Zavřít reklamu

Přestože mám Apple produkty opravdu rád a používám je velmi intenzivně již řadu let, některé jejich nedostatky mi stále hlava nebere. Jedním takovým je třeba i správa úložiště v operačním systému macOS, která je sice v lecčem vcelku využitelná, pokud však začnete řešit to, co se skrývá pod položkou “Systémová data”, jste nahraní. Tato položka se totiž dá jen velmi stěží (jste-li běžní uživatelé) rozklíčovat, čímž lze Mac do jisté míry odepsat. Přitom by stačilo jen zvládnout systémová data třídit (jedná se totiž vlastně jen o data, která macOS neví, kam přesně zařadit), nebo do nich uživatele třeba jen vpustit nějakou “lidskou” cestou, tedy ne přes složité proklikávačky ve Finderu, ve kterém se leckdo bojí mazat, aby si tím ještě víc nezavařil. 

Přesně tento problém jsem řešil před pár dny i já na svém MacBooku Air M1. Jelikož na něm dělám jen kancelářskou práci a zároveň využívám poměrně intenzivně iCloud, bohatě mi již léta stačí základní 256GB úložiště doplněné o 8GB RAM paměti. Tedy stačilo. Jelikož si úložiště čas od času zkontroluji, věděl jsem, že mi v něm ještě relativně nedávno zbývalo dobrých 120GB místa pro mé soubory. Zničehonic mi však začala na MacBooku vyskakovat hláška, že je úložiště zahlceno a je třeba něco smazat, jinak nepůjdou nainstalovat systémové aktualizace, přičemž když jsem nakoukl do správy úložiště, naskytl se mi celkem šílený pohled – téměř 160GB si sebraly systémová data. Já si přitom byl jist tím, že jsem na Macu nic neobvyklého nedělal, nic do něj nestahoval ani nic nepřenastavoval. 

Po krátké poradě s kolegou Pavlem jsem se rozhodl MacBook přeinstalovat pomocí čisté instalace s tím, že si zkrátka hlavní data obnovím přes iCloud a to, co na něm nemám, evidentně nepotřebuji a tudíž mi nebude vadit, když o to přijdu. Přeinstalace proběhla samozřejmě bez problému, stejně jako prvotní nastavení Macu. Disk byl po tomto procesu zaplněn jen tím, co jsem chtěl a já byl logicky spokojený. Do Macu jsem si tedy nainstaloval pár aplikací, které využívám standardně a říkal jsem si, že je problém vyřešen a že se asi prostě jen jednalo o nějakou softwarovou chybku v macOS, na jejíž opravu se mi nechtělo čekat. To jsem se ale dost přepočítal. Po pár hodinách jsem se totiž opět preventivně podíval na úložiště a záhy mě polil studený pot – v de facto novém Macu z hlediska systému bylo totiž opět téměř 83GB systémových dat a úložiště se tedy zase blížilo hraně. Následovala další porada s kolegou Pavlem, která vyústila v instalaci aplikace CleanMyMac X. Přiznám se, že těmto softwarům jsem nikdy moc nevěřil, protože mi přišly do jisté míry jako další balast, který kolikrát spíš uškodí než pomůže. Zde jsem se však naštěstí pletl. 

Protože mi kolega půjčil licenci a mě se tak otevřely všechny možnosti, velmi brzy jsem zjistil, kde byl zakopaný pes. A musím pokorně říci, že zde bych vskutku nehledal. Problém byl totiž v aplikaci Aerial sloužící pro zobrazování spořičů obrazovky z tvOS na macOS, kterou používám roky, ale která se mi z nějakého záhadného důvodu přenastavila a začala ve velkém stahovat spořiče pro offline přehrávání ve 4K HDR. Dělo se tak ale asi ve chvílích, kdy jsem moc nesledoval mou síťovou aktivitu, takže jsem si této zátěže nevšiml. Vše se navíc stahovalo do složky hluboko v systému, kde člověk zkrátka nehledá. Díky CleanMyMac X jsem ale právě tuto složku našel relativně rychle, jednoduše jí smazal a tím si tak Mac zbavil balastu. Aerial pak letěl hned po spořičích jako takových, protože podobnou zábavu si s ním už užít fakt nechci, byť věřím, že po nějakém tom přenastavení by bylo snad vše bezproblémové. 

Nebudu vám lhát, celá tato záležitost mě vcelku namíchla a to ani ne tak kvůli ztracenému času, ale spíš proto, že Apple produkty už dávno nejsou jen záležitostí pro profíky, ale naopak se čím dál tím víc otevírají běžné veřejnosti a proto absolutně nechápu, proč mám řešit podobné věci aplikací třetí strany. Ano, vím, že bych byl tuto věc schopen vyřešit přes Terminál či kdybych se víc prohrabal systémem jako takovým, ale ruku na srdce, vážně si někdo chce s počítačem zrovna kvůli tomuto důvodu hrát víc než musí? Proč není v Macu něco jako nativní CleanMyMac, které uživatelům jednoduše ukáže, kde tlačí jejich Mac bota a zároveň budou přes tentýž program schopni problém vyřešit? Přesně tohle je zkrátka něco, co mi na Macích roky vadí a zkrátka nechápu, proč s tím Apple něco nedělá, ale jen přešlapuje na místě jako by nic. Přitom diskuzní fóra jsou doslova zahlcená tím, jak problémy s nadbytkem systémových dat řešit.  Snad se mu tedy do budoucna v tomto směru rozsvítí. 

Dnes nejčtenější

.