Konec překračování rychlosti? EU zvažuje auta, která vám nedovolí zrychlit

Představa, že sešlápnete plynový pedál, ale auto vás jednoduše nenechá jet rychleji, dnes nemusí být tak vzdálená, jak by se mohlo zdát. V Evropě se diskutuje o další evoluci systémů pro hlídání rychlosti, která by dokázala využít polohu vozidla, zjistit aktuální rychlostní limit a podle něj případně omezit výkon pohonné jednotky. Oproti systémům, které už dnes povinně najdeme v nových automobilech, by šlo o poměrně zásadní změnu. Auto by totiž řidiče nemuselo pouze upozornit, ale mohlo by mu v překročení rychlosti aktivně zabránit.

Technologicky k něčemu podobnému není zase tak daleko. Moderní automobily už běžně čtou dopravní značky pomocí kamer a zároveň pracují s rychlostními limity uloženými v navigačních mapách. Pokud systém zjistí, že jedete rychleji, než byste měli, upozorní vás zvukem, symbolem na přístrojovém panelu nebo například odporem plynového pedálu. Dalším krokem by tedy teoreticky mohlo být využití stejných informací k tomu, aby elektronika další zrychlování jednoduše neumožnila.

Auto by samo poznalo, jak rychle může jet

Princip takového řešení je poměrně jednoduchý. Automobil zná svou polohu díky satelitní navigaci a současně může porovnávat informace z digitálních map s údaji získanými kamerou sledující dopravní značky. Když například sjedete ze silnice s povolenou rychlostí 90 km/h do obce, vůz dokáže zjistit, že se limit změnil na 50 km/h. To ostatně řada dnešních automobilů zvládá už nyní.

Zásadní rozdíl by byl v následné reakci. Dnešní auto vás na překročení rychlosti zpravidla upozorní a konečné rozhodnutí nechá na řidiči. Přísnější systém by mohl zasáhnout přímo do řízení výkonu motoru nebo elektromotoru. Pokud byste tedy při povolené padesátce dál drželi plynový pedál, automobil by jednoduše přestal zrychlovat.

Nová auta už dnes rychlost povinně hlídají

Základ potřebný pro podobnou technologii už v evropských autech existuje. Evropská unie zavedla systém Intelligent Speed Assistance, známý pod zkratkou ISA. Od července 2024 musí být touto technologií vybavena všechna nová auta uváděná na evropský trh. Systém využívá informace z kamer, navigačních dat a dalších zdrojů a dokáže řidiče upozornit, když překročí povolenou rychlost.

Automobilky přitom mohou použít několik způsobů upozornění. Některá auta pípají, jiná zobrazí výrazné upozornění na přístrojovém panelu a další mohou vytvořit odpor v plynovém pedálu. Existují také systémy schopné aktivně pomoci s omezením rychlosti. Současná evropská pravidla ale obsahují jednu velmi podstatnou pojistku: konečnou kontrolu musí mít stále řidič. Pokud tedy elektronika zasáhne do akcelerace, řidič musí mít možnost její zásah překonat například silnějším sešlápnutím plynového pedálu.

Právě to je jeden z hlavních rozdílů proti mnohem přísnějšímu systému, o kterém se nyní diskutuje. Britský The Telegraph letos informoval o úvahách nad dalšími bezpečnostními opatřeními, která by mohla v budoucnu využívat přesnou polohu vozidla k automatickému vynucování rychlostních limitů. Ve hře je využití satelitní navigace v kombinaci s elektronikou automobilu, díky čemuž by vůz nejen věděl, jaká rychlost v daném místě platí, ale mohl by podle této informace také upravovat svůj výkon.

Překračování rychlosti by mohlo být prakticky nemožné

Pokud by někdy vznikla skutečně striktní podoba takového systému, změnil by se samotný princip dodržování rychlostních limitů. Dnes vám značka říká, jak rychle smíte jet, zatímco dodržování pravidel kontrolují policisté, radary nebo automatické kamerové systémy. Technicky vám však nic nebrání limit překročit. V budoucnu by část této kontroly mohl převzít samotný automobil.

Dobře si to lze představit například v okolí školy. Po vjezdu do zóny s maximální rychlostí 30 km/h by automobil podle své polohy a dostupných dat zjistil aktuální omezení a další zrychlování by nepovolil. Stejný princip by mohl fungovat v obytných zónách, centrech měst nebo na dalších místech, kde je nízká rychlost důležitá kvůli bezpečnosti chodců a cyklistů.

Na papíře to může vypadat jako poměrně elegantní řešení problému s překračováním rychlosti. Realita na silnicích je ale podstatně komplikovanější.

Co se stane, když se auto splete?

Každý, kdo pravidelně používá systém rozpoznávání dopravních značek, pravděpodobně zažil situaci, kdy automobil zobrazil nesmyslný rychlostní limit. Kamera může přehlédnout značku, špatně ji vyhodnotit nebo například zachytit omezení platné pro vedlejší silnici. Ani digitální mapy nejsou vždy aktuální a další komplikací jsou dočasná omezení během oprav nebo změny dopravního značení.

Dokud automobil kvůli špatně rozpoznané značce pouze několikrát zapípá, jde především o otravnou chybu. Pokud by však na základě stejné informace skutečně omezil výkon motoru, situace by byla podstatně závažnější. Před zavedením přísnějšího systému by proto musela být spolehlivost určování aktuálního rychlostního limitu výrazně vyšší, než na jakou jsou řidiči zvyklí u některých dnešních vozů.

Problém může nastat i při předjíždění

Další otázkou jsou krizové situace, kdy může řidič potřebovat během několika sekund prudce zrychlit. Typickým příkladem je vyhýbací manévr nebo reakce na nečekanou situaci při předjíždění. Pokud by elektronika právě v takové chvíli odmítla poskytnout požadovaný výkon, mohla by původně bezpečnostní technologie naopak vytvořit další riziko.

I proto dnešní ISA ponechává řidiči možnost systém překonat. U případné budoucí a výrazně přísnější varianty by se muselo vyřešit, zda bude existovat podobná nouzová možnost a za jakých okolností ji půjde použít. Bez ní by totiž automobil v některých situacích mohl rozhodovat jinak, než potřebuje člověk sedící za volantem.

Otázkou je také soukromí a bezpečnost

Další debata se nepochybně povede kolem dat. Aby automobil mohl přizpůsobovat maximální rychlost místu, kde právě jede, musí velmi přesně znát svou polohu. Samo o sobě to ovšem neznamená, že by Evropská unie nebo jiná instituce sledovala každý automobil v reálném čase. Satelitní navigace umožňuje určit polohu přímo ve vozidle a stejně tak může lokálně probíhat porovnání s mapovými podklady.

Při případném zavedení takového systému by ale bylo potřeba přesně stanovit, která data automobil zpracovává, zda je někam odesílá, jak dlouho se ukládají a kdo k nim může získat přístup. Neméně důležitá bude kybernetická bezpečnost. Jakmile má elektronický systém možnost ovlivňovat výkon pohonné jednotky, musí být mimořádně dobře chráněn před neoprávněným zásahem.

Od roku 2030? Tady je potřeba být opatrný

Přestože se v souvislosti s přísnějším omezováním rychlosti objevuje také rok 2030, v tuto chvíli nejde o schválené evropské pravidlo. Evropská unie nepřijala nařízení, podle kterého by od tohoto data všechna nová auta automaticky znemožňovala řidičům překračovat povolenou rychlost. Zahraniční média informují o diskutovaných možnostech a návrzích dalšího vývoje, nikoliv o definitivně schválené povinnosti.

To je důležitý rozdíl zejména proto, že současný systém ISA už povinný je, funguje však podstatně mírněji. Řidiče má především upozornit nebo mu pomoci rychlost dodržet a jeho zásah lze překonat. Jestli se Evropa v budoucnu rozhodne přejít k mnohem striktnějšímu řešení, zatím není jasné.

Technická stránka věci ovšem přestává být hlavní překážkou. Automobily už dnes znají svou polohu, čtou dopravní značky, pracují s mapovými podklady a elektronicky řídí výkon motoru. Pokud by se proto z diskutované myšlenky někdy stalo skutečné pravidlo, šlo by především o zásadní změnu vztahu mezi řidičem a automobilem. Dopravní značka by už pouze neurčovala, jak rychle smíte jet. Vaše auto by se mohlo samo postarat o to, abyste rychleji skutečně nejeli.