Zavřít reklamu

28. ledna jsme si připomněli velice smutné výročí, a to sice 35 let od posledního letu raketoplánu Challenger, který explodoval pouhých 73 sekund po startu. Zahynulo všech sedm pasažérů. O to smutnější byla skutečnost, že se na palubě nacházel civilní pasažér – učitelka Christy McAuliffeová. NASA totiž chtěla rutinní lety udělat pro veřejnost zajímavější. To se, bohužel, povedlo. Po explozi raketoplánu se rozjelo rozsáhlé vyšetřování a snímky obletěly celý svět.

Pojďme ale zahlédnout více do historie. Challenger původně měl být pouze testovacím strojem k destrukčním zkouškám. Jakmile NASA zjistila, že to není potřeba, byl Challenger přestavěn na raketoplán, což tehdy vyšlo NASA levněji než přestavět testovací raketoplán Enterprise. Jméno dostal raketoplán po korvetě HMS Challenger, což byla pátá loď britského námořnictva vypuštěná na vodu v roce 1858. Stejný název pak nesl také lunární modul Apolla 17. První mise raketoplánu začala 4. dubna 1983. Poslední pak 28. ledna 1986. Tento stroj úspěšně vykonal celkem 9 misí a ve vesmíru strávil 62,41 dnů. Naši planetu obletěl 995krát. Během svých letů vynesl do prostoru několik sond a vesmírných laboratořích. Na jeho palubě se do vesmíru podívala také první Američanka (Sally Ride) a první Afroameričan (Guion Bluford).

exploze raketoplánu Challenger
Zdroj: youtube.com

Nyní ale k samotné explozi. Let byl, jak uvádíme výše, ozvláštněn přítomností učitelky z města Concorde ve státě New Hampshire. Šlo o realizaci projektu „Teacher in Space“, který vyhlásil dva roky před katastrofou prezident Ronald Reagan. Vybrání Christy McAuliffeové předcházelo rozsáhlé výběrové řízení, během kterého bylo vybíráno z více než 11 tisíc zájemců. Učitelka měla dokonce z vesmíru za pomoci TV přenosu vést vyučovací hodinu. Hlavním cílem mise ovšem bylo vypuštění telekomunikační družice TDRS-B. Dále poté vypuštění družice Spartan/Halley, kterou měl raketoplán druhý den po startu vypustit do vesmíru a po třech dnech opět zachytit. Rovněž mělo probíhat pozorování Halleyovy komety doprovázené mikrogravitačními experimenty. Na Zemi se měl vrátit přibližně 6 dní a 34 minut po startu.

V den startu bylo špatně téměř vše. Teplota byla čtyři stupně pod nulou a na rampě byly až půlmetrové rampouchy. Challenger nakonec ale odstartoval při teplotě zhruba stupeň pod nulou, což samo o sobě bylo zajímavé, jelikož předcházející lety startovaly nejméně v 11,5 °C. Raketoplán se odlepil od země v 11:38 východoamerického času. Ve výšce 14,5 kilometru selhalo těsnění nosné rakety. Explodovala vodíkové nádrž a vzplanul unikající tekutý kyslík. Explozí byla kabina odtržena a setrvačností vylétla až do výšky téměř dvaceti kilometrů. Poté padala volným pádem do oceánu. Ukázalo se, že minimálně čtyři členové posádky výbuch přežili a pokusili se použít dýchací přístroje. Pilot Smith údajně pak žil až do nárazu kabiny o hladinu oceánu, což nastalo dvě minuty a 40 sekund od exploze při rychlosti 334 km/h při přetížení 200 g. Hladina byla tedy jak beton. Ostatky některých členů posádky byly nalezeny až 7. března v hloubce třiceti metrů. Jejich vyzvedávání poté trvalo více než měsíc.

Z výše uvedených řádků jde mráz po zádech. Problematika je komplikovanější a na potíže s těsněním bylo upozorňováno několikrát. Někteří experti dokonce podobný scénář předvídali a ťukali si na čelo, proč raketoplán dál létá. Pokud by vás zkáza Challengeru zajímala více, doporučuji čtyřdílný dokument na Netflixu nesoucí název Challenger: Poslední let. Zájemci o toto téma budou trnout hrůzou. Jestliže Netflix nemáte, přikládám pod odstavec dva dokumenty, jenž můžete zhlédnout na YouTube. Byť jsou staršího data, na spoustu otázek odpoví.

Související články

Dnes nejčtenější