Apple zavedl u svých čipů Apple Silicon prakticky od jejich první generace uživatelsky dost čitelnou strategii, kdy základní je vždy klasické M, nad ním M Pro, ještě výš M Max a úplně nahoře M Ultra. Každý z těchto čipů je pak samostatná jednotka s jiným počtem jader, jinou paměťovou propustností a odlišným zaměřením na uživatele. Jenže pokud se potvrdí nejnovější úniky, tahle zavedená logika by se mohla s generací M5 výrazně změnit.
Mohlo by vás zajímat
Už loni se objevily informace, že Apple u výkonnějších variant M5 nasadí zcela nový způsob pouzdření čipů. Konkrétně má jít o serverovou technologii SoIC s takzvaným 2.5D balením označovaným jako SoIC-mH. Zjednodušeně řečeno to znamená, že CPU a GPU část čipu nebudou tvořit jeden monolitický celek, ale budou oddělené a propojené na úrovni pouzdra. Přínosem má být lepší výroba, lepší chlazení a také větší flexibilita při konfiguraci.
Právě tato flexibilita je přitom zcela klíčová. Pokud jsou totiž CPU a GPU „moduly“ oddělené, Apple by teoreticky mohl nabídnout kombinace, které dnes nejsou možné. Například základnější počet CPU jader, ale zato výrazně posílené GPU pro uživatele, kteří pracují hlavně s grafikou, 3D nebo videem a naopak. Tomuto scénáři začínají nahrávat i drobné změny, které Apple v poslední době provedl na svém webu. Při nákupu Macu už uživatelé nenaráží na předem dané balíčky konfigurací, ale rovnou vstupují do detailního konfigurátoru, kde si sestavu skládají prakticky od nuly.
Fotogalerie
Zamíchá Apple kartami?
YouTuber Vadim Yuryev si navíc nyní všiml zajímavé věci v uniklém beta kódu. Konkrétně v něm chybí jakákoliv zmínka o čipu M5 Pro, což však podle něj nemusí být chyba ani náhoda. Yuryev konkrétně tvrdí, že Apple může používat jediný fyzický návrh čipu, tedy M5 Max, ze kterého budou vznikat jak varianty označené jako M5 Pro, tak i M5 Max. Jinými slovy, nešlo by o dva odlišné čipy, ale o jeden základ, který by byl softwarově či konfiguračně „ořezán“ nebo naopak odemčen podle zvolené varianty. Rozdíl mezi M5 Pro a M5 Max by tak nebyl v samotném čipu, ale v tom, kolik CPU a GPU jader je aktivních a jaký maximální objem operační paměti lze zvolit.
Pro Apple by takový přístup znamenal výrazné zjednodušení výroby a nižší náklady na návrh i testování. Pro uživatele by to naopak mohlo znamenat zajímavější možnosti konfigurace a menší svázanost s tradičními „schody“ mezi jednotlivými čipy. Pokud se tedy tyto informace potvrdí, generace M5 by nemusela být jen dalším výkonovým posunem, ale i poměrně zásadní změnou filozofie celé řady Apple Silicon. A to je možná ještě zajímavější než samotná čísla v benchmarcích.
