Zavřít reklamu

Ačkoliv nosím Apple Watch na svém zápěstí již dlouhé roky a nemůžu si je vynachválit, plnění nejrůznějších fitness výzev za digitální odznáčky mě dlouhou dobu míjelo. Sem tam jsem sice nějakou tu výzvu splnil, jednalo se však zpravidla o náhodu zapříčiněnou mou zvýšenou aktivitou například na dovolených a tak podobně. Poměrně zajímavé je pak i to, že jsem se pohyboval v komunitě lidí, kteří to měli se svými smartwatch velmi podobně – tedy že jejich fitness funkcím nepřipisovali až takovou váhu a vystačili si u nich třeba jen s notifikacemi a sem tam měřením běhu. Doba koronavirová ale mnohým lidem kolem mě pohled na fitness odměny smartwatch změnila a ani já jsem změně pohledu na ně neunikl, což je ale ve výsledku super.

Jelikož jsem Čech, ještě zhruba před rokem a půl pro mě bylo největší odměnou a vlastně i jakýmsi hnacím motorem k náročnější aktivitě typu dlouhé vycházky a tak podobně točené pivo z naší oblíbené hospůdky, které jsme s přítelkyní čas od času měnili třeba za klasickou točenou zmrzlinu. S loňským nástupem koronaviru a s ním spojeným zavřením hospod a strachem z toho, co bude (a tedy i počáteční snaze se co nejvíce vyhýbat cizím lidem) však vzal tento odměňovací systém za své a člověk tak musel hledat motivaci nebo jinými slovy drobné odměny pro radost v něčem jiném. A právě v tuto chvíli nastoupily nejen u mě, ale i u mnoha mých známých na scénu právě odměny digitální ve formě odznáčků za aktivitu či třeba jen pocitu zadostiučinění za uzavření kroužků nebo splnění určitého počtu kroků, které si člověk vytyčil. Jasně, dát si pivo a uzavřít odznáček je svým způsobem neporovnatelná věc, ale ve výsledku jde u obou z nich spíš o pocit jakéhosi vnitřního pohybového vítězství než o odměnu jako takovou.

Jeden by si možná řekl, že podobný motivační efekt mají digitální odměny jen na mladší generaci, která vyrostla jimi obklopená. Pravda je však zcela jinde. Digitální odměny totiž dovedly k vyšší aktivitě i v době koronaviru (nebo alespoň k udržení stávající úrovně bez pivních odměn) i dnešní padesátníky, šedesátníky a z vlastního okolí můžu dokonce potvrdit i sedmdesátníky, byť ti jsou samozřejmě spíše výjimkou. Kdybych pak měl mluvit konkrétně, například můj táta je poté, co jsme mu k Vánocům dali fitness náramek, skutečně o poznání aktivnější a to opravdu jen díky tomu, že jej motivují počty kroků a plnění výzev. V jeho případě mu pak motivace k zisku digitálních odměn a plnění kroků pomohla i v rehabilitaci po prodělaném koronaviru. Byl po něm sice unavený a trochu zlenivělý, touha získávat odznaky však byla větší. Podobný případ je pak můj tchán s tchýní, kteří začali poté, co od nás dostali také fitness náramky, svou aktivitu daleko více sledovat a následně i prodlužovat procházky jen proto, že je zkrátka bavilo sledovat progres. Vedlejším efektem je pak samozřejmě udržení si dobré kondice. Jak můj táta, tak rodiče přítelkyni se přitom před příchodem koronaviru odměňovali podobně jako já.

Přestože rozhodně nepatřím mezi tu sortu lidí, co se snaží na všech špatných věcech hledat něco pozitivního, zde se mezi ně zařadit zkrátka musím. Přijde mi totiž naprosto úžasné, jak dokáží technologie dnešního světa pomocí relativně triviálních vychytávek pomoci překonat tíživou dobu a lidi přesvědčit o tom, že hýbat se má zkrátka smysl za každé situace. Jasně, v globálu by člověk asi stejně ven šel a hýbal se, aby byl fit, ale je fajn, že i kvůli „blbému“ obrázku na displeji telefonu či hodinek je mnohdy ochoten udělat víc, než by udělal standardně. Není proto pochyb o tom, že technologie mění svět k lepšímu.

Témata: ,

Související články

Dnes nejčtenější