To, co na první pohled může působit jako drobný detail v technických specifikacích, je ve skutečnosti jeden z nejchytřejších triků, které Apple dlouhodobě využívá. A jak se nyní ukazuje, nejde o žádnou novinku posledních let, ale o strategii, která sahá až k úplným začátkům iPhonu a iPadu. Řeč je o takzvaném „chip binningu“. Jinými slovy o tom, že Apple nevyhazuje čipy, které neprojdou kontrolou kvality na sto procent, ale dává jim druhý život v jiných produktech. A podle nových informací na tom firma vydělává víc, než byste možná čekali.
Mohlo by vás zajímat
Když osm jader není osm jader
Pokud si vzpomenete na první MacBook Air M1, možná vám tehdy přišlo zvláštní, proč má základní model jen 7jádrové GPU, zatímco dražší varianta jich nabízí osm. Nešlo o marketingovou hru, ale právě o chip binning. Apple si u TSMC neobjednává „slabší“ čipy. Vyrábí se plnohodnotné kusy, ale některé z nich nezvládnou běžet stabilně se všemi jádry aktivními. A místo aby skončily v koši, Apple jednoduše jedno jádro vypne a použije je v levnější konfiguraci. Výsledek? Vyšší výtěžnost výroby, nižší náklady a produkty, které dávají smysl i cenově.
MacBook Neo jako učebnicový příklad
Tenhle přístup se naplno projevil u MacBook Neo. Ten totiž podle dostupných informací stojí na čipech A18 Pro, které původně neprošly sítem pro iPhone 16 Pro. Konkrétně šlo o kusy, u kterých nefungovalo jedno z šesti grafických jader. Apple je tak „přeřadil“ do Macu, kde to vůbec nevadí. A co víc, zájem o Neo byl tak velký, že firma tyto zásoby prakticky vyčerpala a musela nechat vyrobit další. To je mimochodem docela výmluvná ukázka toho, jak dobře tahle strategie funguje.
Fotogalerie
Není to jen o Macích
Podle reportu The Wall Street Journal se ale zdaleka nejedná o ojedinělý případ. Binned čipy se objevují napříč celým portfoliem Applu:
- A15 Bionic v iPhone SE
- A17 Pro v iPad mini
- A18 v iPhone 16e
- A19 v iPhone 17e
- A19 Pro v iPhone Air
A tím to nekončí. Podle zdrojů sahá tahle praxe až k dobám iPhone 4 a prvního iPad. Tehdy například čipy A4 s vyšší spotřebou nebyly vhodné pro iPhone, ale perfektně posloužily v Apple TV, která je napájená ze zásuvky. Podobný osud měly i čipy S7, které se nakonec místo hodinek Apple Watch objevily ve druhé generaci HomePod.
Mohlo by vás zajímat
Tichý byznys za stovky milionů
Na první pohled jde o drobnou optimalizaci. Ve skutečnosti ale Apple díky chip binningu šetří obrovské peníze. Místo toho, aby část produkce odepsal, dokáže ji efektivně využít jinde. A podle odhadů se bavíme o úsporách v řádu stovek milionů dolarů. Je to přesně ten typ zákulisní strategie, o které se moc nemluví, ale která má zásadní vliv na to, proč Apple dokáže držet vysoké marže a zároveň nabídnout relativně dostupnější modely. A jestli se o něčem začíná čím dál víc šuškat, pak o tom, že tenhle přístup bude do budoucna ještě důležitější. S rostoucí složitostí čipů totiž poroste i počet kusů, které nejsou úplně perfektní. A Apple už dnes ukazuje, že i z „nedokonalosti“ se dá vytěžit maximum.
Omg, tady někdo objevil Ameriku. Tohle se dělá desítky let u všech výrobců čipů a v mnohem větším měřítku.
ja teda neviem, ale ZX Spectrum a celkovo Sinclair prvé 8 biťáky používali vadné 64kB pamäte, kde horná časť pamäte bola chybná v rozsaho do 16kB a cez tento pamäťový rozsah bola mapovaná ROM s Basic. Preto boli takým cenovým hitom 🙂