Zavřít reklamu

Válka mezi uživateli Androidu a iOS už trvá poměrně dlouho. Jedni nadávají na druhé, druzí na první a často se mi zdá, že člověka posuzujeme podle toho, jaký smartphone vlastní. Smartphony jsou bez debaty fenoménem současnosti, ulehčují práci, komunikaci, baví nás. Nevím, zda dokážu jednoznačně říct, který smartphone nebo operační systém je lepší. Každopádně stál jsem (a svým způsobem stále stojím) jednou nohou na Androidu, druhou na iOS. Proč?

Úvodem bych chtěl říct, že jsem se rozhodl následující řádky napsat z pohledu běžného uživatele, nikoliv experta na určitý systém. Vše tedy hodnotím jako běžný uživatel, který smartphone používá každý den, a vyžaduje od něj spolehlivost a rychlost.. Pojďme ale na to. Musíme se vrátit do roku 2014. Vždy jsem byl nadšenec do počítačů a smartphonů. Toho léta jsem si řekl, že za peníze z brigády si pořídím vlajkovou loď některého z renomovaných výrobců. Chtěl jsem dobrý smartphone tak moc, že jsem kvůli tomu ani nejel s teď již bývalou přítelkyní na dovolenou. Tehdy se mi líbil Samsung Galaxy Note 3. Obrovský 5,7“ Full HD displej, Snapdragon 800, 3 GB RAM a tehdy jedno z mála zařízení, které mělo Android 4.4 KitKat. V ten moment se mi to zdál jako nejlepší kauf v životě. Samozřejmě, že jsem pokukoval i po iPhonu a leckdo mě přemlouval právě ke koupi „jabka“. Já chtěl ale obrovský displej a to v té době iPhone 5s, který byl tehdy nejnovějším modelem Applu, nenabízel. Používat Note 3 byla opravdu radost, telefon budil pozornost, obraz byl skvělý, fotoaparát nebyl špatný. Čert vem fakt, že se v kapse nedal nosit, a že S Pen jste po pár týdnech už nevytáhli, protože obsluha Notu 3 byla prsty rychlejší.

Po nějaké době se ale stalo to, co je typickým stereotypem k smartphonům Samsungu a potažmo i dalších značek. Vzpomínám si, jakou radost jsem měl, když po opravdu dlouhém čekání dorazila aktualizace na Android 5 Lollipop. Po hodinové instalaci mě radost trošku přešla. Systém byl na první pohled o dost pomalejší, což se samozřejmě podepsalo i na celkovém používání telefonu. Kladl jsem si stále dokola otázku, jak je proboha možné, že aktualizaci na svou někdejší vlajkovou loď Samsung takhle … však víte. Můj vztek byl o dost větší, když jsem viděl, že Android 5 běží na smartphonech mých známých o dost plynuleji, než na mém mnohem dražším Notu 3. Nikdy jsem neproklínal grafickou nadstavbu TouchWiz víc, než tehdy.

Takto vypadá Galaxy Note 3:

Člověku však nezbylo nic jiného, než se s touto situací smířit – tím spíš, když byl ještě student. Samozřejmě jsem stále sledoval dění u konkurence. Apple mě vždy svými produkty fascinoval a věděl jsem, že jednoho dne prostě iPhone musím mít. Jeho koupě ale nepřicházela v úvahu, protože jsem studoval. IPhone byl pro mě tedy něco skutečně nedostupného. Shodou šťastných náhod jsem se ale nakonec k iPhonu dostal, tehdy se jednalo o iPhone 6. Nebyl sice zcela nový a trápilo ho pár much, i tak mě ale v porovnání s mým starým Note nadchnl.

Začátky s iPhonem jako z říše snů

Začátky s iPhonem byly skutečně skvělé. Odemykání skrz Touch ID, systém běžel jak po másle, protředí bylo intuitivní, zábavné. V září vyšel iOS 9, já nemusel půlrok čekat a celý systém byl rychlejší? Jakožto uživatel Androidu jsem to nechápal. Bylo zde ale i pár věcí, které mi jako bývalému androiďákovi vadily. Zapínání mobilních dat v nastavení, a ne přes notifikační lištu (iOS 11 naštěstí vyřešil). Nemožnost stahování písniček. Zpočátku zdlouhavé boje s iTunes. Nejvíc mi ale asi vadila absence notifikační diody. Mockrát jsem si přál, aby ji Apple implementoval do kroužku kolem Home Buttonu. Ale bohužel.

Po příchodu iOS 11 jsem opět nadával a vzpomínal na aktualizaci na Lollipop. Tenhle systém se totiž zkrátka nepovedl a mému iPhonu opravdu nesedl. Telefon dělal občas vážně šílenosti. Zlobila klávesnice, aplikace padaly, systém se taky zpomalil. Časem jsem si ale opět zvykl.

Psal se leden letošního roku. Seděl jsem v hospodě, zapíjel zkouškové a v ruce měl svůj věrný iPhone. Se známým jsem se tehdy vsadil, že iPhone vydrží minutu v pivu. Nepřišlo mi to jako špatný nápad. Viděl jsem videa, ve kterých iPhone 6 vydržel pod vodou i 15 minut, tak proč by to nezvládl i ten můj? Snadná cesta, jak získat panáka, myslel jsem si. Bez rozmýšlení jsem ho tam tedy hodil, po minutě vytáhl, ukázal, že je stále funkční a sázku vyhrál. Mokrý iPhone jsem dal do kapsy a dál se o něj nestaral. Po asi deseti minutách jsem ho vzal do ruky, po zapnutí displeje jsem málem dostal infarkt. Na displeji byly viditelné mapy, samy se otevíraly aplikace a celkově se telefon choval zvláštně – prostě katastrofa. Telefon jsem tedy urychleně vypnul a modlil se, aby byl v pořádku. Dalšího dne nešel zapnout, zkusil jsem tedy osvědčenou rýžovou metodu, kterou sice mnoho lidí vyvrací, ale v tom okamžiku zkrátka člověka moc lepších věcí nenapadne. Kýžený úspěch se ale bohužel nedostavil.

Jelikož byl iPhone na odpis, musel jsem se porozhlédnout po novém telefonu. Už od začátku jsem byl ale rozhodnutý do telefonu příliš neinvestovat a jakožto horní hranici jsem si nastavil částku 15 tisíc korun. První cesty vedly samozřejmě opět k Applu. Za 15 000 do mé cenové kategorie spadal iPhone 7. Když bych chtěl použitý, tak 7 Plus a možná iPhone 8. Začal jsem přemýšlet, zda chci za 15000 v podstatě ten samý telefon, který jsem měl doposud. Samozřejmě, výkonnější, lepší fotoaparát, voděodolný, a i ten chybějící jack bych oželel. Vyjma iPhonu X se dle mého názoru designově Apple za 3 roky moc nepohl. Samozřejmě, že to není na škodu, design iPhonu 6 se mi velmi libil a dodnes mi přijde nadčasový. Chtěl jsem ale zkrátka něco nového. Dost mi vadí i nízké rozlišení na menších iPhonech. Když za telefon v roce 2017, kdy vyšel iPhone 8, dám klidně 25000, tak chci opravdu detailní rozlišení, 4,7“, iPhony mají dobrý displej, na FullHD nebo QHD se ale dívá zkrátka lépe. Začal jsem se tedy poohlížet po Androidu. A světe div se, byl jsem úspěšný. Rozhodl jsem se vyzkoušet v té době necelý rok starou vlajkovou loď Samsung Galaxy S8. Hledal jsem totiž hlavně dobrý fotoaparát a parádní displej, tak proč nezkusit právě tento model.

Návrat ke kořenům

Mé očekávání se v mnoha ohledech naplnilo. Displej je opravdu dechberoucí. Pokud nemáte iPhone X, můžete jen závidět. Ovšem co Android? S8 dorazila s předinstalovaným Androidem 7 (teď už přišla aktualizace na 8). Android je v prvních chvílích pro nováčka opravdu zapeklitý, spousty karet, jednou se dostanete do nastavení aplikace skrze ikonku přímo v aplikaci, jindy musíte zmáčknout jedno ze tří tlačítek, které se dole nachází. Ač je telefon stále takřka nový, Android občas dělá vážně neuvěřitelné věci. Padají aplikace, jindy nefungují správně. Ani design S8 dle mého názoru nedosahuje kvalit iPhonů. Emoce vzbuzuje pouze ten obrovský displej. I tak se ale dá S8 ovládat pouze jednou rukou, což je jistě fajn.

Zpět ale k iPhonu. Svůj utopený iPhone jsem se rozhodl nedávno prodat výkupčím takto poškozených telefonů. S prodejem jsem byl již smířený, nicméně jsem ho naposledy zapojil do nabíječky a nevěřil vlastním očím. Zázrak! Můj drahý iPhone 6 po půlročním kómatu oživl a je takřka zdráv. Jedinou vadou je několikamilimetrový pás displeje na pravé straně, kde displej nereaguje. Jinak funguje úplně všechno. V současné době tedy používám oba kvůli přehledu obou konkurenčních platforem.

Co říct závěrem? Oba operační systémy mají něco do sebe. Možná bude S8 za 2 roky tak zasekaná, že ji vyměním. V současné době jsem ale spokojený. Stále ale beru každý den do ruky iPhone, surfuji na internetu, sjíždím sociální sítě. Používat iPhone je skutečně radost a právě v tom je ten háček. Přesně tu totiž používání Androidu alespoň dle mého názoru tak úplně nenabízí. Až poté, co jsem o iPhone přišel, jsem si uvědomil, jak moc mi vlastně jeho funkce chybí a ačkoliv jsem nyní jak už jsem psal výše s Galaxy S8 spokojený, srdcem jsem spíše stále „applista“.

iphone 6s samsung galaxy s8 fb
Zdroj: Redakce Letem světem Applem

Související články

Dnes nejčtenější