Nedávno představený iPhone 18 Pro se sice může na první pohled jevit jako docela malý upgrade oproti předešlé generaci, faktem však je, že tam, kde Apple zlepšoval, zlepšoval poměrně zásadně. Jednou z poměrně zásadně vylepšených věcí je i fotoaparát, který jednak nabízí coby první iPhone variabilní nebo chcete-li proměnlivou clonu u hlavního zadního foťáku, ale co je možná ještě zajímavější, nově jsou v nativní aplikaci Fotoaparát k dispozici i rozšířené možnosti nastavení, díky čemuž byste si měli být schopni telefon při focení nastavit tak, jak přesně potřebujete (tedy samozřejmě v rámci možností hardware a software, které nabízí).
Záměrně nicméně píšu, že se bavíme o novinkách v aplikaci fotoaparát, protože snad až na nastavení clony, které je logicky vázáno na nasazení variabilní clony v letošním roce, ostatními funkcemi již některé fotoaplikace třetích stran disponovaly, takže pro jejich uživatele se ve výsledku nejedná o nic vyloženě nového.
Mohlo by vás zajímat
V souvislosti s novinkami se sluší hned na úvod říci, že pokud si jich nechcete všímat, není v tom sebemenší problém, protože iPhone jako takový je všechny nastavuje za vás automaticky právě kvůli tomu, aby byla využitelnost jeho foťáku co možná nejlepší. Nicméně ruční nastavení mohou být v některých případech a hlavně za předpokladu, že alespoň trochu víte, co děláte, přeci jen lepší, protože vám zjednodušeně řečeno umožní z foťáku vytáhnout ještě lepší výsledek.
Do ovládacího panelu Fotoaparátu přibyly tedy konkrétně ovládací prvky Clona, Zaostření, Expoziční čas, Vyvážení bílé a Histogram. Abyste je byli schopni využít, znovu opakuji, že je třeba alespoň zběžně vědět, co jimi nastavíte. Pojďme se tedy společně podívat na jednotlivé prvky.
Fotogalerie
Clona
Nižší clonové číslo propouští k obrazovému snímači více světla a zároveň zmenšuje hloubku ostrosti, takže fotografovaný objekt lépe vynikne proti rozostřenému pozadí. Vyšší clonové číslo naopak množství světla omezuje, ale zachová ostrých více detailů v různých vzdálenostech od fotoaparátu. Nejde nicméně říci, že fotit s maximálně otevřenou clonou je to nejlepší, co můžete udělat. Otevřená clona totiž sice propustí hodně světla a umožní výrazně rozostřit pozadí, ale zároveň zmenší hloubku ostrosti, takže část fotografovaného objektu může být neostrá. Vhodné clonové číslo proto závisí na motivu, světelných podmínkách a zamýšleném výsledku, přičemž Apple spoléhal doposud primárně na f/1,8, který je dobrým kompromisem mezi množstvím světla dopadajícího na snímač a rozostřením.
iPhone 18 Pro vám dá na výběr z celkem čtyř nastavení clony – konkrétně f/1,48, f/1,8, f/2,8 a f/4,0. V redakci samozřejmě jednotlivé clony stále testujeme, ale zatím se o nich dá říci, že při focení během dne za solidního světla se jejich změna neprojeví ani tak na množství detailů, ale hlavně na rozostření. Jakmile ale fotíte za horšího světla, například doma za přítmí nebo během večerního soumraku, clona f/1,48 propustí ke snímači více světla. Telefon tak může použít kratší expoziční čas nebo nižší ISO, což pomáhá omezit pohybové rozmazání a obrazový šum. Díky tomu se také noční režim aktivuje později, případně může k pořízení snímku potřebovat kratší dobu.
Variabilní clona je k dispozici jen u hlavního, tedy Fusion širokoúhlého fotoaparátu.
Test variabilní clony
Fotogalerie
Zaostření
Ruční ovládání ostření vám nepřekvapivě umožní ručně přesněji nastavit to, na co chcete ostřit. Opět zde samozřejmě platí, že ve výchozím nastavení iPhone ostří automaticky, nicméně díky ručnímu ostření v kombinaci se zvýrazněním zaostřených obrysů předmětů v hledáčku lépe pochopíte, na co právě iPhone ostří s tím, že posuvníkem můžete přeostřit na jinou věc, ať už vzdálenější nebo bližší. Samozřejmostí je pak to, že je funkce k dispozici pro všechny tři zadní foťáky, mezi kterými lze přímo v nastavení rychle přepínat.
Expoziční čas
Expoziční čas určuje, jak dlouho dopadá světlo na obrazový snímač. Krátký čas pomáhá zachytit rychlý pohyb ostře, propouští však méně světla. Delší čas naopak snímek více prosvětlí, ale může způsobit pohybové rozmazání. Pokud je například expoziční čas příliš dlouhý, může na snímač dopadnout nadměrné množství světla a nejsvětlejší místa budou přepálená, tedy zcela bílá a bez detailů. Toho si můžete všimnout třeba na fotce motýla níže, kde jsem expoziční čas záměrně natáhl na moc dlouhý. Na další fotce je pak expoziční čas nastaven automaticky telefonem.
Fotogalerie
Vyvážení bílé
Vyvážení bílé upravuje barevné podání snímku podle druhu okolního světla tak, aby bílé předměty působily skutečně bíle. Nesprávné nastavení může fotografii posunout do příliš modrých, žlutých nebo oranžových odstínů. Ve většině situací dobře poslouží automatické vyvážení bílé, nicméně pokud si chcete s foťákem pohrát, Apple umožňuje vedle automatického režimu přepnout vyvážení bílé do režimu žárovek (3200K), zářivek (4000K), denního světla (5500K), oblačna (6500K) a stínu (7500K), přičemž jak už asi tušíte dle hodnot udávaných v Kelvinech, jednotlivé režimy se liší barevností od studeného bílého, až lehce namodralého akcentu snímku až po teplý skoro až oranžový nádech.
Histogram
Histogram je graf, který ukazuje rozložení světlých a tmavých míst ve fotografii. Levá část představuje stíny, střed běžně osvětlené tóny a pravá část nejsvětlejší místa; barevné křivky zobrazují červenou, zelenou a modrou složku obrazu. Ideální tvar neexistuje, protože záleží na fotografované scéně, zpravidla by však graf neměl výrazně narážet na levý ani pravý okraj, kde se mohou ztrácet detaily. Pokud je snímek příliš tmavý, je nepřekvapivě třeba zvýšit expozici prodloužením expozičního času či otevřením clony. Při příliš světlém snímku pak postupujte opačně, případně použijte korekci expozice směrem do mínusu.
První dojmy z focení
Právě s ohledem na to, co vše Apple do nativní fotoaplikace iPhone 18 Pro (Max) nasadil, je jasné, že chce těmito modely ještě víc oslovit milovníky focení a zároveň telefony jako takové přiblížit z hlediska nastavení klasickým fotoaparátům. Za mě osobně je ale super, že se jedná vlastně „jen“ o možnosti, které můžete, ale nemusíte využít, protože pokud jim nerozumíte či se s jejich nastavováním jednoduše nechcete zaobírat, iPhone vše nastaví automaticky za vás tak, jak mu to pro danou scénu přijde nejlepší. Jinými slovy, na iPhone 18 Pro zvládne skvěle fotit jak naprostý amatér, tak i člověk, který si s fototechnikou tyká a dokáže nastavení iPhone vytěžit na maximum.
Já zatím samozřejmě nemám na iPhone 18 Pro (Max) „nacvakáno“ žádné velké množství fotek, abych byl schopen říci, nakolik se jeho foťák meziročně posunul. Komplexnější hodnocení si proto určitě nechám až na samotnou recenzi, kterou začnu co nevidět zpracovávat. Už nyní ale mohu říci, že právě díky novým možnostem fotoaparátu, respektive jeho nativní aplikace, dokáže telefon skutečně zaujmout a focení celkově ozvláštnit. Konečně vás totiž nechá proniknout do tajů, které byly doposud blízké zejména lidem foticím na klasické fotoaparáty. A záleží jen na vás, zda je budete chtít využívat či nikoliv. Já osobně si ale s nastavením zatím hraju opravdu s chutí. Následující řádky nicméně prosím berte skutečně spíš jako první postřehy než něco, co by mělo vyznít jako velké zhodnocení foťáku.
Včera jsme vyrazili na statek seznámit naší malou dcerku s domácími zvířaty a co bych to byl za technologického blázna, kdybych si foťák iPhone 18 Pro neosahal právě zde – tedy na místě, kde si lze parádně vyzkoušet focení textury chlupů a dalších částí těl zvířat. Navíc bylo opravdu hezky, takže jsem byl docela zvědavý, jak se bude variabilní clona chovat. A musím říci, že pro mě osobně docela překvapivě. Čekal jsem totiž, že s ní bude software fotoaparátu pracovat o něco intenzivněji než tomu tak bylo. Jen zřídkakdy jsem ale byl svědkem toho, že by se mi clona automaticky přepnula z výchozího f/1,8 na f/1,48 nebo naopak na f/2,8 či f/4,0, když jsem fotil při ostřejším světle. Nicméně ve výsledku je to asi docela jedno, protože když jsem si clony přepínal ručně, nepřišlo mi, že bych za pěkného světla viděl nějaké zásadní rozdíly ve snímcích, které jsem nafotil (tedy samozřejmě vyjma větší či menší míry rozostření).
Fotogalerie
Naopak když jsem večer vyrazil na krátkou procházku do klidných setmělých ulic, clona se poměrně rychle přepnula z f/1,8 na f/1,48, aby se k fotosenzoru dostalo co nejvíce světla. To pro vás znamená v první řadě to, že se noční režim spouští podstatně později než tomu bylo doposud, díky čemuž tak nejsou večerní fotky laděny pomocí AI zbytečně brzy (což mi v předešlých letech upřímně přišlo celkem často), a ve druhé řadě pak to, že když už se noční režim zapne, trvá zpravidla kratší dobu a zároveň je vidět, že je snímek díky plně rozevřené cloně detailnější než tomu bylo dříve, byť žádné extrémní rozdíly zde samozřejmě nečekejte. Naopak si troufám tvrdit, že jde spíš o detaily, na které se člověk musí hodně zaměřit, aby je ocenil (třeba drobnosti typu zachycení struktury zdí a tak podobně). Spíš než clona tak ve výsledku za mě dokáže udělat pomyslné zázraky s nočními fotkami stažení expozice kvůli zářícím lampám v tmavém prostředí. To ale není nic nového.
Fotogalerie
Po pár hodinách s fotoaparátem iPhone 18 Pro jej tedy za revoluční určitě označit nemůžu, ale o příjemný krok kupředu určitě jde. To však ve výsledku platí jen o hlavním, tedy Fusion širokoúhlém objektivu. Teleobjektiv i ultraširokoúhlý objektiv se totiž jak papírově, tak i po prvních testech mezigeneračně neposunuly nikam, což mě zejména u ultraširokoúhlého objektivu docela mrzí vzhledem k tomu, že se v něm objevuje při horším světle docela dost šumu. Na druhou stranu je ale pravda, že širokoúhlý objektiv je naprostý základ všeho a každý jeho krok kupředu je opravdu fajn. A když vidím, jak detailně dokáže fotit i ty nejdrobnější struktury typu miniaturní lístečky vřesů, chloupky kolem čenichu zvířat a tak podobně, a zároveň jak díky variabilní cloně začíná lépe pracovat s focením za přítmí, mám vlastně docela radost.
