Zavřít reklamu

Pokud vlastníte Mac či MacBook, tak jej s největší pravděpodobností máte k internetu připojený bezdrátově, pomocí Wi-Fi. Pro běžné uživatele je tohle samozřejmě ideální řešení, jelikož se mohou k síti připojit bez nutnosti připojení kabelu. Jak ale jistě tušíte, tak bezdrátový přenos dat nebude tak kvalitní a stabilní, jako právě drátový přenos. Pojďme se společně v tomto článku podívat na všechno, co byste měli vědět o připojení k internetu na vašem macOS zařízení.

Proč byste (ne)měli použít drátové připojení?

Už v úvodním odstavci jsme nakousli možné rozdíly mezi drátovém a bezdrátovým připojením k internetu. V tomto odstavci se podíváme na veškeré výhody drátového připojení, oproti tomu bezdrátovému. Existuje hned několik hlavních důvodů, proč byste na vašem macOS zařízení měli využít drátového připojení namísto toho bezdrátového. Mezi největší výhody drátového připojení patří spolehlivost, rychlost a bezpečnost. Drátové připojení k internetu jsou vlastně elektrické signály, které přes drát posílají pakety s určitými daty mezi jednotlivými zařízeními. Pokud byste kabel, který slouží k připojení k internetu rozřízli, tak zjistíte, že se v něm nachází hned několik dalších malých kablíků, společně se stíněním a dalšími prvky, které slouží k ochraně připojení proti různým vlivům.

Zdroj: redakce Letem světem Applem

Tento systém přenosu dat lze považovat za velmi jednoduchý, není na něm nic složitého. V jednoduchosti je však krása a tak stejně to platí i u drátového připojení k internetu. Mezi další obrovskou výhodu, kterou disponuje drátové připojení k internetu, patří rychlosti přenosu. Pokud máte váš Mac připojen pomocí drátu, tak prakticky ve všech případech získáte vyšší přenosové rychlosti – pokud tedy samozřejmě nemáte router přímo vedle vašeho jablečného počítače. Přenosu dat pomocí drátu prakticky nic nebrání – jediné, co ho může ovlivnit, jsou různá elektrická zařízení. Kvůli tomu jsou ale kabely vybavené stíněním, které ostatním vlivům dokáže odolat a „ochránit“ tak přenos.

V případě Wi-Fi existuje hned několik faktorů, které mohou rychlost a stabilitu ovlivnit. Zásadní je především vzdálenost a předměty, které se mezi routerem a připojeným zařízením nachází. Pokud je „vzduch čistý“, tak prakticky nic nebrání kvalitnímu přenosu. Přiznejme si ale, že u většiny z nás se mezi routerem a zařízením nachází zeď (dost možná i hned několik), společně s dalšími předměty. Nejhorší to je především v panelácích, které jsou postavené ze železobetonových panelů. Tyto panely dokáží silně ovlivnit rychlost, spolehlivost a kvalitu signálu. Abychom to shrnuli, tak připojení pomocí drátu je jednoduše nejideálnější, pokud potřebujete rychlost a stabilitu. V některých případech ale drát prostě využít nelze – a v tomto případě vám pomůže bezdrátové připojení k internetu, které můžete využít na několik (desítek či stovek) metrů, tedy v ideálních podmínkách.

Verze Ethernetu

Výše jsme si uvedli ty nejhlavnější rozdíly mezi drátovým a bezdrátovým přenosem, v této části se budeme věnovat jednotlivým rychlostem Ethernetu. Někteří z vás dost možná slyší slovo Ethernet poprvé – jedná se o souhrn technologií pro počítačové sítě, které používají kabely s kroucenou dvojlinkou – tedy klasickým kabelem pro připojení k síti a propojení zařízení. Původně byl internet přenášen pomocí koaxiálního kabelu, který byl v minulosti používán prakticky všude, kde bylo nutné přenést signál. Internet vedený pomocí koaxiálního kabelu dosahoval maximální rychlosti 2.94 Mb/s, postupně se však samozřejmě nároky zvyšovaly a bylo nutné zvýšit také maximální rychlost přenosu – a tak vznikl standard Ethernet.

Klasický Ethernet přišel v roce 1990 jakožto standard IEEE 802.3i, typ připojení má poté název 10BASE-T. Tento konektor umožnil maximální přenosovou rychlost 10 Mb/s (1,25 MB/s). Hlavní změnou v tomto případě byl přechod z koaxiálního kabelu na klasickou kroucenou dvojlinku, kterou v sítích využíváme doteď. Tento kabel je znám také pod jménem Category 5 (Cat5) a může být využit pro přenos různého typu signálu. Kromě toho jej lze pomocí technologie Power over Ethernet využít pro přenos elektrické energie. Standardy říkají, že tento kabel dokáže přenést signál až na 100 metrů – poté je potřeba využití zesilovače. Koncovka se poté označuje jakožto RJ45, zapojení jednotlivých drátků v konektoru je poté možné změnit – konkrétně se využívá nejčastěji seřazení T568A a T568B.

V roce 1995 jsme se dočkali Fast Ethernetu, který nabízí maximální přenosovou rychlost až 100 Mb/s, typ připojení má název 100BASE-T. Existuje hned několik variant tohoto připojení, u Fast Ethernetu se nejčastěji setkáváme s 100BASE-TX, který je založen na kabelu Cat5. Kromě toho se však setkáváme také s kabely Cat5e, Cat6 či Cat7. Pomocí kabelu Cat7 je poté možné provádět přenos až o rychlosti 10 Gb/s a více. V roce 1999 poté přišel Gigabit Ethernet, který přišel s maximální přenosovou rychlostí 1 Gb/s. Ani gigabitová přenosová rychlost však stále nedostačovala, a proto v roce 2002 přišel 10 Gig Ethernet, který podporuje přenos až o rychlosti 10 Gb/s. Nutno podotknout, že veškeré novější verze Ethernetu jsou samozřejmě kompatibilní s těmi staršími, a to prakticky všemi způsoby.

Zdroj: AppleInsider.com

Huby, switche a routery

Pokud chcete ve vaší síti dosahovat co největších rychlostí, tak k tomu samozřejmě potřebujete také správný hardware. Konkrétně můžete pro vytvoření sítě využít huby, switche a routery. Hub je z těchto tří zařízení nejjednodušší – veškeré zařízení, které jsou k němu připojeny, se mohou navzájem v síti vidět a komunikovat spolu. Problém je ale v tom, jakým způsobem hub zpracovává data. Pokud totiž z počítače A pošlete data do počítače B, tak se data neodešlou pouze na počítač B, ale na všechny ostatní počítače v síti. U hubu tedy kompletně chybí inteligentní přenos. Switch lze poté považovat za inteligentní hub, který provádí stejné úkony, avšak inteligentně. Switch ví, které počítače jsou společně propojené a data odešle pouze tomu počítači, kterému jsou určené. Switch tedy dokáže oproti hubu razantně snížit vytížení sítě. Co se týče routerů, tak ty lze zase považovat za inteligentní switche. Kromě toho, že routery zvládnou přenášet data mezi počítači, tak dokáží také zpracovávat dat, která pochází z internetu.

Související články

Dnes nejčtenější