Pokud jste na konci devadesátých let vlastnili počítač, dost možná jste u hraní strategií zažili momenty čirého zoufalství i absolutního nadšení. Ačkoli tehdejšímu světu vládly hity jako Command & Conquer nebo StarCraft, mně v paměti nejvíce uvízla strategie KKND2: Krossfire, která dorazila na podzim roku 1998, nabízela něco, co tehdejší konkurenci chybělo. A sice naprostou postapokalyptickou nadsázku, svérázný humor a značnou obtížnost.
Příběh o zničené Zemi, kde proti sobě bojují přeživší z podzemních bunkrů, zmutovaní lidé na obřích broucích a naštvaní roboti Series 9, kterým válka zničila úrodu, měl neopakovatelnou atmosféru. Dodnes si pamatuji ten pocit, když se z mlhy poprvé vyřítila nepřátelská armáda a během pár vteřin mi srovnala základnu se zemí.
Fotogalerie
Umělá inteligence totiž v této hře nezažívala žádné slitování. Člověk musel bleskově těžit ropu, pečlivě plánovat stavbu budov a hlídat si každý útes, ze kterého by ho mohl nepřítel ostřelovat. Nejoblíbenější taktikou bylo masové posílání levných jednotek k odvedení pozornosti, zatímco z boku se plížil plně naložený transportér se sebevražednými kamikadze jednotkami.
Vzpomínky na sledování ukazatelů zdraví, ze kterých se po těžkých bojích stávali ostřílení veteráni, ve mně vyvolávají obrovskou nostalgii. A navíc měla skvělé a nadčasové intro, které jsem skoro vždy zhlédl. Hráli jste tuto pecku?
