Zavřít reklamu

Přestože nemám problém za software platit a třeba bez předplácení Spotify či vyššího úložiště na iCloudu si už skoro ani nedokážu představit život, když to jde, upřednostňuji spíše jednorázové platby než měsíční předplatné. Chápu, že u mnoha služeb to není úplně možné a zároveň, že jednorázová platba je odrazem jakési potřeby „vlastnit“, která je v mnoha lidech tak nějak zakořeněna, ale třeba za Office a tak podobně prostě radši zaplatím najednou a „mám klid“, než abych musel měsíčně/ročně s tím, že jakmile člověk přestane, je zkrátka bez něj. 

Dříve totiž bylo zcela běžné si Microsoft Office pořídit jako jednorázovou licenci. Uživatelé si mohli koupit krabicovou verzi (například Office 2007, 2010, 2013 nebo 2016), kterou stačilo jednou zaplatit a mohli ji neomezeně používat na konkrétním zařízení bez dalších poplatků. Tento model ale Microsoft postupně nahrazoval předplatným ve formě Office 365 (dnes Microsoft 365), který přináší pravidelné aktualizace, cloudové služby a možnost instalace na více zařízeních.

Přesto jednorázové licence stále existují– například Office 2021 pro domácnosti a studenty je stále možné koupit bez předplatného, i když Microsoft aktivněji propaguje právě Microsoft 365. Nicméně čím dál víc si uvědomuji, že předplatné služby, které vám jen propůjčí obsah, jsou ve výsledku i přesto, že poté, co je přestanete platit, nic nemáte, v některých případech podstatně výhodnější. 

Herní předplatná jako hlavní argument

Nejvíc jsem si začal tento fakt uvědomovat u herních předplatných typu Xbox Game Pass Ultimate a potažmo PlayStation Plus. Jelikož jsem již roky věrný Xboxu, samozřejmě mám ve své sbírce poměrně dost her a to jak digitálních, tak i krabicovek. Čas od času pak samozřejmě člověk tyto tituly opráší a díky tomu, že může, protože je vlastní, si je zapne a oživí si je. Nicméně vzhledem k tomu, kolik nové hry stojí, si je kupuji za plnou cenu jen opravdu vyjímečně.

Naposledy to bylo Kingdom Come: Deliverance II, přičemž letos mám v plánu koupit ještě maximálně tak Mafii: Domovinu a v dohledné budoucnosti pak GTA VI. Proč? Jednak proto, že zkrátka nemám tolik času na hraní, jednak proto, že se hry dostávají poměrně krátce po vydání zpravidla do slev, ale co je hlavní a proč vlastně tento článek píšu, dostávají se i do předplatného Game Pass Ultimate. 

To vychází oficiálně na 439 Kč měsíčně s tím, že v něm najdete nepřeberné množství her, ze kterých si své favority zaručeně vyberete. Jasně, ne všechny novinky jsou tam k dispozici hned v první den vydání a třeba na Kingdom Come: Deliverance II bych čekal asi docela dlouho, ale třeba takový nejnovější Doom: The Dark Ages prodávaný standardně za 1999 Kč, potažmo nový díl Call of Duty nebo třeba Halo se v Game Passu objeví hned v den vydání, což je prostě pecka. A vy se tak ke hře se standardní cenovkou 1999 Kč dostanete za 439 Kč. Jste-li pak jen fanoušky singleplayerových kampaní, troufám si říci, že za měsíc zvládnete projít v případě, že máte čas, hry klidně i za 10 000 Kč. 

Stejné situace je pak i v případě PlayStation Plus ve verzi Premium. I zde samozřejmě řada her, které by si člověk asi rád zahrál, chybí a vám tak ve výsledku nezbude nic jiného než si je koupit ať už ve slevě nebo za plnou cenu. Katalog her, které se vám v Premium verzi za 445 Kč na měsíc otevře, je ale natolik široký, že opět de facto ušetříte několikanásobek výše předplatného v porovnání s částkou, kterou byste za hry, jenž jsou právě součástí PlayStation Plus Premium, utratili v případě jejich koupě. Vždyť třeba The Last of Us Part I, Ghost of Tsushima nebo tituly ze série Uncharted stojí rozhodně přes 445 Kč a zabaví vás na dlouhé hodiny. 

Je to i o tom, co rádi hrajete

Jak v případě Xboxu, tak i PlayStation je pak třeba si uvědomit, že pokud jste skutečně příznivci primárně příběhových kampaní, pak je poměrně nepravděpodobné, že byste danou hru dohráli a co nevidět ji začali hrát znovu. Jasně, čas od času má člověk chuť si nějakou starší klasiku projít znovu, ale ruku na srdce, jak často to je? Já mám třeba slabost pro Metro, ale víc než jednou za rok jej nehraji. Poprvé jsem na něj narazil před lety v Game Passu s tím, že v době, kdy Metro v Game Passu bylo, se prodávalo relativně draze. O to radši jsem byl, že jsem si jej mohl zahrát „zdarma“ v rámci předplatného.

Po nějaké době sice Metro z Game Passu zmizelo, ruku v ruce s tím však šlo i jeho stárnutí a tedy i zlevnění. Člověk se tak k němu rázem dostal velmi výhodně a rozhodně pak výhodněji, než kdybych si jej koupil už před lety poté, co vyšlo Metro Exodus, za plnou cenu. A to i po sečtení ceny měsíčního předplatného Game Passu a ceny hry ve slevě. 

Ne vždy je odpor na místě

Co tím vším chci říci? Že pokud jste i vy odpůrcem předplatného a já vím, že takových není v žádném případě málo, jelikož v komentářích pod našimi články se objevují komentáři těchto uživatelů dost často, možná je na čase svůj postoj alespoň zčásti přehodnotit. Protože v některých případech se skutečně dá právě díky předplatnému a přijetí myšlenky vypůjčení si dané věci namísto jejího vlastnictví. A pokud má člověk opravdu hodně času, pak zejména předplatné her vytěží naprosto neuvěřitelným způsobem a nemá-li v hledáčku vyloženě jen tituly, které do předplatných nemíří, nemá vlastně moc co řešit. Stačí jen prostě vědět, co chce hrát a zároveň znát své možnosti a preference. 

Dnes nejčtenější

.