Pokud jste četli předchozí díly našeho seriálu o lidech, kteří stáli v čele Applu, pak už víte, že cesta společnosti k dnešnímu postavení rozhodně nebyla tak jednoduchá, jak by se při pohledu na její současnou hodnotu mohlo zdát. Apple vedli Michael Scott, Mike Markkula, John Sculley, Michael Spindler nebo Gil Amelio a každý z nich se nějakým způsobem zapsal do jeho historie. Pak však přišel člověk, kterého asi není potřeba žádnému fanouškovi Applu představovat. Steve Jobs.
Paradoxní přitom je, že Jobs se stal CEO společnosti, kterou sám spoluzaložil, až více než dvacet let po jejím vzniku. Ještě zajímavější je fakt, že se tak stalo zhruba dvanáct let poté, co byl z vedení vlastní firmy prakticky odstaven. Když se pak do Applu vrátil, společnost byla v tak špatném stavu, že se vážně řešilo, zda vůbec přežije. O pár let později z ní byla jedna z nejdůležitějších technologických firem světa. Steve Jobs založil Apple v roce 1976 společně se Stevem Wozniakem a Ronaldem Waynem. Zatímco Wozniak byl technický génius schopný skutečně postavit produkty, Jobs měl něco, co se později ukázalo jako možná ještě důležitější. Dokázal lidi přesvědčit, že právě to, co před nimi leží na stole, je něco, co chtějí mít doma. A nejen to. Dokázal přesvědčit také investory, zaměstnance a později miliony zákazníků po celém světě.
Jobs však nebyl CEO. Byl mladý, nezkušený a podle lidí, kteří s ním tehdy pracovali, také mimořádně komplikovaný člověk. Apple proto vedli zkušenější manažeři a Jobs postupně získával stále větší vliv na produkty a směřování společnosti. Jedním z jeho největších projektů se stal Macintosh, představený v roce 1984. Jenže právě období kolem Macintoshe nakonec přispělo k tomu, že Jobs o svůj vliv v Applu přišel. V čele společnosti tehdy stál John Sculley, kterého mimochodem do Applu přivedl právě Jobs. Podle dnes již legendárního příběhu jej přesvědčoval otázkou, zda chce po zbytek života prodávat slazenou vodu, nebo dostat šanci změnit svět. Sculley nabídku přijal a z Pepsi přešel do Applu. Jenže vztah obou mužů se postupně rozpadl.
Jobs chtěl prosazovat svoji vizi, Sculley měl řídit firmu a mezi oběma vznikl boj o moc. V roce 1985 se situace dostala tak daleko, že se vedení společnosti postavilo na stranu Sculleyho a Jobs přišel o své manažerské pravomoci. Formálně sice nebyl jednoduše „vyhozen“ tak, jak se často říká, prakticky však ztratil možnost řídit projekty, které chtěl řídit. Krátce nato Apple opustil. Pro většinu lidí by něco podobného znamenalo životní katastrofu. Založíte firmu, uděláte z ní během několika let jednu z nejsledovanějších technologických společností světa a nakonec vás z jejího vedení odstraní člověk, kterého jste do ní sami přivedli. Jobsovi bylo třicet let.
Jenže místo toho, aby odešel do důchodu a užíval si peněz, založil společnost NeXT. Ta vyráběla extrémně drahé počítače, které se z obchodního hlediska rozhodně nestaly druhým Applem. NeXT však vytvořil technologie, které se později ukázaly jako zásadní. Jobs mezitím koupil od George Lucase počítačovou grafickou divizi, ze které vznikl Pixar. Ten nakonec světu přinesl Toy Story a stal se jedním z nejvýznamnějších animačních studií na světě.
A zatímco Jobs budoval NeXT a Pixar, v Applu se začaly dít věci, které jsme si popsali v předchozích dílech tohoto seriálu. Firma postupně ztrácela směr, její produktová nabídka byla nepřehledná, Windows ovládl trh s osobními počítači a Apple se dostával do stále větších problémů. Nakonec se stalo něco, co by ještě několik let předtím znělo jako špatný vtip. Apple potřeboval nový operační systém a v roce 1996 se rozhodl koupit NeXT přibližně za 400 milionů dolarů. Společně s NeXTem se tak do firmy vrátil i Steve Jobs.
A právě tady začíná ta část příběhu, kvůli které se ze Steva Jobse stala legenda. Gil Amelio, tehdejší CEO Applu, byl v červenci 1997 odvolán a Jobs začal přebírat kontrolu nad společností. Nejprve jako dočasný CEO, což sám rád označoval jako „iCEO“. Jeho prvním úkolem přitom nebylo vymyslet iPhone, iPod nebo nějaký jiný revoluční produkt. Jeho prvním úkolem bylo zařídit, aby Apple vůbec přežil. Jobs začal dělat přesně to, co podle něj firma potřebovala. Rušil projekty, zjednodušoval produktovou nabídku a zbavoval Apple všeho, co podle něj nedávalo smysl. Místo obrovského množství počítačů a zařízení chtěl několik produktů, u kterých zákazník okamžitě pochopí, pro koho jsou určeny.
V té době také přišla jedna z nejzajímavějších dohod v historii Applu. Microsoft investoval do společnosti 150 milionů dolarů a zavázal se pokračovat ve vývoji Office pro Mac. Představa, že Microsoft pomáhá Applu, byla pro některé fanoušky tak absurdní, že když Jobs dohodu oznámil na Macworldu a na obrovské obrazovce se objevil Bill Gates, část publika začala bučet. Jobsovi to však bylo jedno. Apple potřeboval přežít.
Následoval iMac, představený v roce 1998. Počítač, který vypadal úplně jinak než tehdejší šedé krabice a který dal jasně najevo, že Apple je zpět. Pak přišel iPod, iTunes Store, přechod Maců na procesory Intel, iPhone, App Store a nakonec iPad. Během několika let tak Apple pod Jobsovým vedením postupně změnil několik odvětví, ve kterých předtím buď vůbec nepůsobil, nebo v nich rozhodně nebyl dominantním hráčem. Právě tady je podle mě největší rozdíl mezi Jobsem a většinou ostatních CEO Applu, o kterých jsme v tomto seriálu psali. Jobs nebyl člověk, který by se pouze snažil řídit existující Apple lépe než jeho předchůdce. On v podstatě vytvořil nový Apple. Když se do společnosti vrátil, Apple byl především výrobcem počítačů. Když o čtrnáct let později funkci CEO opouštěl, prodával Apple Macy, iPody, iPhony a iPady, provozoval jeden z nejdůležitějších obchodů s digitálním obsahem na světě a položil základy ekosystému, na kterém společnost vydělává dodnes.
Samozřejmě by bylo nesmyslné tvrdit, že to všechno udělal Jobs sám. Apple měl tisíce zaměstnanců a lidé jako Jony Ive, Tim Cook, Phil Schiller, Scott Forstall a řada dalších sehráli v jeho úspěchu zásadní roli. Jobsova schopnost spočívala mimo jiné právě v tom, že dokázal kolem sebe shromáždit mimořádně schopné lidi, vytlačit z nich maximum a následně rozhodnout, které produkty Apple udělá a které naopak nikdy nevzniknou.
A právě ono „ne“ bylo pro Jobse možná stejně důležité jako všechny produkty, kterým řekl ano. Apple pod jeho vedením nebyl firmou snažící se vyrábět všechno pro všechny. Měl vyrábět několik produktů a ty měly být podle Jobse nejlepší, jaké dokáže vytvořit.
Jobs byl zároveň člověk, se kterým rozhodně nebylo jednoduché pracovat. Byl známý extrémními požadavky, výbuchy vzteku a schopností během několika vteřin označit práci, na které někdo strávil týdny, za naprostý nesmysl. Z dnešního pohledu by řada historek o jeho způsobu vedení zaměstnanců pravděpodobně skončila minimálně velmi zajímavou návštěvou HR oddělení. Jenže Jobs nebyl najatý manažer, který měl Apple udržovat v chodu. Apple pro něj byl osobní záležitostí a podle toho se k němu také choval.
Postupem času však začalo být jasné, že existuje problém, který nedokáže vyřešit ani Steve Jobs. Jeho zdravotní stav se zhoršoval a několikrát musel přenechat každodenní řízení společnosti Timu Cookovi. Dne 24. srpna 2011 pak Jobs oznámil, že odstupuje z funkce CEO a doporučil, aby jej nahradil právě Cook. Jobs zůstal předsedou představenstva Applu. O pouhých několik týdnů později, 5. října 2011, zemřel. Když Jobs rezignoval, představenstvo Applu uvedlo, že jeho vize a vedení společnost zachránily a pomohly z ní vytvořit jednu z nejinovativnějších a nejhodnotnějších technologických firem světa.
V případě podobných prohlášení se většinou používají velká slova, protože se to zkrátka sluší. U Jobse však tentokrát příliš přehnaná nebyla. Když se totiž podíváte na celý jeho příběh, je poměrně absurdní. Založil Apple. Apple jej odstavil. Odešel a založil jinou počítačovou společnost. Apple se mezitím dostal do problémů, koupil jeho novou společnost a tím přivedl Jobse zpět. Jobs následně převzal vedení firmy, která jej kdysi nechtěla, a udělal z ní společnost, jakou známe dnes. Ať už si tedy o jeho osobnosti a způsobu vedení lidí myslíte cokoli, jedno mu podle mě upřít nelze. Ze všech CEO, kteří kdy Apple vedli, měl Steve Jobs na podobu společnosti zdaleka největší vliv. Nejen proto, že ji spoluzaložil, ale především proto, že dostal druhou šanci ji vést a využil ji způsobem, který změnil nejen Apple, ale do značné míry i celý technologický svět.
