Zavřít reklamu

Když Apple na úvodní Keynote letošní WWDC představil zbrusu nový operační systém iPadOS určený pro iPady, mnohým jablíčkářům spadla brada. V systémech je totiž již řadu let relativně konzervativní a donedávna se spoléhal de facto jen na čtyři – konkrétně iOS, macOS, watchOS a tvOS, které v případně nutnosti mírně upravil a využil jako třeba v HomePodu. Letos však Apple udělal u systému určeného pro iPady alespoň dle svého mínění tolik změn, že jej zkrátka již nešlo označit za iOS, byť z něj vycházel. Díky tomu tak mohl vzniknout iPadOS, o kterém se však začalo spekulovat pouhé desítky minut před samotnou Keynote. Na to, jaká novinka vlastně je, jsme byli samozřejmě velmi zvědaví i my v redakci a po uvolnění její první vývojářské bety jsme jí do našich iPadů horlivě instalovali. I díky tomu o ní máme nyní – tedy zhruba po čtvrt roce testování – relativně dost informací a především pak osobní zkušenosti, které nám dovolují systém zhodnotit v rámci recenze. Pokud tedy stále nevíte, zda se do jeho instalace v úterý 24. září pustit, pokusíme se vám následujícími řádky udělat jasno. 

Přiznám se, že iPadOS mi přišel po představení suverénně nejzajímavější ze všech nových systémů. Přeci jen, Apple mu věnoval značnou část své Keynote a nastínil jej na ní jako jakousi budoucnost iPadů nebo ještě lépe něco, díky čemu se tyto produkty dostanou na zcela novou úroveň, přesněji úroveň laptopů. Na druhou stranu ale bylo víceméně jasné, že když systém vychází z iOS, asi se od jeho základů příliš nevzdálí, ale bude se spíše jednat o jeho verzi ušitou na míru iPadům daleko více než kdy jindy. A právě jsem si začal potvrzovat prakticky od první minuty, kdy mi na displeji zhaslo aktualizační jablíčko a přede mnou se objevila domovská obrazovka. Na tu totiž lze nyní připnout widgety, čímž se sice možná trochu přibližuje konkurenčnímu Androidu, ale z hlediska komfortu se jedná o velmi příjemnou novinku, která vám minimálně ušetří jeden tah prstem do strany navíc, což zkrátka potěší. Widgety na domovské obrazovce jde navíc samozřejmě různě spravovat či dokonce zcela odstranit, takže si přijde na své opravdu každý. 

Přestože nemám slovní spojení “tohle mi dává smysl” vůbec v lásce, zde se skutečně hodí. Pokud chtěl totiž Apple skutečně iPady přiblížit počítačům, nenapadá mě moc lepších kroků, než právě widgety na Home Screenu. Jednak proto, že produktivita díky tomuto prvku může solidně povyskočit a proto je tato možnost dostupná i na počítačích, ale také proto, že se díky této novince Apple vysmykl z jakési iOS bubliny, ve které šlo svým způsobem považovat iPhony a iPady za tentýž produkt, jelikož minimálně z hlediska Home Screenu nabízely totéž (samozřejmě vyjma počtu appek v docku a podobné věci). Za toto symbolické odstřihnutí nebo možná započetí nové éry, které je zřetelné už na první pohled, musím rozhodně Apple pochválit. 

Drobnými krůčky směrem k Macům

Další krůček směrem k počítačům Apple provedl v naprosté tichosti implementací podpory Bluetooth či USB-C myši, po čemž mnozí jablíčkáři volali též dlouhé roky. Přeci jen, ovládat iPad prsty je fajn, čas od času však rozhodně bodne větší přesnost, kterou myška rozhodně nabízí. Pravdou sice je, že zatím si jí můžeme užít pouze v relativně omezeném režimu, jelikož je doplňkem ve Zpřístupnění, avšak svou funkci již plní a to je zkrátka dobře. Z vlastní zkušenosti musím říci, že se díky ní dokáže iPad na notebook skutečně proměnit, potřebujete-li jej na elementárnější úkony typu textové dokumenty či maily. Ve spojení s klávesnicí budete v tomto směru naprosto spokojení, byť je stále nutné brát na vědomí, že tak jednoduché ovládání jako na počítači tu stále nenajdete. Jasně, vše se dá většinou dříve či později vyřešit, otázkou však je, zda chcete. Přeci jen, pro mě osobně je třeba lepší zkrátka sáhnout po Macu a využít jeho plochu jakožto rychlý přístup k souborům, nežli je prosévat v Souborech v iOS, které jsou jakýmsi zamotanějším klonem Finderu. Jinými slovy – myš či widgety iPadOS k Macům skutečně přibližují, nicméně jej z něj nedělají.

Možnost spustit jednu aplikaci ve dvou oknech vedle sebe je konečně na scéně.

Jestli mám něco na iPadech opravdu rád, jsou to bezesporu možnosti práce s okny jednotlivých aplikací, které se dočkaly s příchodem iPadOS dalších zajímavých změn. Jejich správa a využívání je tak nyní třeba díky Slide Overu, který zjednodušeně řečeno nabízí v malém okně postupně všechny vámi vybrané aplikace, se kterými přes něj lze pracovat dále, skutečně příjemná. Suverénně nejlepší je však podle mě vymodlené přidání možnosti spuštění dvou oken stejné aplikace vedle sebe. Čert vem, že si lze tuto vychytávku užít jen někde. Důležité je, že třeba internetový prohlížeč Safari se tuto věc naučil a třeba i v tomto ohledu jej lze konečně s Macy měřit. 

Nezapomíná na svůj původ

iPadOS ale samozřejmě netěží jen z funkcí, které Apple vymyslel ryze pro něj, nýbrž i ze spousty vychytávek určených i pro iOS, ze kterého právě vychází. Například taková možnost přidávání anotací do screenshotu úplné webové stránky, která s iOS 13 dorazila, dostává na iPadu díky podpoře Apple Pencil zcela nový rozměr. Pokud si tedy rádi děláte všude možně různé poznámky, tato vychytávka vám vykouzlí úsměv na tváří. Ani takové přepracování Mailu, Připomínek, Poznámek či Fotek však rozhodně není k zahození. Zejména první jmenovaná appka mě skutečně velmi baví a to už od první bety iOS 13 a iPadOS, jelikož mi přijde, že jí Apple konečně dokázal dostat na úroveň dnešní doby. Mnozí z vás zřejmě budou namítat, že když jsem s Applovsým Mailem nebyl spokojený, mohl jsem využívat jiného klienta, v čemž mají pravdu. Osobně však preferuji na běžné úkony nativní aplikace a zrovna mail mi svým zpracováním vyloženě sedl, byť pár nedostatků jsem u něj byl hlavně z hlediska komfortu využívání schopen najít. Přepracovaná verze mi ale přijde skutečně dobrá, jelikož je velmi intuitivní a práce s ní je tak rychlá.

Kladně hodnotím i Dark Mode nebo chcete-li tmavý režim, který mi na iPadu přijde uživatelsky stejně tak užitečný či možná ještě užitečnější než na iPhonu. Mnozí jablíčkáři totiž využívají iPad ke konzumaci obsahu zejména večer před spaním, kdy už svůj telefon třeba odloží na nabíječku a nechtějí se s ním již v daný den “bavit”. Je tedy jistě fajn, že to poslední, co v daný den z hlediska elektroniky uvidí, bude displej přizpůsobený černočerné tmě kolem nich tmavými barvami, díky čemuž tak nevypaluje jejich oči. Jen mě trochu mrzí, že u Pro řady iPadů nenasadil Apple OLED displeje, které by mohly díky Dark Modu velmi zajímavě šetřit baterii. Přeci jen, u takto velkého displeje by se mohlo vypínání pixelů projevit mnohem markantněji než v případě iPhonů s displeji malými. U LCD, které je u iPadů použito, si však můžeme o úspoře energie díky černé nechat jen zdát. Škoda. 

K zahození není asi nic, využitelné však též vše tak úplně není.

K zahození rozhodně není ani funkce Sidecar, kterou se iPady naučily ve spolupráci s Macy. Díky ní si můžete velmi jednoduše zrcadlit plochu Macu právě na displej iPadu a zvýšit tak v ideálním případě i svou produktivitu. Zdánlivý háček se sice objevil po zjištění, že bude funkce dostupná jen na hrstku Maců a iPadů, avšak vývojáři našli způsob, jak jí zprovoznit téměř všude a to spolehlivě. Stačí jeden terminálový příkaz a jakákoliv nepodpora je zapomenuta, což je jistě fajn. Musím říci, že právě Sidecar je dle mého názoru jednou z největších a nejzajímavějších novinek celého iPadOS, jelikož lze využít na milion způsobů a je skutečně užitečná, pokud je to nutné. Jasně, myšlenka zrcadlit obsah displeje Macu do iPadu tu už je dlouho a mnozí vývojáři již přinesli aplikace, které to umožňují, avšak nativní podpora zdarma zkrátka potěší. To samé v bledě modrém se dá říci i o podpoře externích pevných disků, SD karet či flashdisků skrze čtečky pro porty iPadů. Díky tomu se tak otevírají zcela nové možnosti pro sdílení souborů, čímž se opět přes oslí můstek dostáváme k pomalému přibližování se k Macům. Na iPhonech si totiž podobnou vychytávku opravdu neužijete. Zde si však dovolím malý osobní povzdech. iPady jsou dle mého názoru nástroje využívané pro práci v místech, kde není po ruce z nějakého důvodu Mac. Je ale vlastně takové prostředí nakloněné flashkám a podobným řešením? Ne. Obecně bych tak řekl, že podpora je sice super, avšak její využitelnost asi nebude ve výsledku až tak velká. Mnohé jablíčkáře beztak odradí nutnost koupě adaptéru, ale také pomyšlení třeba na připojení úložiště přes něj třeba v MHD, kde je cokoliv visícího (z hlediska elektroniky) spíše na obtíž.

Velmi kladně musím zhodnotit i přepracování Safari, které již není na iPadu s iPadOS spíše mobilní záležitostí, ale naopak záležitostí počítačovou. Spousta lidí v mém okolí sice na Safari zanevřelo, pro mou potřebu je však naprosto dostačující a jelikož jsem na něj zvyklý již řadu let, s jinými prohlížeči se sžívám vcelku obtížně. O to víc mě potěšilo, když se na iPadu, kterým se již pěkných pár měsíců snažím čas od času svůj MacBook nahradit, objevila počítačová, tedy spíše polopočítačová verze tohoto prohlížeče, která umožňuje o poznání rychlejší práci s ním. Spokojený jsem i se Správcem stahování, přes kterého se jde i na iPadu – tedy donedávna spíše mobilním zařízení – “prokliknout” k danému souboru stejně jako na počítači. Bravo.

Safari iPadOS Home Screen LsA

Hráči, jástejte

Je potřeba počítat s tím, že podpora ovladačů není pro hry zatím samozřejmostí.

Počítači se iPad s iPadOS blíží třeba i v podpoře herních ovladačů, kterou začal konečně poskytovat. K iPadu běžícím na novém systému tak bez problému připojíte ovladače od Xboxu One, PlayStationu 4 či jiné MFI kousky a vychutnáte si tak své oblíbené iOS hry (jelikož na iPadOS běží samozřejmě iOS App Store, avšak dorazit by na něj mohly díky Projectu Catalyst i upravené macOS appky) zcela jinak. Je ale potřeba počítat s tím, že podpora ovladačů není pro hry zatím samozřejmostí a všude si ji tedy neužijete. V tomto směru tak nezbývá než doufat, že se situace zlepší a do her dorazí updaty, které je ovládání skrze ovladače naučí. 

Jen macOS novinky ale Apple do iPadOS určitě nepěchoval. Využíváte-li například pro ovládání svého iPhonu Haptic Touch, určitě vás potěší, že podobný prvek dorazil i na iPady. Jedná se de facto o falešný 3D Touch, kdy vám stačí na složce s aplikacemi či přímo samotné aplikaci podržet prst, čímž vyvoláte rychlé menu pro spuštění určitých funkcí. Díky tomu tak lze iPad využívat zase o nějakou tu milisekundu rychleji, což je zkrátka fajn. 

Se stabilitou problém není

Závěrem si dovolím ještě v krátkosti zhodnotit stabilitu a celkovou funkčnost systému. Jak jedno, tak i druhé je na velmi vysoké úrovni a to prakticky od první bety, díky čemuž se instalace obávat dle mého názoru nemusíte. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že iPadOS byl nejlepším beta systémem, který jsem mohl od června testovat. S iOS 13 jsem se občas dost natrápil kvůli nefunkčnímu Face ID či neodesílání notifikací do Apple Watch a z Cataliny mi vstávají vlasy hrůzou ještě stále. iPadOS mi ale na iPadu 6. generace běží zkrátka stále spolehlivě, z čehož mám opravdu radost. Update se navíc na jeho výkonu vůbec nepodepsal, tedy alespoň dle benchmarků, které se dostávají +- na stejné hodnoty jako v případě iOS 12. 

Resumé

Skutečně dobrý systém, který jablečný tablet naučí zajímavé věci.

Kdybych tedy měl objektivně iPadOS po měsících testování zhodnotit, hodnocení by bylo velmi dobré. Jedná se totiž o skutečně dobrý systém, který jablečný tablet naučí zajímavé věci, díky kterým jej budete moci využívat třeba ještě daleko lépe než předtím. A i kdybyste všechny novinky nevyužívali, věřím, že pár vychytávek si přesto najdete a budete díky nim s tabletem spokojenější. Z aktualizace jako takové bych tedy být vámi rozhodně strach neměl, jelikož vám tablet nezlikviduje, ba naopak vylepší a to skutečně slušně. 

Dnes nejčtenější

Další články