Zavřít reklamu

Pamatujete si, jak jste zakládali svůj první email v hodinách výpočetní techniky na základní škole? Jak jste se učili používat vyhledávač a jakým způsobem jste používali internet v době před dvaceti lety? Podle sociodemografie našeho magazínu je třetině našich čtenářů zhruba stejně jako mně a tak věřím, že si stejně jako já pamatuje spousta z vás velmi podobné zážitky. Nedávno jsem si vzpomněl, jaké to vlastně bylo používat internet před dvěma desítkami let a jakým způsobem se to za tu dobu změnilo. Pro mě osobně je změna, kterou internet za tu dobu udělal, o to intenzivnější, že jsem byl tak nějak u toho. Pojďme si společně trochu zavzpomínat a vy mladší, nesmějte se nám, že jsme na email čekali stejně dlouho jako na dopis a že jsme si psali na ICQ místo na Messengeru.

Když jsem v úvodu zmínil zakládání mailu, nebylo to náhodou. Je to totiž jedna z prvních věcí, které si v souvislosti s internetem v Česku pamatuji. Seznam v té době jel svoje neuvěřitelné PR a školy mu na to tak nějak slyšely a tak se zkrátka v hodinách informatiky vyučovalo na 486tkách, jak si založit email na Seznamu. Ostatně, pro spoustu lidí byl právě Seznam v té době internet a vůbec nechápali, že je něco dál, něco za ním, něco zajímavějšího a mnohem většího. Založit si email byla jedna věc, ale odeslat jej znamenalo pro drtivou většinu z nás být ve škole nebo případně v práci, kde jste měli přístup k internetu a protože my školou povinní jsme jej měli jednou za týden na hodinu, byl email něco jak dopis – něco, na co jste vůbec nečekali odpověď v řádu dní, hodin nebo minut jako dnes, ale spíš v řádu týdnů.

Vše bylo zkrátka mnohem pomalejší, ale pro mě osobně mnohem zajímavější. Internet byl mnohem větším tajemstvím a zároveň mnohem větším dobrodružstvím než dnes. Když jste chtěli něco najít nebo jste se o něco zajímali, tak jste zkrátka vyhledávali a nacházeli různé stránky. Abyste si přečetli pár článků o jednom tématu, navštívili jste klidně desítky nebo stovky různých stránek, na kterých byl o dané věci třeba jen jeden článek. Specializovaných webů zkrátka moc nebylo a vše vypadalo tak nějak jinak. Většina webů psala jen pár článků týdně a to ještě o dost rozdílných tématech a tak jste zkártka objevovali. Každý výlet na internet byl výlet do zcela nového neprobádaného světa. Něco jako SEO bylo pro většinu webmasterů té doby neznámé slovo a tak jste skutečně mohli na Google nebo Seznamu, případně Centrum.cz (mimochodem, pamatujete si ještě na reklamu s Bobikou? Tak ta byla právě na centrum.cz.) a tam jste nacházeli desítky či stovky malých, nevýznamných stránek, které dělali lidi jen tak, pro zábavu, proto, že to chtěli zkusit.

Bylo to strašně zajímavé v tom, že weby v té době dělala většina lidí jako čistý koníček a vůbec si nedovedla představit, že jednou bude mít zcela jinou podobu. Dnes jsou velké magazíny jako je i LsA tak optimalizované pro vyhledávače a jejich domény mají takovou sílu, že se již zkrátka nemáte šanci dostat na nějaký malý fanouškovský web o Applu, kde přitom Franta píše super články. Franta totiž sice píše super články, ale ty jsou kvůli tomu, že to dělá jen jako koníček a píše jich opravdu pár někde na 158 stránce v Google vyhledávání a není možné na ně prakticky vůbec narazit. To dřív neplatilo právě proto, že nebyly tak velké a z pohledu vyhledávání silné stránky. Vše bylo tedy zcela jiné a vy jste zkrátka k Frantovi na web mohli reálně přijít, dnes to již v podstatě možné není.

Internet se stal místem, kde se točí neuvěřitelné peníze, místem, kde ti největší bojují o své místo na slunci a ti, kteří to chtějí dělat jen tak pro zábavu zkrátka nemají šanci. Neříkám, jestli to je nebo není správně. Všichni asi chápete, že z nějakého hlediska to zrovna pro mě je dobře, ale na druhou stranu už to není dobrodružství, které jsem miloval. Na Františkův web už zkrátka nenarazím a je mi to věřte nebo ne opravdu líto.

Lidé dnes tráví na internetu mnohem víc času než dřív, ale zároveň toho paradoxně objevují mnohem míň. Když jsme už nechtěli objevovat víc, tak jsme šli na lidé.cz, kde jsme si zkrátka pokecali o nějakém tématu, co nás zajímalo s lidmi, které jsme už nikdy neviděli a šli jsme o dům dál a i na chatu jsme objevovali – nové lidi. Dnes zapne drtivá většina lidí internet a spustí typicky tři okna. V jednom má Facebook nebo jinou sociální síť, ve druhém YouTube, kde si na pozadí pustí nějaké video, a ve třetím je na svém oblíbeném magazínu stejně jako vy teď tady. Těch magazínů ma káždý z nás pár a to podle našich koníčků.

Když něco potřebujeme zjistit, tak to zadáme do Google, kde se ale jak jste si možná všimli stejně vše točí kolem pár obrovských webů nebo vydavatelství. Právě tyto velké weby vás díky své síle nepustí za dobrodružstvím a je otázkou, zda byste o něj dnes ještě stáli. Máte mnohem méně času než jsme měli my tehdy a musíte odpověď na svou otázku najít hned co nejstručněji a co nejpřesněji, web jako takový vás vůbec nezajímá. Nejdete si chatovat s neznámými lidmi a objevovat jejich názory nebo je samotné, jdete si povídat na IG nebo FB se svými „kamarády“ a žijete ve zcela jiné bublině, než ve které jsme žili my.

Internet se zkrátka změnil a z mého pohledu celkem paradoxně. Na to, že jej má dnes téměř každý doma, v mobilu v tabletu, v autě, zkrtáka všude, kam se jen hneme, tak je paradoxně mnohem menší, než jak jsem jej znal já. Webů  nespočetněkrát víc než dřív, ale my jich navštěvujeme mnohem méně, protože ty, které navštěvujeme, nám buď stačí nebo nás na další nepustí. Chatovacích platforem a možností jak se seznámit s novými lidmi je nespočet, ale paradoxně si povídáme furt s těmi stejnými, které máme pocit, že známe nebo sledujeme.   Je pravda, že za mé doby byl největším influencerem Allen Iverson ve světovém měřítku a v tom našem skromném lokálním to byl v pátek večer Tafrob na Flédě. A.I. jsem sledoval každou středu a sobotu v televizi a s Tafrobem jsem mohl pokecat buď po koncertu nebo u zdi se sprejem v ruce a tak bylo zkrátka víc času na to objevovat na síti nové věci, místo sledování toho, jak někdo, koho neznám, dává na IG fotky z dovolené, na kterou vyrazil díky tomu, že lidé, kteří na ni nemají, sledují, jak je na ní on.

Pro dnešek ale už dost nostalgie a pokud si tento článek přečte víc lidí než článek o fotce nových AirPods 3. generace, tak se příště mrkneme třeba na to, jak jsme hráli Slide a Lama na ICQ.

Související články

Dnes nejčtenější