Zavřít reklamu

Když Apple v roce 2016 představil nový MacBook Pro s Touch Barem, prezentoval jej jako revoluci v ovládání notebooků. Místo klasické řady funkčních kláves se nad klávesnicí objevil úzký dotykový OLED displej, který měl dynamicky měnit své funkce podle právě používané aplikace. Na papíře to znělo skvěle. V praxi však Touch Bar nikdy nenaplnil očekávání, která do něj Apple vkládal.

S odstupem času se navíc čím dál častěji objevuje názor, že Touch Bar vlastně vznikl hlavně proto, že Apple cítil tlak trhu. V době jeho příchodu totiž začaly být stále populárnější notebooky s dotykovými displeji, které výrobci s Windows nabízeli už řadu let. Apple si dobře uvědomoval, že uživatelé o dotykové ovládání stojí, zároveň však nechtěl ustoupit své dlouhodobé filozofii, podle které dotyková obrazovka na notebooku nedává smysl.

Místo toho přišel s kompromisem. Dotykovou technologii přidal jen na úzký proužek nad klávesnicí a snažil se přesvědčit svět, že právě to je budoucnost ovládání notebooků. Jenže uživatelé si na Touch Bar nikdy pořádně nezvykli. Někteří jej sice ocenili při úpravách fotografií nebo videa, většina majitelů MacBooků však nadále preferovala klasické fyzické klávesy. Chyběla jim hmatová odezva, rychlý přístup k funkcím i jistota, že správnou klávesu stisknou bez nutnosti dívat se na klávesnici. Situaci nepomohlo ani to, že podpora ze strany vývojářů byla spíše vlažná. Přestože Apple Touch Bar výrazně propagoval, jen málokteré aplikace dokázaly jeho potenciál skutečně využít. Pro mnoho uživatelů se tak z něj stal jen drahý ovladač hlasitosti a jasu displeje.

Po pěti letech bylo jasno. Apple začal Touch Bar postupně odstraňovat ze svých notebooků a v roce 2021 se s příchodem přepracovaných MacBooků Pro definitivně vrátil ke klasickým funkčním klávesám. O rok později pak Touch Bar zmizel i z posledního MacBooku Pro, který jej ještě nabízel. Ironií osudu je, že zatímco Apple tehdy odmítal dotykové notebooky prakticky na všech frontách, dnes se stále častěji hovoří o tom, že firma na dotykovém Macu skutečně pracuje. Podle zákulisních informací by se první takové zařízení mohlo objevit už v příštích letech. Pokud se tak stane, Apple nakonec udělá přesně to, čemu se dlouhé roky bránil – přinese dotykový notebook. Jen zhruba deset let poté, co se stal standardem u většiny konkurence.

Touch Bar tak možná jednou vstoupí do historie jako zajímavý experiment, který vznikl v době, kdy Apple věděl, že musí na změny trhu nějak reagovat, ale zároveň nebyl ochoten udělat krok, který se nakonec stejně zdá být nevyhnutelný. A právě proto se z něj nestala budoucnost MacBooků, ale spíš slepá vývojová větev, na kterou se dnes vzpomíná s rozporuplnými pocity. A upřímně, v mém případě tomu není jinak. Zprvu jsem sice po MacBooku s Touch Barem toužil, nicméně jakmile jsem s ním začal pracovat, poměrně rychle jsem zjistil, že jde vlastně o zbytečnost, kterou člověk využívá ve výsledku stejně jako funkční klávesy Fn. 

Dnes nejčtenější

.