dokážou řešit reálné problémy, nést odpovědnost, přemýšlet jinak, pracovat s lidmi, zvládat chaos a vytvářet výsledky, které nejdou jednoduše vygenerovat na jedno kliknutí. Slova šéfa Palantiru proto nejsou jen provokací. Jsou varováním, že pracovní trh vstupuje do nové éry. Éry, ve které už samotný titul, kancelářská židle ani schopnost vyplnit tabulku nemusí stačit. A ve které může být dobrý elektrikář, mechanik nebo člověk s opravdu originálním myšlením cennější než armáda zaměstnanců vykonávajících rutinní práci u počítače. AI nakonec nemusí zničit práci jako takovou. Může ale velmi tvrdě ukázat, která práce má skutečnou hodnotu.
