Miluju hraní na handheldových konzolích. Lehnout si kamkoli, dát si před kolena konzoli a hrát považuji za jistý druh luxusu. I proto jsem si pořídil k PS5 PS Portal. Jasně, ten má jisté ústupky. Zahrajete si jen ve Full HD, LCD displej také nepatří k těm nejlepším (zvláště, pokud je ve hře šero) a výdrž baterie taky nemusí být pro někoho dostačující. Minulý týden jsem narazil na inzerát, v němž byla nabízena PS Vita s hrami, originálním obalem, sluchátky a dvěma paměťovkami za solidní cenu. A nemohl jsem odolat.
Za pár dní Vita dorazila a doslova mi od prvního zapnutí vzala dech. Nutno říct, že jsem trošku zaujatý a ke všem herním konzolím (převážně těm starším) dlouhodobě tíhnu. PS Vita dorazila na pulty obchodů koncem roku 2011. Vím, že to není nikterak dlouhá doba. Ale překvapilo mě hned po zapnutí, jakým stylem Sony tehdy provázelo uživatelským rozhraním a radilo hráči, kterak se konzole používá. Ačkoli některé záležitosti UI jsou krkolomné, kroky jsou vesměs velmi intuitivní. Prostředí je plynulé, jednoduché a konzoli jednoznačně prospělo nasazení dotykového displeje, který průchod systémem jednoznačně urychluje.
Právě technické zpracování je oblast, kde Vita předběhla svou dobu. Hned po vzití do ruky zaujme prémiové tělo. Žádný vrzající laciný plast, ale robustní konstrukce s precizním lícováním. Naprostou výkladní skříní původního modelu (OLED verze z roku 2011) je pětipalcový OLED displej. I dnes, v době moderních panelů, nabízí syté barvy, perfektní kontrast a černou, která ve srovnání s běžnými LCD obrazovkami jasně vede. Obrovským skokem oproti staršímu PSP bylo nasazení dvojice plnohodnotných analogových páček. Nejde o žádné ploché posuvníky, ale o přesné páčky s příjemným odporem a přirozeným chodem, díky kterým se střílečky a akční adventury ovládají přesně tak, jak jste zvyklí z velkých konzolí.
Uvnitř tepe čtyřjádrový procesor ARM Cortex-A9 doplněný o grafický čip PowerVR SGX543MP4+, což byla na přelomu let 2011 a 2012 nekompromisní hardwarová bestie schopná vykreslit hry jako Uncharted: Golden Abyss či Killzone: Mercenary v kvalitě, která se blížila stolní PlayStation 3. Technologickou výstřednost pak podtrhuje zadní dotyková plocha, gyroskop a pohybové senzory, které jasně dokazují, s jak velkými ambicemi tehdy Sony handheld stavělo. Nechybí zde ani foťák, který ale spíše dnes poslouží pouze na retro fotky.
Fotogalerie
Jde ale především o hry. A pokud máte podobný vztah ke starším konzolím jako já, třeba vám následující řádky pomohou zodpovědět, zda má Vita dnes na hraní her smysl. Jak stojí výše, Ps Vitu vnímám téměř jako PS3 do kapsy a byl jsem v některé momenty až překvapen, jak hry na této konzoli před 15 lety vypadaly. Nutno říct, že mé testování spočívalo prozatím v několika desítek minutách strávených u jednotlivých her. Již jsem okusil FIFU 14, Uncharted: Golden Abyss, Killzone: Mercenary, Need for Speed: Most Wanted a Call of Duty: Ghosts. Grafika i hratelnost jsou za mě naprosto super a konzole udělala od PSP velký skok. Samozřejmě nemůžete konzoli srovnávat s Nintendo Switch či jinými moderními handheldy, ale pokud jste třeba někdy držely v ruce PSP a hráli tam Medal of Honor či Brothers in Arms (u kterých jsem nadával i na nejlehčí obtížnost), tak Call of Duty na Vitě je úplně jinde.
Co se ovládání týče, tak pokud máte za sebou nějakou playstationovou průpravu, bude to bez problému. Menší tlačítka a joystick jsou dle mého názoru jen o zvyku. Trošku mě zklamal zvukový projev, neboť na první poslech mi přijde, že od PSP se žádný velký kus cesty neušel. Závěrem lze říct ale pouze to, že i dnes si s Vitou lze užít spoustu zábavy. Pokud jste na grafiku skromní a více vás zajímá fakt, že můžete hrát prakticky kdekoliv, s Vitou vedle nešlápnete. Na bazarech lze dokonce pořídit jailbreaknuté verze, takže nemusíte řešit žádné dokupování her. Já jsem ale boomer, čili si hry rád dokoupím a chci mít vše tak, jak výrobce zamýšlel.
