Zavřít reklamu

S jistotou si troufáme říct, že neexistuje jediný uživatel internetu, který by nikdy nevyužil v konverzaci emoji. Konec konců, tyto roztomilé obličejíčky dodávají chatu šťávu a nabízí zcela nový způsob vyjadřování emocí a názorů, které se slovy zkrátka tak dobře podat nedají. Jen málokdo má ale o původu smajlíků ponětí. Přitom se jedná o poměrně nové médium, které svou cestu za slávou započalo až v roce 1999. Co vlastně za vznikem stálo a jak se v průběhu let význam emotikonů měnil?

Japonsko opět posouvá hranice

Píše se rok 1999 a nadaný japonský umělec Shigetaka Kurita právě dokončuje svůj výtvor, který se později stane vůbec prvním právoplatným smajlíkem na světě. Tehdy Kurita pracoval jako vývojář pro platformu i-mode, spadající pod tehdejšího internetového giganta DOCOMO. Jediným cílem umělce bylo vytvořit něco, co poslouží jako jednoduchý a efektivní způsob sdílení informací. Ostatně, emotikony byly tehdy označovány jako lingua franca, tedy jazyk, jenž se jakkoliv neváže na hranice ani státní příslušnost a umožňuje uživatelům překonávat nejrůznější jazykové bariéry a kulturní rozdíly. V každém případě dnes můžeme s jistotou tvrdit, že smajlíci změnili způsob jakým na internetu komunikujeme. Kromě tohoto nevinného účelu však posloužili také mnoha jiným věcem – třeba politickým aktivistům či hnutím. Čím hlouběji zakořeněné v naší konverzaci jsou, tím větší váhu mají. Hezkým příkladem mohou být i technologické společnosti, které využívají emotikony nejen jako marketingový nástroj, ale také jako způsob jak ukázat, že jsou například genderově neutrální, nebo podporují boj za klima.

Pro názornou ukázku využití emoji „trochu jinak“ se stačí podívat několik měsíců nazpět, kdy americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi začalo hrozit odvolání z funkce. V té době uživatelé sociálních sítích začali hojně využívat emotikon symbolizující broskev, tedy peach, jež tvoří kmen slova impeachment. Podobným způsobem je možné šířit jakékoliv zprávy, které zrovna hýbou technologickým či politickým světem, a upozornit tak na stávající problémy. Nejinak je tomu i u kampaně #MeToo. Ta je v Číně cenzurována, a tak lidé našli kreativní metodu jak Velkého bratra přelstít. Místo názvu kampaně začali využívat smajlík reprezentující vařenou rýži a králíka, v angličtině „rice bunny“, jehož výslovnost v mandarínštině se podobá slovům „me too“. Emojitrendu neunikla ani Velká Británie, kde se ujal emotikon červené růže, která zastupuje Labouristickou stranu. Přesto tohoto způsobu vyjádření názorů spousta lidí zneužívá, a to jak neonacisté, tak další potenciálně nebezpečné způsoby. Pod svícnem je zkrátka největší tma a právě takto lze komunikovat i na témata, která jsou jinak (nejen) na sociálních sítích zakázána.

Emoji poslední dekády

Politická hra, nebo nevinná funkce?

Ač by se mohlo na první pohled zdát, že jsou emotikony jen nevinnou funkcí, která má pobavit uživatele a nabídnout jim nový způsob komunikace, není tomu vždy tak. V zákulisí se totiž jedná o komplexní politickou hru, která často potlačuje svobodu projevu a lidská práva. Ukázkovým příkladem je Apple, který na čínských telefonech nezobrazuje vlajku Tchaj-wanu a v posledních několika měsících smajlík zablokoval i v Hong Kongu a v Macau. Emotikony se zkrátka dají využívat pozitivně i negativně, záleží v jakém kontextu jsou prezentovány veřejnosti. Celý proces přidávání emoji je navíc neuvěřitelně komplikovaný a často trvá dlouhou dobu, než přírůstky na svých telefonech uvidíme. Na vše totiž dohlíží nezisková organizace Unicode Consortium, která je, ač to možná zní směšně, právně za emotikony zodpovědná a schvaluje, či odmítá smajlíky zaslané nejrůznějšími umělci, společnostmi, designéry i samotnými uživateli. Poslední léta se ale na hlavu organizace sype jedna kontroverze za druhou. Ta poslední se týkala smajlíka s kapkou krve, který měl otevřít diskuzi o menstruaci a zčeřit stojaté vody společenských konvencí.

Za iniciativou stojí charity Plan International UK a Plan Australia, které v roce 2017 přišly s plánem detabuizovat menstruaci a předsudky, jenž se jí týkají. Toho se snažily docílit právě pomocí emotikonu, který měl posloužit jako ideální prostředek ke sdělení této informace. Ve stejné době vznikla také aplikace Emoji Voter, která je podle jejích tvůrců o poznání demokratičtější a nabízí uživatelům možnost přímo se zapojit do procesu rozhodování. Stačí zamířit na oficiální web a procházet nabídku sestavenou z nejrůznějších návrhů ze stran designérů a umělců. Emotikon tak můžete buď zamítnout, nebo zvolit jeho postup do dalšího kola. To v praxi znamená, že se smajlík s největší pravděpodobností objeví v příští aktualizaci jablečných zařízení, nebo Androidu. Poslední slovo má však tak jako tak organizace Unicode, která v případě dostatečného počtu hlasů rozhodne, zda se nakonec emotikony na našich obrazovkách objeví, či nikoliv.

Není vše zlato co se třpytí

I přes zdánlivě pozitivní vlivy se ale v mnoha případech jedná stále o způsob, jak protlačit politickou korektnost. Konec konců, mít 70 různých emotikonů, které budou symbolizovat LGBT+ komunitu není zrovna nejlepší nápad. Základní požadavek zní totiž tak, aby nebyly emotikony příliš specifické, a aby reprezentovaly a oslovily větší část uživatelů. Ostatně, to je přece důvod, proč smajlíky denně v naší komunikace využíváme. Cílem je sdělit něco obecného, co však může mít v patřičném kontextu zcela jiný, skrytý význam. Uvidíme, zda se postupně tento styl komunikace opět vyvine na vyšší úroveň. Přece jen, za dlouhých 20 let se tempo i způsob sdílení informací drasticky změnil. Jaké emotikony máte vy osobně nejraději?

Dnes nejčtenější

Další články