Zavřít reklamu

V předchozím díle našeho seriálu o programování jsme jemně nakousli praxi a naprogramovali si jednoduchou kalkulačku. Ta bohužel řešila jen základní operace a uživatel neměl ani možnost si zvolit, co chce vlastně počítat. Abychom v budoucnu byli schopni daleko lepších programů, bez dříve zmiňované teorie se zkrátka neobejdeme.  V dnešním díle se proto podíváme na podrobnější popis datových typů, které vám pomohou lépe pochopit, jak moc na nich v programování záleží.

Datové typy

Co to vlastně ty datové typy jsou? V jednoduchosti se dá říci, že se jedná o jakýsi indikátor. Ten nám říká co se v určité proměnné nachází, co od ní můžeme očekávat, nebo naopak, co do ní můžeme vložit. Když jsme se v druhé části seriálu bavili o proměnných, zmínil jsem, že každá z nich musí mít přiřazený datový typ. Swift je však moderní jazyk, který si s tímto problémem dokáže poradit sám a pokud například proměnné či konstantě nepřiřadíme datový typ, dosadí se při kompilaci kódu sám. Tento postup bych však nedoporučoval a VŽDY přiřadil datový typ, ať se jedná o sebemenší část kódu. Pokud totiž proměnné deklarujeme hned sami v kódu její datový typ, výsledná kompilace je posléze rychlejší a pro váš Mac značně snazší. Pokud byste například pracovali na vývoji složité aplikace, která má své vlastní struktury, mohli byste vše značně zkomplikovat. Proto platí pravidlo, že datový typ by se měl psát vždy.

Text

Pokud se rozhodnete programovat i nadále, text vás bude pronásledovat dá se říct na každém kroku. Například již jen jakékoliv načtení uživatelského vstupu z konzole, s kterým jsme se setkali v minulém díle, se nachází v podobě textu. Ten musíme posléze parsovat do číselné podoby, s kterou můžeme nadále pracovat – provádět výpočty a podobné.

String

String, neboli řetězec znaků, je datovým typem pro nejrůznější podoby textu. Může se jednat o dlouhá souvětí, nebo taktéž jedno písmeno. Jak jsem zmínil výše, setkávat se s ním budeme téměř pořád.

Character

Pokud byste se dostali do bodu, kdy potřebujete uložit do paměti pouze jeden znak, budete muset sáhnout po datovém typu s názvem Character.

Připomeňme si práci s proměnnými a datovými typy v galerii níže:

Číselné hodnoty

Pokud budeme potřebovat jakékoliv číslo, musíme si předem uvědomit, k čemu bude vlastně sloužit. Swift podobně jako ostatní programovací jazyky rozlišuje celé číslo od desetinného a taktéž jejich rozsah. V jednoduchosti se dá říci, že pokud budete potřebovat zapsat celé číslo, například věk, sáhnete po datovém typu Int. Pokud budete potřebovat uložit do paměti desetinné číslo, nabízí se vám hned dvě možnosti. První možností je Float a druhou Double. Přestože bychom si mohli povyprávět o jejich rozdílech, nebude to prozatím třeba. Jednoduše se dá říci, že Double disponuje větším rozsahem, který může do paměti uložit.

Největším problémem desetinných čísel je, že jsou v počítači uložena v dvojkové soustavě. Tímto při každé jejich operaci dochází ke konverzi a může dojít k mírným odchylkám. Pokud tedy budete kdykoliv počítat peníze nebo programovat rozsáhlé finanční systémy, neměli byste tyto datové typy vůbec používat.

Podívejme se, v jaké podobě se zapisují číselné hodnoty:

Ostatní datové typy

Bool

Datový typ Bool může mít pouze dvě podoby – true nebo false. Z tohoto vám hned může být jasné, kdy dojde k jeho užití. Při vývoji vaší aplikace může dojít do bodu, kdy některý obsah bude zpřístupněn pouze plnoletým osobám. Jak toho docílit? Jednoduše budete mít proměnnou například plnolety, která bude buď pravdivá, a nebo ne.

Decimal

Tento datový typ přesně řeší problém s desetinnými čísly a stejné řešení nalezneme i v ostatních programovacích jazycích. Desetinné číslo je uloženo do počítače v podobě textu a tudíž si zachová svou přesnou podobu. Pokud však chceme s čísly provádět výpočty, budeme muset zvolit klasické číselné datové typy, které jsou rozepsány výše.

Bool a Decimal zapíšeme úplně stejně, jako předchozí proměnné/konstanty:

Tohle by prozatím z teorie stačilo a v příštím díle se podíváme opět na něco praktického. Rozebereme si podmínky a jemně načneme cykly. Právě na těchto dvou pilířích stojí většina aplikací a dokáží programátorovi značně usnadnit život.

Dnes nejčtenější

Další články