Když jsem před dvěma lety recenzoval Apple Watch Series 10, označil jsem je za stejné a přesto jiné. Loni pak u Apple Watch Series 11 hrála hlavní roli lepší výdrž baterie, která byla sice na první pohled relativně nenápadným vylepšením, ale při každodenním používání jsem ji dokázal ocenit prakticky neustále. Apple Watch Series 12 jsou však podle mě trochu jiný příběh. Zatímco u předchozích generací bylo poměrně jednoduché říct, co se Applu povedlo a co naopak příliš neposunul, letošní model ve mně po několika dnech testování vyvolává podstatně rozporuplnější pocity, které se umocňují tím, jak přibývají dny, kdy je mám na zápěstí.
Mohlo by vás zajímat
Design a zpracování
Do redakce mi na test dorazily větší 46mm Apple Watch Series 12 v hliníkovém provedení a nové tmavě bronzové barvě. Právě barva je pak za mě rozhodně jednou z věcí, které musím pochválit. Už v prvních dojmech jsem psal, že je ve skutečnosti podstatně tmavší, než jak působí na produktových fotografiích Apple, a po delším používání se můj názor nijak nezměnil. Po klavírní černé jde za mě o jednu z nejhezčích barev, které Apple pro hliníkové Apple Watch za poslední roky nabídl. Vedle bronzové jsou pak k dispozici v hliníku ještě černá, vesmírně šedá a světle zlatá.
Samotný tvar hodinek už takovým překvapením není. Apple navazuje na design nastavený u Series 10, takže pokud jste používali Series 10 nebo 11, budete zde okamžitě jako doma. Tedy, svým způsobem. Oproti předešlé generaci jsou širší o jeden milimetr (širší, nikoliv tlustší), takže na zápěstí mohou působit více jako „čtverec“. Upřímně si toho ale člověk vlastně prakticky nevšimne – a už vůbec ne v případě, že je nebudete mít možnost srovnat tváří v tvář se starší generací.
V případě hliníkového a titanového provedení má tedy 46mm model rozměry 46 × 40 mm, tloušťku 9,7 mm a hliníková GPS varianta váží 39,5 gramu. Menší varianta má 42 × 37 mm a váží 32,2 gramu. Apple Watch Series 12. Hodinky jsou tedy stále příjemně tenké a lehké a na zápěstí se nosí výborně. Z hlediska ergonomie vlastně nemám Applu příliš co vytknout.
Fotogalerie
Displej (ne)potěší
Displej Apple Watch Series 12 je z hlediska zobrazovacích schopností opět naprostá špička. Bohužel, oproti předešlým generacím se na něj však při používání jiných než černých ciferníků dívá o něco hůř nebo možná o něco méně radostně. To proto, že rámečky kolem něj jsou výraznější nebo chcete-li širší, než na co jsme byli zvyklí u předešlých generací, což je podle mě největší designový přešlap letošní generace.
U tmavých ciferníků nebo aplikací s černým pozadím je samozřejmě dokážete do značné míry ignorovat, protože OLED černá s rámečkem přirozeně splyne. Jakmile ale použijete světlý ciferník, problém je okamžitě vidět. A mně osobně to vadí poměrně dost.
Nejde přitom ani tak o to, že bych kvůli několika milimetrům přišel o nějakou zásadní funkční plochu. Vadí mi především samotný vizuální dojem, který je zkrátka horší a člověk má z hodinek v tomto směru pocit, že se vrací pár let nazpět. Sám Apple nás přitom v posledních letech naučil na displeje s čím dál tím užšími rámečky, které se postupně snaží opticky rozpínat prakticky až k okrajům zařízení, a právě Apple Watch v tom byly díky zakřivenému OLED panelu vždy velmi dobré. Series 12 proto mohou se světlým ciferníkem vedle Series 11 působit paradoxně trochu zastaraleji a to u nové generace produktu za více než deset tisíc korun prostě nechcete.
A upřímně, docela to zamrzí, protože samotný Always-On LTPO3 OLED Retina displej je přitom opravdu povedený. Nabízí maximální jas 2000 nitů, minimální jas 1 nit a obnovovací frekvence může klesnout až na 1 Hz. Větší 46mm varianta má rozlišení 416 x 496 pixelů. Problém tedy není kvalita panelu, ale to, co je kolem něj.
Pochválit naopak musím zvýšenou odolnost hliníkových modelů. Apple u nich letos používá Ceramic Shield 2, který má být podle jeho testů o 60 % pevnější než Ion-X sklíčko Series 11. Hodinky jsem samozřejmě kvůli recenzi úmyslně neotloukal, takže procentuální zlepšení posoudit nedokážu. Apple Watch však nosím prakticky pořád a vím moc dobře, jak snadno je člověk vezme o futra, stůl nebo něco při práci kolem domu, takže vyšší odolnost beru všemi deseti.
Výkon, který je skutečně poznat
Jednou z věcí, u kterých jsem po prvním spuštění Series 12 naopak žádné pochybnosti neměl, je jejich rychlost, která se paradoxně u Apple Watch v posledních letech hodnotila poměrně složitě vzhledem k tomu, že u nich Apple čip prakticky neinovoval. Series 11 sice rozhodně nebyly pomalé a při běžném pohybu systémem jsem nikdy neměl pocit, že nutně potřebuji něco rychlejšího. Jakmile ale položíte Series 11 a Series 12 vedle sebe a začnete otevírat náročnější aplikace, rozdíl už poznat jde.
Nejlépe jsem si toho všiml například u Map. Series 12 je dokáží v některých situacích otevřít klidně o sekundu či více rychleji, což už není rozdíl, který by člověk musel hledat se stopkami v ruce. Podobné je to i při dalších náročnějších operacích. Neřekl bych sice, že by samotný výkon byl důvodem zahodit Series 11 a běžet do obchodu pro Series 12, ale při každodenním používání je vyšší svižnost příjemná.
Pokud se pak ptáte, co přesně Apple Watch Series 12 pohání, jejich srdcem je čip S11 s 64bitovým dvoujádrovým procesorem a čtyřjádrovým Neural Enginem, doplněný 64GB úložištěm. Mimochodem, při představení se Apple u této novinky chlubil tím, že vychází z A20 Pro z iPhone, což je, myslím si, docela znát. Zatímco však u iPhonu člověk nové generace procesorů řeší hlavně kvůli hrám, AI nebo náročným aplikacím, u Apple Watch mi vlastně stačí právě to, že všechno reaguje okamžitě. Je to totiž ve výsledku zařízení, se kterými člověk zpravidla komunikuje několik sekund v kuse, takže každá ušetřená sekunda je zde paradoxně znát možná víc než na telefonu.
Zdraví a Připravenost
Druhou velkou změnou Series 12 je přepracovaný systém sledování zdraví. Apple použil výkonnější optické a elektrické snímače a přepracované zelené LED, díky čemuž hodinky měří tepovou frekvenci na pozadí podstatně častěji. Apple konkrétně uvádí až 60x častější zjišťování tepové frekvence a 24x častější snímání HRV proti Series 11. Tepovou frekvenci mohou Series 12 sledovat v pětisekundových intervalech a HRV každých pět minut.
Výsledkem nejsou jen podrobnější data, která vám toho prozradí o vašem těle víc než tomu bylo doposud, ale také nová aplikace Připravenost, která kombinuje nedávnou aktivitu, životní funkce a spánek a každé ráno z nich vytvoří skóre, které se následně během dne aktualizuje. Aby se vám funkce zpřístupnila, je třeba, aby vaše hodinky sbíraly 7 dní data, což v praxi znamená vlastně jen to, aby vám měřily spánek a životní funkce, což není nic složitého. Pokud ale úplně rádi s hodinkami nespíte, budete si muset stejně jako já tak trochu zvykat.
Tedy, možná nebudete, protože vám Připravenost dost možná nebude dávat tak úplně smysl, stejně jako smysl nedává mě. A to říkám zcela upřímně jako někdo, kdo chtěl z Apple Watch Series 11 na 12 přejít jen a pouze kvůli této aplikaci. Nechme teď stranou, že se v technologickém světě nejedná o nic nového a že podobnou funkcí disponují pod nejrůznějšími názvy konkurenční chytré hodinky či prsteny. Mě totiž spíš přijde, že skóre jednoduše neodpovídá tomu, jak se člověk ve skutečnosti cítí.
Samozřejmě úplně nevím, na základě čeho všeho dokáží hodinky sestavit vaše skóre připravenosti, respektive jak moc jsou hodinky schopné na základě svých měření poznat, jak na tom právě jste. Mě ale vlastně celou dobu testování hlásily „Můžeš zabrat“ a ukazovaly skóre 7 či 8 bodů z 10. Člověk by si tak řekl, že by mu mělo být opravdu dobře a být připravený na výkon. Realita je ale taková, že jsem prakticky po celý týden cítil spíš únavu a přetrénovanost.
Jak už jsem psal v několika článcích v poslední době, v uplynulých měsících jsem začal na své fyzické kondici docela pracovat a k pravidelnému florbalu dvakrát týdně a procházkách v rychlém tempu jsem přidal ještě běh, který mě docela pohltil a já si tak čistím hlavu několikrát do týdne. Ve výsledku tak nyní chodím pravidelně 2x týdně na florbal a alespoň 3x týdně zhruba na hodinku běhat a zbylé dny pak věnuji procházkám.
Tento týden se mi pak aktivita sešla tak, že jsem byl běhat v úterý, kdy jsem si dal pohodových 12 km, ve středu a čtvrtek jsem pak byl na florbale a v pátek večer jsem se pak šel opět protáhnout během. Na začátku týdne jsem pak ještě doléčoval mírné nachlazení, takže jsem se necítil úplně 100% fit a na konci týdne jsem zase cítil únavu z mé sportovní aktivity. Hodinky mi nicméně i přesto hlásily, že můžu zabrat, přestože hlava a tělo hlásily, že by nebylo špatné si dát pauzu.
Připravenost tedy na papíře vypadá jako jedna z hlavních funkcí Series 12, ale sama o sobě podle mě nemůže být automaticky argumentem pro koupi nové generace. Její skutečný přínos totiž stojí především na tom, jestli podle těchto informací začnete nějak měnit své chování a vlastně i v tom, jestli je tak nějak přijmete za své. Ano, uznávám, že zrovna pro tuto funkci by bylo vhodné dlouhodobější testování, ale na druhou stranu si říkám, že když v ní člověk nevidí smysl po prvních dnech testování, úplně si nemyslím, že si k ní dokáže postupem času vybudovat důvěru, natož pak najít cestu.
Mnohem zajímavější mi proto připadá samotné zpřesnění a výrazné zvýšení frekvence sběru zdravotních dat. Hodinky totiž kromě tepu a HRV nadále nabízejí EKG, měření saturace kyslíkem, teploty zápěstí, upozornění na spánkovou apnoi, spánkové skóre nebo oznámení o možných známkách hypertenze. Series 12 tak pokračují v trendu, kdy se Apple Watch postupně mění z chytrých hodinek se sportovními funkcemi na zařízení, jehož zdravotní stránka je minimálně stejně důležitá jako notifikace či aplikace. Pokud si tedy chcete udělat ještě přesnější obrázek o vašem tepu, pak jsou Series 12 ideální.
Sport
Právě sport je pro mě u Apple Watch dlouhodobě jednou z nejdůležitějších oblastí a Series 12 v něm těží především z přesnějšího a častějšího měření. Z hlediska samotných možností Cvičení už toho přitom Apple nabízí tolik, že hledat každoročně revoluci by bylo trochu nesmyslné. Při běhu máte k dispozici zóny tepové frekvence, kadenci, délku kroku, dobu kontaktu se zemí, vertikální oscilaci, běžecký výkon, Hlídač tempa nebo závod na známé trase. Series 12 navíc používají přesnou dvoufrekvenční GPS L1 a samozřejmě podporují celou řadu dalších aktivit od cyklistiky přes plavání až po silový trénink.
Já chodil s Apple Watch 12 primárně běhat a upřímně bych úplně neřekl, že by oproti Series 11 či starším modelům měřily nějak zásadně líp. Tepová frekvence, uběhnutá vzdálenost a další veličiny se totiž shodují s tím, na co jsem zvyklý ze starších modelů, takže zde bych úplně netvrdil, že se Apple někam posunul. Na druhou stranu si ale vlastně nemyslím, že je to škoda, protože zrovna v oblasti monitoringu sportovní aktivity jsou Apple Watch dlouhodobě super.
Výdrž baterie
Loni jsem výdrži Series 11 věnoval velkou část recenze, protože právě posun na oficiálních 24 hodin byl pro mě jejich největší praktickou novinkou. Series 12 však v tomto směru žádný podobný skok nepřinášejí a mě se chce tak trochu říci, že je to docela škoda, ale o tom až později. Apple tedy stále udává až 24 hodin běžného používání a až 38 hodin v režimu nízké spotřeby. Při venkovním cvičení má baterie vydržet až 10 hodin, ale myslím si, že by zvládla i víc, protože při hodinovém monitoringu běhu bez telefonu, kdy hodinky využívaly vlastní GPS, mi i přes spuštění Spotify ve sluchátkách baterka spadla jen o nějakých 10 %, což není vůbec špatné. U kratšího běhu o délce zhruba 34 minut mi pak hodinky spotřebovaly jen 4 %, byť bez Spotify.
Fotogalerie
Musím ale objektivně říci, že letos mi výdrž Apple Watch řady Series tak nějak přestala stačit. Apple se z nich totiž pokusil udělat ještě více nepostradatelné zařízení, které byste měli mít na zápěstí ideálně víceméně neustále. K monitoringu spánku, aktivity, životních funkcí a tak podobně totiž přihodil ještě výše zmíněnou připravenost, která sice ve své podstatě nevyžaduje po uživateli nic navíc, na druhou stranu ale funguje jen a pouze za předpokladu, že s hodinkami spíte a tedy jinými slovy trávíte další hodiny navíc.
A právě to mě tak nějak začalo dohánět. Apple totiž letos přišel se zařízením, které dává dokonalý smysl jen v případě, že jej budete mít na zápěstí co nejvíc, ale zároveň neprodloužil jeho výdrž. Limitace baterií, respektive pak dennodenním nabíjením se tím za mě osobně ještě víc prohlubuje, což mi popravdě už začíná být docela nepříjemné. Jasně, člověk se denně sprchuje a dělá leckdy i aktivity, kdy je fajn hodinky sundat, ale sakra, chcete na to neustále myslet? Protože já coby člověk, který je zvyklý se s hodinkami i sprchovat a ve sprše si je po tréninku umýt, třeba ne.
Právě snaha kalifornského giganta o co nejkomplexnější zařízení, kterým Series 12 mezigeneračně určitě jsou, tak za mě začíná čím dál tím víc narážet na skutečnost, že 24hodinová výdrž baterie už u podobného produktu prostě přestává stačit. A já si letos poprvé začínám vážně pohrávat s myšlenkou, že z modelu Series přejdu na model Ultra, který mě sice svými funkcemi nějak zásadně neláká, ale zároveň vím, že mě baterie nebude tak moc limitovat a já nebudu tím pádem muset neustále vymýšlet, kdy hodinky sundat z ruky, aby se mi nabily na další monitoring aktivity.
Světlem na konci tohoto pomyslného tunelu nepříjemností je tak alespoň rychlonabíjení, které je opět velmi dobré. Apple uvádí přibližně 30 minut pro nabití z 0 na 80 %, přičemž 15 minut na nabíječce má dodat energii až na 12 hodin běžného používání a pět minut až na osm hodin sledování spánku. Když už je tedy třeba hodinky ze zápěstí sundat, je alespoň fajn, že jste schopni je nabít rychle. Jak ale píšu výše, mě spíš vadí to, že na nabíjení musí člověk prostě aktivně myslet a pochybení se v tomto směru úplně neodpouští. Pokud ale chce využít novinku ze Series 12 naplno, nezbývá než na tato pravidla hry přistoupit.
Resumé
Apple Watch Series 12 se mi hodnotí podstatně hůř než loňské Series 11, a to nikoliv proto, že by byly špatné. Technicky jsou to totiž bezesporu nejlepší klasické Apple Watch, které Apple doposud vytvořil. Jsou rychlejší, sbírají podstatně více zdravotních dat, mají odolnější sklíčko, zachovávají povedenou výdrž předchozí generace a nová tmavě bronzová barva se mi opravdu líbí. Ve výsledku jde ale zároveň o poměrně kontroverzní generaci, protože ne všechny změny vnímám jako jednoznačný krok kupředu.
Vedle všech vylepšení je tu totiž displej a jeho širší rámečky, které můžete považovat za naprostou malichernost. Pokud používáte tmavé ciferníky, možná si jich po několika dnech přestanete prakticky všímat. Jenže se světlými ciferníky jsou viditelné neustále a mně osobně vadí. U produktu, na jehož displej se podívám klidně desítkykrát denně, přitom design displeje opravdu není detail, který bych dokázal jen tak přejít. O to zvláštnější je, že nové hodinky mohou kvůli rámečkům v některých situacích působit opticky zastaraleji než jejich předchůdce.
Stejně zdrženlivý jsem u Připravenosti. Myšlenka, že Apple Watch vezmou údaje o spánku, aktivitě a životních funkcích a na jejich základě mi každé ráno jednoduše řeknou, jak moc je mé tělo připravené na další zátěž, se mi líbí. Po praktické stránce ale zatím nemám pocit, že by Připravenost nějak zásadně změnila způsob, jakým Apple Watch používám a co víc, že by skóre odpovídalo
A nechme teď stranou to, že většinou sám poměrně dobře vím, zda jsem se vyspal dobře, jak náročný jsem měl předchozí den nebo zda mám chuť jít běhat. Když ale vidím, že mi skóre ukazuje jiný „výsledek“ než to, jak se reálně cítím, přijde mi to zkrátka zvláštní. Je sice fajn mít všechny tyto informace převedené do jednoho snadno pochopitelného čísla a věřím, že pro někoho může jít o velmi užitečnou funkci, za sebe ji však rozhodně nevnímám jako jednu z těch novinek, kvůli kterým bych měl potřebu přejít ze Series 11 na Series 12.
A právě majitelé Series 11 to podle mě mají letos nejtěžší. Dostanou rychlejší hodinky, pokročilejší zdravotní monitoring a několik dalších vylepšení, ale zároveň přecházejí z hodinek, které stále fungují výborně a mají subtilnější rámečky. U starších generací už začínají Series 12 dávat podstatně větší smysl, protože se změny posledních několika let nasčítají od rychlosti přes displej a výdrž až po zdravotní funkce.
Series 12 jsou tedy zvláštní generací. V některých ohledech jsou upgradem, kdy Apple vzal něco, co fungovalo, a uvnitř to výrazně zdokonalil. Současně ale udělal krok zpět na místě, které máte přímo před očima pokaždé, když zvednete zápěstí. A právě proto bych je tentokrát nedokázal označit jednoduše za lepší Series 11. Jsou sice technicky schopnější, rychlejší a zdravotně pokročilejší, ale přechod z loňské generace mi kvůli tomu automaticky smysl nedává. Pokud však přecházíte ze starších Apple Watch, dostáváte už součet několika generací vylepšení a Series 12 začínají být podstatně lákavější. Jestli jsou ale zároveň příjemnějšími hodinkami pro každodenní používání, bude tentokrát překvapivě záležet i na tom, jak moc vám budou vadit ty zatracené rámečky.
