Když se v technologickém světě řekne dotykový telefon, většina z nás si okamžitě vybaví legendární moment z roku 2007, kdy Steve Jobs ukázal světu vůbec první iPhone. Jablečná společnost tehdy od základů přepsala pravidla mobilního trhu a ukázala nám, jak má ve skutečnosti vypadat kapesní počítač.
Skutečná revoluce dotykových obrazovek se ale začala psát mnohem dříve. V době, kdy mobilní telefony připomínaly spíše nevzhledné vysílačky, se společnost IBM rozhodla pro velmi odvážný krok a představila zařízení, které předběhlo svou dobu o dlouhé dekády.
Vznik a vývoj kapesního zázraku
Projekt pod rouškou kódového označení Angler odstartoval už na počátku devadesátých let. Inženýři z IBM tehdy dostali zdánlivě bláznivý nápad spojit v jednom zařízení klasický mobilní telefon a osobní digitální asistent, tehdy populární kapesní počítače PDA. Výsledkem se stal model pojmenovaný IBM Simon Personal Communicator.
Prototyp se sice poprvé mihl na veletrhu v Las Vegas už na podzim roku 1992, ale finální produkt vyrazil na pulty amerických obchodů až v srpnu 1994. Výrobu pro tehdejšího giganta zajistila japonská firma Mitsubishi Electric a svět najednou zíral na něco, co dosud znal jen ze sci-fi filmů.
Fotogalerie
Cihla za astronomickou cenu
Z dnešního pohledu, kdy v kapsách nosíme elegantní a tenké iPhony s obrovským výpočetním výkonem, působí hardwarové specifikace úplně prvního smartphonu značně úsměvně. Simon vážil přes půl kilogramu a na délku měřil dvacet centimetrů. Displej byl samozřejmě jen černobílý a spoléhal na starší odporovou technologii, která ke snímání dotyku vyžadovala fyzický tlak.
Uživatelé tak tento obří přístroj ovládali buď rovnou prstem, nebo za pomoci přibaleného plastového stylusu. Pod kapotou pak běžel šestnáctibitový procesor a celé zařízení disponovalo rovným jedním megabajtem operační paměti a stejně velkým interním úložištěm.
Kancelář sbalená na cesty
To hlavní se ale ukrývalo v samotných softwarových funkcích. Na rozdíl od veškeré tehdejší konkurence Simon nenabízel pouze nudné telefonování. Uživatelé měli na displeji k dispozici kalendář, pokročilý adresář kontaktů, poznámkový blok nebo dokonce primitivní náčrtník pro ruční kreslení. Absolutním technologickým vrcholem ale byla konektivita.
Telefon uměl odesílat i přijímat elektronickou poštu a fungoval jako klasický pager. Vytížení manažeři z něj navíc mohli odesílat faxy rovnou z ulice. Stačilo stylusem načrtnout zprávu na displej a přístroj ji okamžitě odfaxoval přímo do firemní kanceláře.
Mohlo by vás zajímat
Předčasný konec a odkaz pro budoucnost
I přes tyto obrovské inovace se z nadčasového telefonu prodejní trhák nikdy nestal. Mířil výhradně na korporátní sféru a bohaté podnikatele, čemuž plně odpovídala i prodejní cena, která se v přepočtu na dnešní poměry šplhala ke čtyřiceti tisícům korun.
Větším problémem se ale ukázala být baterie, která dokázala telefon udržet v chodu sotva hodinu běžného hovoru. Zařízení se na tehdejším trhu ohřálo pouhého půl roku a celosvětově se prodalo zhruba padesát tisíc kusů. IBM Simon tak sice zůstal komerčním neúspěchem, ale jeho vliv na dnešní technologický svět je naprosto nepopiratelný. Byla to totiž ta úplně první vlaštovka ukazující jasný směr, kterým se o mnoho let později vydal Apple a zcela jím změnil naše každodenní životy.
