Před pětapadesáti lety, přesně 7. srpna roku 1971, přistál v Tichém oceánu velitelský modul lodi Apollo 15 s trojicí amerických astronautů na palubě. Skončila tak jedna z nejodvážnějších a vědecky nejpřínosnějších misí v celé historii dobývání vesmíru. Výprava Davida Scotta, Jamese Irwina a Alfreda Wordena totiž znamenala naprostý zlom v tom, jakým způsobem lidstvo zkoumalo povrch naší přirozené družice.
První řidiči na povrchu Měsíce
Největším a nejvíce ikonickým tahákem čtvrtého úspěšného přistání na Měsíci se stalo lunární vozítko, oficiálně známé jako Lunar Roving Vehicle. Bateriemi poháněný stroj umožnil Scottovi a Irwinovi urazit během tří dnů neuvěřitelnou vzdálenost bezmála osmadvaceti kilometrů. Zatímco předchozí posádky byly omezeny pouze na krátké pěší procházky v těsné blízkosti lunárního modulu, posádka Apolla 15 mohla prozkoumat mnohem vzdálenější a geologicky pestřejší oblasti kolem Hadleyovy brázdy a vysokých Apenin.
Fotogalerie
Vědecký triumf a slavný experiment
Mise Apollo 15 byla vůbec první výpravou takzvané kategorie J. To v praxi znamenalo mnohem delší pobyt na povrchu a naprosto maximální zaměření na samotný geologický výzkum. Astronautům se podařilo shromáždit téměř osmdesát kilogramů velmi vzácných hornin. Mezi nimi se nacházel i legendární kámen zvaný Genesis Rock, který vědcům následně pomohl lépe pochopit samotné formování měsíční kůry.
Pozornost laické veřejnosti si ale velitel David Scott získal i slavným názorným experimentem přímo před televizními kamerami. Z jedné ruky upustil těžké geologické kladívko a z druhé lehké sokolí pírko. Oba předměty dopadly do měsíčního prachu v naprosto stejný zlomek vteřiny, čímž astronaut v praxi dokázal platnost starého Galileova fyzikálního zákona o volném pádu ve vakuu. Mise Apollo 15 tak navždy zůstane milníkem, který posunul hranice lidských možností.
