Vzpomínáte si na dobu, kdy telefony nevypadaly všechny jako jedna a ta samá černá placka? Píše se rok 2005 a na trh vstupuje zařízení, které naprosto definovalo jednu celou generaci. Sony Ericsson K750i nebyl jen obyčejný mobilní telefon. Byl to absolutní hit, obrovský statusový symbol a jak naprosto si možná vzpomínáte, tak v té době ho měl v dětství snad úplně každý. A kdo ho neměl, ten ho alespoň tajně záviděl spolužákům. Pojďme si tuto nádhernou nostalgii trochu oživit.
Fotoaparát, který poslal levné digitály do důchodu
Hlavním tahákem, který z tohoto telefonu udělal naprostý fenomén a zjevení na trhu, byl jeho zadní fotoaparát. Z dnešního pohledu to zní úsměvně, ale tehdy byl 2megapixelový snímač s automatickým ostřením (autofokusem) a silnou přisvětlovací LED diodou něco jako naprosté sci-fi.
Fotogalerie
K750i navíc nabízel geniální konstrukční prvek v podobě masivní aktivní krytky čočky. Stačilo ji palcem s uspokojivým cvaknutím odsunout a telefon se okamžitě, bez ohledu na to, co jste zrovna dělali, přepnul do režimu focení. Nechyběla ani dvoupolohová hardwarová spoušť na boku přístroje, takže se mobil při focení držel horizontálně jako klasický kompaktní fotoaparát.
Multimediální centrum a prokletý joystick
Kromě focení byl K750i také špičkovým hudebním zařízením. Kdo tehdy neměl samostatný MP3 přehrávač, ten spoléhal právě na tento černo-stříbrný zázrak od Sony Ericssonu. Díky podpoře paměťových karet Memory Stick PRO Duo do něj šlo nahrát desítky oblíbených písniček. Posílání empétrojek, vtipných obrázků a nekvalitních 3GP videí o přestávkách přes Bluetooth (nebo u starších modelů přes infraport) se stalo každodenním rituálem celé jedné generace.
Samostatnou kapitolou byl pak ikonický joystick umístěný těsně pod displejem. Na jednu stranu nabízel neuvěřitelně rychlou, přesnou a pohodlnou navigaci v menu nebo při hraní tehdejších oblíbených Java her. Na stranu druhou šlo o neslavnou Achillovu patu celého telefonu. Po několika měsících nošení v kapse se do mechanismu dostal prach, joystick začal zlobit, vynechávat směry a jeho pracné čištění nebo foukání do mezer bylo zkouškou nervů naprosto každého majitele.
Nostalgie, která prostě nevyprchá
Sony Ericsson K750i představoval absolutní vrchol éry klasických tlačítkových telefonů těsně předtím, než se svět začal pomalu otáčet směrem k dotykovým displejům a moderním smartphonům. Spojoval v sobě krásný industriální design, špičkové technologie, výdrž baterie na několik dní a obrovskou odolnost.
Já měl jeho dvojče, W800
Jj mel jsem. Kde skoncil uz nevim, ale fotky z nej mam v archivu porad
Kdyz jsem byl malej, byly o nas na vsi tri telefony – jeden na narodnim vybore, jeden v jzd a jedne u nas na verande, protoze jsme slouzili jakoi tzv. „verejna telefonni ustredna“.
Kdyz nekdo ze vsi chtel nekam volat nebo poslat telegram, prisel a ucinil tak.
Kdyz se chtel nekdo z mimo dovolat nekomu ze vsi, zavolal, dohodnul se cas kdy bude nasledny hovor, ja jsme vyrazil pesky nebo na kole tete nebo strejdovi (tenkrat se vsem sousedum rikalo teto nebo strejdo) , vyridil jsem kdy maji prijit k telefonu aby mohl hovor probehnout.
Vetsinou jsme za to dostal korunu, zvejkacku, bonbon nebo kolacek.
A telefony nevypadaly vcsechny stejne … ten u nas ve verande byl cerno-sedy, platovy, hranaty a mel kroucenou snuru, ten na vybore a jezd byl cerny, bakelitovy a kroucenou snuru nemel.
Omlouvam se, ale musle jsem to vazne tema mobilnich telefonu z detstvi trosku odlehcit. :)
Měla jsem brášku, K610i.. po zděděném Siemensu s anténou to byl mobil, co jsem si vyprosila k 15. narozeninám.. Je už 20 let :( A až letos jsem Sony zradila, po několika Xperiích Motorola, protože cenově dostupný Sony už u nás není.. Normálně mi to zlomilo srdce.. 😔