Před pár desítkami minut jsem měl možnost strávit zhruba hodinu testování iPhone Duo a přestože z této chvilky samozřejmě nemůžu a ani nechci dělat jakékoliv závěry, myslím si, že mé prvotní pocity coby pocity člověka, který je doslova takřka 10 let obklopen Apple produkty dennodenně, stojí za zveřejnění. Následující řádky však prosím berte skutečně jen jako souhrn toho, co mi dnes odpoledne probíhalo při testování hlavou. Větší testování včetně ucelenějších prvních dojmů po pár dnech používání mám totiž samozřejmě v plánu a to už po tomto víkendu. Jeden testovací iPhone Duo mi totiž už míří do pracovny, takže počítám s tím, že si s ním víkend intenzivně pohraju, abych „nasál“ jeho kouzlo a následně vám byl schopen co nejlépe vylíčit, jaký vlastně je. Pokud tedy už nyní máte něco, co vás zajímá, určitě se v komentářích zeptejte a já se vám v následujících dnech pokusím odpovědět co možná nejlépe.
Vraťme se ale zpět k mým prvním dojmům ze zařízení, které jsou i pro mě osobně překvapivě docela rozpačité, nikoliv však negativní. Jakmile totiž člověk iPhone Duo poprvé uchopí, prakticky okamžitě mu dojde, že to není „jen“ další iPhone z řady, ale něco, co tu (samozřejmě) ještě nebylo a co je pro vás vlastně strašně neznámé, přestože jste si doteď dost možná mysleli, že je to jen jiný tvar klasického iPhone. Upřímně, já to tak měl a nyní musím říci, že jsem se v tomto směru dost pletl. iPhone Duo je totiž opravdu něco velmi jiného po všech směrech a něco, co je vlastně lepší zažít, než o tom jen číst.
V ruce působí telefon poměrně příjemně, byť je na můj vkus těžký a zejména v uzavřeném stavu jde tak trochu o cihličku – a to i svou tloušťkou. Co se týče poměru stran displeje při uzavřeném stavu, ten je sice dost netypický, ale vlastně docela fajn. Úhlopříčka 5,4“ možná může na první pohled působit jako dost malá, ale vězte, že díky jinému poměru stran, než který nabízel třeba iPhone 12 mini, se s iPhone Duo pracuje úplně jinak a za mě možná i příjemněji. Ať už se bavíme o ovladatelnosti jednou rukou či třeba psaní na klávesnici, právě díky poměru stran se nebojím otevřeně říci, že se mi iPhone Duo ovládá příjemněji nejen než iPhone 18 Pro, ale i menší 16e či 13 mini. Až si skoro říkám, jestli je současná protaženost telefonů vlastně stále dobrým nápadem, když tvar, který nabízí zavřený Duo, vlastně nabízí velmi slušný komfort. Myslím si ale, že v rámci iOS zde bude Apple ještě hodně věcí ladit, protože některé systémové či aplikační prvky nevyužívají prostor displeje na můj vkus úplně naplno.
Jakmile člověk iPhone Duo rozevře, jednak si užije pěknou přechodovou animaci, která ale za mě upřímně vypadá trochu líp na videu než takto naživo, jednak ocení plynulost a pevnost pantu a jednak ho pravděpodobně zaujme nanotextura na obrazovce. Ta v první řadě maskuje přehyb, který je díky ní opravdu málo viditelný a abyste si jej všimli, musíte s telefonem docela dost točit pod nejrůznějšími úhly. Ve druhé řadě eliminuje odlesky od slunce či světla a osobně mi přijde, že i tak trochu mění to, jak zobrazení displeje „funguje“. Upřímně nevím, jak zobrazení co nejpřesněji popsat, ale oproti lesklému displeji mi přijde jakoby vystouplejší. Nebo možná ještě jinak – jako by se obsah zobrazoval nikoliv v displeji či „pod ním“, ale na jeho povrchu, což je docela zajímavé.
Fotogalerie
Plocha, kterou vám rozevřený iPhone Duo nabídne, je sice poměrně velkorysá, nicméně i při rozevření jde stále o relativně kompaktní zařízení, což se mi vlastně dost líbí. Poměr stran je pak opět opravdu příjemný na ovládání, byť zde už musím samozřejmě zdůraznit, že o ovládání jednou rukou zde nemůže být ani řeč. Přeci jen, bavíme se o 7,6“, což není rozhodně málo. Na dvě aplikace vedle sebe je ale toho prostoru vlastně tak akorát, díky čemuž je tento typ multitaskingu docela fajn. Apple navíc myslel i na detaily, takže vám v rámci multitaskingu například i umožní „svázat“ dvojice aplikací tak, aby zůstaly spojené i na pozadí a jakmile je budete chtít z pozadí vyvolat zpět, spustí se opět vedle sebe. Musím si jej ale samozřejmě osahat ještě daleko víc.
Pokud vás pak zajímá to, zda je možné zařízení otevřít jednou rukou, po prvních desítkách minut se zařízením si myslím, že ne a pokud ano, bude to chtít hodně cviku. Pant jako takový je totiž relativně tuhý a „nacpat“ prst mezi obě strany displeje ve chvíli, kdy danou rukou telefon držíte, není úplně stabilní. To ale ve výsledku vzhledem k typu konstrukce vlastně nepřekvapí. Kdybychom se totiž bavili o „véčkovém“ telefonu typu Samsung Galaxy Z Flip, byla by situace úplně jiná.
Co se týče fotoschopností, kvality zvuku, výdrže a tak podobně, ty jsem samozřejmě ještě neměl možnost příliš otestovat, takže je nemá smysl zmiňovat. Co bych ale naopak zmínil opravdu rád, je fakt, že už nyní jsem si 100% jistý, že přechod z klasického iPhone na iPhone Duo bude vlastně docela složitý a stejně tak i naopak, protože si človek bude muset zvykat (respektive spíš přeměnit své zvyklosti) na úplně jiný typ uživatelského zážitku. Prostor navíc, který vám iPhone Duo poskytuje, je totiž sice super, ale minimálně já si jej vlastně po celou dobu testování nebyl schopný úplně „uvědomit“. Jinými slovy, pokud používáte stejně jako já iPhone víc než 10 let (můj první iPhone byl iPhone 5), máte už ovládání iOS zaryto pod kůží. A najednou k němu máte přistupovat jinak.
Z hlediska uživatelského komfortu je to sice super, ale háček je v tom, si to jednak uvědomit a jednak pro nové možnosti najít využítí. Nejednou jsem se tak přistihl při tom, že jsem iPhone Duo používal zavřený i pro úkony, které dávaly větší smysl při jeho rozevření, ale má hlava jela v zaběhlých kolejích a vlastně jí zprvu vůbec nenaskočilo, že je tu najednou nová, přívětivější možnost. Jasně, tohle všechno je o zvyku a absolutně to nevnímám jako negativum či cokoliv podobného. Je to ale zároveň velmi zajímavá ukázka toho, jak moc se nám některé věci vryjí pod kůži a pak nám ani nedochází, že je tu jiná, lepší možnost.
Co tedy říci závěrem? iPhone Duo mi přijde jako velmi zajímavé zařízení, které dokáže otevřít nové možnosti pro vaše využití v mnoha směrech. A je vlastně jen a pouze na vás, zda tuto hozenou rukavici dokážete zvednout a přistoupit na jeho „pravidla hry“. Ta jsou naštěstí nastavena opravdu velkoryse, i přesto ale nemusí každému vyhovovat třeba právě proto, že pro velkou obrazovku nemá využití či se jednoduše úplně nechce přeučovat v rámci svých zvyklostí. A pak je tu samozřejmě cena, která začíná na 54 990 Kč a iPhone Duo tak řadí mezi nejdražší iPhony na trhu. Když ale tohle vše přehlédnu a na iPhone Duo se podívám jen optikou milovníka technologií a zejména pak těch od Apple, pak jsem vlastně moc spokojený. Je to totiž konečně něco jiného a něco, co máte možnost po letech používání již „tradičních“ produktů opět poznávat de facto od začátku. Kéž by byl Apple schopný stejné pocity vyvolat každým svým novým produktem.
První iPhone, který tak nějak „nepotřebuji“ vlastnit…
Hlavně cenově.
Ale nemá zoom. Což není pro mě.
Take jsem zvedavy, az budu mit moznost vzit tohodle ajfouna do ruky. Jinak otevirat jej jednou rukou by mne ani nenapadlo, na to staveny neni.
Oni to inzenyri vymysli, casem vychytaji mouchy, ja jsem spokojen zatim s Air a pak uvidime.
Tak dik.
Nevím, kdo je Mári, ale „přemýšlet jinak“ (think different) je motto Applu už asi 30 let.
měl jsem ho dnes v ruce a ta váha mě odradila ale jinak zajímavé až vychytají app bude fajn, uvidíme co 2 generace..
Myslím,že kdo touží, vyčká a ušetří…. s Airem to byl taky boom až ho tlačili lidem za dvacku aby se něco prodalo…..Tohle také klesne :)))
Povedala stará mať – môžte si ho po…………..nechať!