Zavřít reklamu

Když jsem v roce 2017 začínal s Apple Watch, pořizoval jsem si je tehdy primárně s myšlenkou, že budou prodlouženou rukou mého iPhone a usnadní mi tak v tomto směru život. Už tehdy totiž byl můj styl práce do značné míry založený na přijímání spousty notifikací a bylo tak pro mě logicky jednodušší mrknout, co se zrovna děje na displeji Apple Watch, než vždy vytahovat iPhone. Jasně, občas jsem si už tehdy změřil cvičení či je využil k jiným věcem než kontrole notifikací, hlavní účel byl však jasný. První zlom v jejich vnímání u mě nastal o pár let později, kdy jsem se rozhodl zhubnout a Apple Watch mi v tom tehdy zásadně pomohly díky odhadu kalorií, které za den spálím. Ze zobrazovače notifikací se tak tehdy stal ukazatel mé aktivity, což samozřejmě platí dodnes. 

Nedávno jsem však na sobě začal makat opět o trochu víc, abych se udržel v co nejlepší kondici a stačil do budoucna mé malé dcerce ve všech ohledech. K pravidelnému florbalu 2x týdně jsem tak přidal běh a začal se víc zaměřovat i na chůzi. Respektive, chůze je samozřejmě dlouhodobě v mém režimu, ale moc jsem jí neměřil a tedy ani neřešil. Nicméně díky běhu mě měření přes Apple Watch začalo opravdu bavit a nyní můžu s trochou nadsázky říci, že díky malé závislosti na digitální motivaci ve formě uzavírání kroužků aktivity a sbírání odznáčků jde má kondice alespoň dle měření Apple Watch docela rychle nahoru. 

Kroužky aktivity na Apple Watch jsou fajn ukazatelem toho, jak přes den fungujete z hlediska celkového pohybu, dále pak z hlediska cvičení (tedy de facto doby, kdy máte vyšší tepovou frekvenci a nějaký ten pohyb) a samozřejmě i z hlediska stání, protože sedět celý den je samozřejmě nezdravé. Jasně, člověk tím v žádném případě neobjevuje Ameriku, ale jakmile se začne na uzavírání kroužků trochu více soustředit s vědomím, že když je má nastavené nějak rozumně (což vám napoví samotné Apple Watch při prvním nastavení), jejich uzavřením pro sebe něco udělá. Pro mě osobně to tak znamená, že když mám klidnější den, hodinky mě „donutí“ třeba večer ještě na hodinku vyrazit na svižnější procházku a dodělat si tak nejen kolečka, ale třeba i počet kroků, který bych rád za den ušel (momentálně je to alespoň 10 000 kroků). 

S plněním kroužků se pak samozřejmě pojí i řada dalších věcí, které má Apple opravdu geniálně vymyšlené a které vás skutečně dokáží namotivovat. Jsou to například nejrůznější série aktivity, kdy třeba za sedmidenní nepřerušené uzavírání kroužků získáte speciální odznáčky, případně dostanete odznáčky za určitý počet splnění dané aktivity, za překonání série aktivity a tak podobně. Ano, je to jen digitální motivace, ale znovu opakuji, že jakmile si vnitřně člověk nastaví, že to dělá pro sebe a posouvá ho to, ve výsledku i takto malá berlička zafunguje skvěle. 

Abych tu jen neteoretizoval, dám vám příklad z praxe. Když jsem s během začínal někdy na začátku května, mé VO2 max bylo na úrovni kolem 41,6 (byť se to dynamicky mění a v dubnu bylo třeba 43,2). Od té doby jsem se na uzavírání kroužků aktivity a celkové měření mé aktivity přes Apple Watch upřímně řečeno docela upnul a přes léto jsem se snažil hýbat, co to jen šlo. To ale na druhou stranu neznamená, že bych byl celé dny někde pryč, ba právě naopak. Vzhledem k mé práci to znamená maximálně jedna hodinová dopolední procházka s kočárkem, jedna odpolední hodinová procházka s kočárkem a pak večer třeba hodinka svižnější chůze či běh na zhruba 6 až 13 kilometrů dle nálady. Samozřejmě jsem měl i řadu nárazových aktivit typu různé výlety, bazén a tak podobně, ale vzhledem k tomu, že to byly skutečně jen nepravidelné záležitosti, nemá smysl je nějak zásadněji zmiňovat, byť samozřejmě fyzičce též pomohly. 

I s tímto řekl bych docela klidným režimem mi nyní mé VO2 max hlásí 51,4 a má poměrně strmě rostoucí tendenci, což je opravdu motivující. Samozřejmě vím, že jde jen o odhad a jen laboratorní měření by mi řeklo, jak na tom s VO2 max opravdu jsem, ale já to vlastně vědět ani úplně přesně nepotřebuji – stačí totiž jen to, že progres hodinky vidí, já se cítím lépe, podávám lepší výkony a jsem celkově spokojenější. A to vše i díky tomu, že člověka „blbé“ hodinky donutí k tomu, aby vstal z gauče a šel se na chvíli projít, protože by si třeba zbytečně přerušil sérii pohybové aktivity, kterou už táhne skoro dva měsíce a může v ní pokračovat za předpokladu, že se půjde na pár minut projít.

Zkrátka a dobře, Apple Watch se pro mě stávají čím dál tím víc nepostradatelným zařízením, které mi s přibývajícími roky dává větší a větší smysl. Ano, člověk si musí najít k řadě věcí cestu a tak nějak dané funkce přijmout za vlastní v jeho stylu života, ale jakmile se to povede, jsem přesvědčen o tom, že ho můžou hodinky posunout, respektive mu s posunem nenásilnou formou pomoci. Protože na konci dne jste to samozřejmě vždy vy, kdo o svém životě rozhoduje.

Dnes nejčtenější

.