Zavřít reklamu

V dnešní době je internetové připojení k dispozici prakticky kdekoliv a komukoliv. Brouzdat můžeme doma na počítačích, tabletech, ale třeba také na cestách prostřednictvím smartphonů. K internetu se umí připojit také naše hodinky nebo třeba různé části vybavení našich domácností. Vždy tomu tak ale nebylo, a lidé, kteří si z jakýchkoliv důvodů nemohli domů nechat zavést vytáčené připojení k internetu, byli odkázáni na internetové kavárny.

Internetové kavárny byly svého času opravdovým fenoménem. Nesly všechny možné názvy, a vzájemně se diametrálně lišily svými interiérem, obsluhou, nabídkou, technickým vybavením, kvalitou připojení i cenami za minuty či hodiny, strávené na internetu. Internetovou kavárnu jste mohli najít například ve spodní části pražského Václavského náměstí coby součást tehdejšího Bontonlandu v Paláci Koruna, počítače s možností připojení k internetu ale nabízely také různé kluby, počítačové herny typu SkillZone a další podobné podniky. Internetové kavárny měly často ve svých názvech zavináč a mohli jste v nich v naprosté většině případů najít klasické PC s Windows, jeden smíchovský podnik ale na přelomu milénia disponoval například modrým iMacem G3. Historie internetových kaváren se ve světě začala psát ještě v průběhu první poloviny devadesátých let – londýnské Café Cyberia bylo například uvedeno do provozu v roce 1994. Češi ale v tomto směru rozhodně nehodlali zůstávat pozadu. Pouhý rok poté, co zmíněná Cyberia otevřela své brány prvním návštěvníkům, byla do provozu uvedena také první internetová kavárna u nás, a kromě českého si mohla připsat také východoevropské prvenství. Jmenovala se Cybeteria, a za hodinu brouzdání po internetu jste zde v době jejího otevření zaplatili rovnou stokorunu. Postupem času se ale ceny za používání internetu v internetových kavárnách snižovaly, a koncem devadesátých let činila průměrná cena za hodinu kavárenského brouzdání zhruba šedesát korun. Kromě připojení k internetu jste v kavárnách mohli využít řady dalších služeb, jako byl třeba tisk, kopírování nebo skenování.

Internetové kavárny měly pestrou klientelu. Jednalo se o uživatele, kteří si třeba jen přišli vyřídit elektronickou poštu, studenty, kteří zde získávali materiály pro své studium, ale řada lidí byla také ochotná zaplatit několik desítek korun za hodinu chatování, využívání prvních internetových seznamek, nebo brouzdání po více či méně pofidérních stránkách. Zejména zpočátku byli častými návštěvníky tuzemských internetových kaváren zahraniční studenti a pracovníci, kteří tato místa využívali ke komunikaci s rodinou, přáteli a blízkými ve své domovině.

Velice rychle si ale cestu do internetových kaváren našli také Češi. Spolu s tím, jak stoupala dostupnost internetového připojení a zároveň klesala jeho cena, začaly internetové kavárny ztrácet na významu. Možnost připojení k internetu začaly postupně nabízet laptopy, mobilní telefony i tablety, a lidé tak namísto kaváren s počítači začali vyhledávat podniky, které zkrátka disponují Wi-Fi sítí. V současné době se tak s „erárními“ počítači, připojenými k internetu, můžete setkat spíše ve veřejných knihovnách a dalších podobných místech. Navštěvovali jste internetové kavárny? Která patřila mezi vaše nejoblíbenější, a kolik jste v ní platili za brouzdání po síti?

Související články

Dnes nejčtenější

.