Na Macu existuje jedna věc, která působí i po letech až nečekaně jednoduše. Instalace aplikací často znamená jediné gesto. Přetáhnete ikonku do složky Aplikace a máte hotovo. Žádné instalační průvodce, žádné složité nastavování, žádné zdlouhavé procesy na pozadí. Za touto jednoduchostí ale není snaha o minimalismus za každou cenu. Jde o důsledek způsobu, jakým Apple navrhl samotné fungování aplikací v systému macOS. Základní rozdíl oproti jiným platformám spočívá v tom, že aplikace na Macu nejsou rozdělené do desítek souborů uložených po celém systému. Každá aplikace je ve skutečnosti jeden uzavřený celek, takzvaný bundle. Z pohledu uživatele jde o jediný soubor, ve skutečnosti se ale jedná o složku, která obsahuje vše potřebné pro běh aplikace. Najdete v ní spustitelný soubor, knihovny, grafiku i další interní data.
Právě díky tomu je instalace tak jednoduchá. Neprobíhá žádné složité rozmisťování souborů do různých částí systému. Stačí aplikaci zkopírovat na správné místo. Nejčastěji do složky Aplikace, odkud ji pak systém standardně spouští. Stejně přímočará je i odinstalace. Pokud aplikaci nepotřebujete, jednoduše ji přesunete do koše a tím celý proces končí. Tento přístup výrazně kontrastuje s tím, jak fungují jiné operační systémy, například Microsoft Windows nebo většina linuxových distribucí. Tam aplikace často ukládají své soubory do různých složek, pracují se systémovými knihovnami a zapisují data do dalších částí systému. Instalace je proto složitější a odinstalace často nezanechá systém zcela čistý.
Mohlo by vás zajímat
Zajímavé přitom je, že tento princip není žádnou novinkou. Jeho kořeny sahají až do operačního systému NeXTSTEP z roku 1989, který vznikl ve firmě NeXT. Právě tento systém položil základy dnešního macOS. Když Apple NeXT v devadesátých letech koupil, převzal i jeho technologické řešení. Mezi nimi i koncept aplikací jako samostatných balíčků. Od té doby se tento model prakticky nezměnil. Důvod je jednoduchý. Funguje. Je přehledný, předvídatelný a pro uživatele maximálně srozumitelný. Navíc umožňuje relativně bezpečnou práci s aplikacemi, protože každá z nich je do určité míry izolovaná od zbytku systému.
Fotogalerie
To samozřejmě neznamená, že by macOS byl úplně bez zbytkových dat. Některé aplikace si ukládají nastavení nebo cache mimo svůj vlastní bundle. I tak ale zůstává celý systém výrazně čistší než většina alternativ. Apple tak i po více než třiceti letech ukazuje, že některé principy není potřeba neustále měnit. Pokud je základ dobře navržený, může bez problémů fungovat i v době moderních aplikací, cloudových služeb a stále rostoucích nároků na výkon i komplexitu.
Kéž by to byla pravda. Ono je to dnes dost podobné jako Windows. Základní appka se tam taky instaluje jen do Program Files a AppData. MacOS to má rozeseté v Library. Dokonce i práva jako přístup k disku zůstanou v systému i po smazání aplikace.
Celosystémově
* /Library/Application Support/ — data pro všechny uživatele
* /Library/Preferences/ — systémová nastavení app
* /Library/Caches/ — cache pro všechny uživatele
* /Library/Logs/ — systémové nebo sdílené logy
* /Library/LaunchAgents/ a /Library/LaunchDaemons/ — služby běžící na pozadí
* /Library/PrivilegedHelperTools/ — helpery s vyššími právy
* /Library/Audio/, /Library/Fonts/, /Library/Internet Plug-Ins/ — pokud aplikace přidává pluginy, fonty, audio komponenty
* /tmp/ — dočasné soubory
Další časté věci
* ~/Documents/, ~/Movies/, ~/Pictures/, ~/Music/ — exporty, knihovny, projekty
* ~/Downloads/ — stažené komponenty a aktualizace
* skryté složky přímo v home, třeba ~/.config, ~/.local, ~/.ssh
a mraky dalších míst
Ale dá se to shrnout:
* nastavení bývá v Preferences
* velká data v Application Support
* balast v Caches
* procesy na pozadí v LaunchAgents/Daemons
* dočasné věci ve /var/folders/
A pokud to je Adobe, Logitech … aj větší aplikace, tak je stejný masakr jak na windows.
Ale bylo by pěkné, kdyby to tak bylo.
Jak píše Robinovec, ty aplikace si stejně ukládají data na další místa, takže je reálně úplně jedno, jestli je to schované v jednom kontejneru, nebo složce jako ve Windows.
Mně tenhle typ instalace spíš otravuje, protože většinou to znamená připnutí DMG, přetažené souboru, odejmutí DMG. Dá se to automatizovat, ale prostě to nepovažuju za moc dobrý systém. Většinu aplikací ale stejně instaluje přes Brew, takže mě to tolik nepálí.