Zavřít reklamu

Co se týče ukládání dat, dnešní doba jednoznačně přeje cloudu. K dispozici máme celou řadu různých cloudových úložiť, data si přeposíláme mailem, přes Wi-Fi, a datová úložiště typu USB flash nebo externích harddisků používá řada z nás spíše k archivaci. Vždy tomu ale tak nebylo. Jak jsme ukládali data v devadesátých letech a na přelomu století?

Od 8 ke 3,5 palcům

V devadesátých letech minulého století se zejména zpočátku data ukládala a přenášela převážně na disketách. Historie disket jako takových sahá až hluboko do přelomu šedesátých a sedmdesátých let – první disketa vůbec pochází z dílny společnosti IBM, první 8″ disketa spatřila světlo světa v roce 1972. Od první poloviny sedmdesátých let minulého století se vyráběly přepisovatelné, tedy opakovaně použitelné diskety. V druhé polovině sedmdesátých let se zrodily 5,25″ diskety, 3,5″ formát přišel na řadu počátkem osmdesátých let minulého století. V průběhu času se objevily i diskety o jiných, méně standardních formátech, 31/2 a někdy i 5,25″ varianta byla ale v devadesátých letech nejčastější. 5,25″ diskety byly oproti svým menším nástupcům nejen výrazně větší, ale také měkčí a pružnější. Jejich kapacita činila až 1,2 MB. Výroba 5,25″ disket byla sice oficiálně ukončena již  po roce 1995, u nás jste se ale s nimi mohli v ojedinělých případech setkat zejména v běžných domácnostech ještě po druhé polovině devadesátých let.

Mnohem častější byly ale menší, pevnější 3,5″ diskety s průměrem 88,9 milimetru. Jejich kapacita se postupem času vyšplhala až na 1,44MB, a v běžných domácnostech i některých kancelářích si u nás držely jistou popularitu dokonce ještě po přelomu tisíciletí – a zakoupit si je můžete dokonce i dnes.

V průběhu druhé poloviny devadesátých let se na trhu objevily také ZIP diskety. Podobaly se klasickým 31/1″ disketám, vyznačovaly se ale o něco robustnějšími rozměry a vyšší kapacitou (až 100MB) i vyšší přenosovou rychlostí. Obliby, které se podařilo dosáhnout tradiční 3,5″ disketám, se ale tato verze nikdy nedočkala.

CD nebo USB?

Spolu s tím, jak se technologie vyvíjely a stoupala také datová náročnost softwaru, se začalo nad tradičními disketami pomalu ale jistě smrákat. Směr, kterým se ukládání dat bude dále vyvíjet, ale ještě nějakou dobu nebyl zcela jasný. Objevily se experimenty s netradičními formáty disket i pokusy o výrobu velkokapacitních disket, tyto kroky ale byly spojené s poměrně vysokými finančními náklady a značnou nejistotou, co se týče spolehlivosti.

Vývoj se nakonec ubral směrem k CD s možností datového zápisu. Výroba příslušných mechanik byla ověřená, relativně nenákladná, a tyto mechaniky bylo za jistých okolností možné víceméně bez problémů zakomponovat i do starších počítačů. Se vzrůstající oblibou CD rostly i možnosti – objevily se přepisovatelné CD disky, rostla obliba DVD disků. S nárůstem obliby CD ostatně koncem devadesátých let počítala i samotná společnost Apple, když svůj první iMac nevybavila disketovou mechanikou, ale CD-ROM.

Spolu s rozmachem USB technologie se pak v oblasti zápisu a ukládání dat objevil další trend: USB flash disky. Jejich nespornou výhodou byla přenosnost, díky které jste poměrně velké množství dat mohli nosit v kapse nebo třeba na svazku klíčů. Kromě běžných dat, jako jsou dokumenty či mediální soubory, se daly USB flash disky využít třeba také k bootování některých operačních systémů, a z počítačů začaly být postupně vytlačovány CD-ROM mechaniky.

Dnes nejčtenější

.