Zavřít reklamu

Nepatřím mezi tu sortu uživatelů, která by si vyloženě libovala v časté výměně své elektroniky. Na druhou stranu ale nemám v případě, že mě něco skutečně osloví, problém upgradovat klidně po pár měsících a to i z parametrově zajímavějších strojů. Přesně to jsem si ostatně střihl i před pár měsíci, kdy jsem se po zhruba roce používání rozhodl poslat k šípku můj 16” MacBook Pro v základní konfiguraci, který se prodává u Applu za necelých 70 tisíc korun, a přejít na nesrovnatelně levnější a z hlediska technických specifikací méně zajímavý 13” MacBook Air v základu. Své zdánlivé šílenství musím však nyní s odstupem několika měsíců zhodnotit jako jeden z nejlepších nákupů posledních let. 

O svém přechodu ze 16” “Pročka” na 13” Air jsem psal článek již před pár měsíci, tehdy se však jednalo primárně o mé první dojmy sbírané několik dní, nežli ucelenější pohled. Článek se navíc točil primárně kolem toho, že přejít z většího na menší monitor nemusí být nutně bolestivá záležitost a proto je zbytečné se tomuto kroku vyhýbat. Následující řádky tedy budou díky času, který jsem si s Airem již užil, o poznání komplexnější a věřím, že některé z vás k jeho koupi možná i přesvědčí. Už nyní totiž mohu říci, že za mě smysl má a to extrémní. 

Dřív jsem byl zvyklý kromě většího displeje pracovat i s podstatně větší RAM pamětí – konkrétně 16 GB u Pro. Toto množství však nyní vystřídalo “jen” 8 GB, které jsem měl i na dřívějším MacBooku Air (konkrétně ještě modelu se svítícím jablíčkem z roku 2016), čehož jsem se upřímně trochu bál. Na druhou stranu jsem si ale nechtěl konfigurovat více RAM, protože jsem Air kupoval s tím, že bude jen sekundárním strojem k iMacu, na jehož koupi se chystám. Nic jiného než základ tedy nedával z tohoto úhlu pohledu smysl. Záhy jsem však pochopil, že by to v mém případě nedávalo smysl ani v případě, že bych se na iMac nechystal. Od května, co MacBook Air M1 používám, jsem totiž na limity RAM paměti ještě ani jednou nenarazil a to si troufám říci, že počítač drtím celkem solidně. Spousty otevřených oken v Safari či Chromu po dobu několika hodin nejsou výjimkou, stejně jako spuštěná celá řada aplikací. Problém počítač nemá ani s občasnými úpravami fotek či videí, potažmo střihem audio stop nebo renderováním různých 3D návrhů. Vytíženost RAM se v mém případě pohybuje neustále kolem 75 až 80 %, což je vzhledem k tomu, že počítač sám o sobě po startu běží na nějakých 60 % RAM nevnímám jako nějak výrazné vytížení. Jasně, na hranu už vidět trochu je, ale troufnu si říci, že já se na ní asi nikdy nepodívám, protože to, co na Macu nyní dělám, je pro mě výkonnostní strop (minimálně tedy z dlouhodobého hlediska). 

Ptáte-li se, proč tak dlouho hovořím o RAM u Macu s M1, když zde vlastně tento stroj 16” MacBook Pro nepřekonává, je to zkrátka proto, že i polovina RAM “šestnáctky” zkrátka člověku při čipu M1 naprosto bohatě stačí a umožňuje mi prakticky totéž, na co jsem byl zvyklý u modelu Pro. U toho to však bylo za cenu vyšší váhy, vysoké teploty šasi a řvoucích ventilátorů, které mě osobně iritovaly postupem času čím dál víc. Udržet stroj bez nich v přijatelné teplotě se však holt nedalo, takže běžely na vyšší otáčky takřka nepřetržitě. Asi vám proto nemusím moc zdůrazňovat, jak si nynější ticho Airu M1 díky absenci ventilátorů užívám. Ano, přiznávám, že jsem se teploty stroje bez ventilátoru s velmi slušně výkonným čipem bál, ale ani po pár měsících intenzivního několikahodinového používání denně jsem se nesetkal s tím, že by mě Mac pálil či jen jakkoliv znervózňoval právě teplotou. 

Zatímco řešit výkon mi s ohledem na můj styl používání počítače nedává příliš smysl, u jeho výdrže se prostě zastavit musím. Ta je totiž skutečně fenomenální, jak Apple při jeho představení sliboval a musím říci, že mě nepřestává udivovat prakticky dnes a denně. S Airem dám totiž bez problému můj celý pracovní den začínající zhruba kolem sedmé ranní a končící zhruba kolem 21 hodiny večerní, samozřejmě tedy s pár přestávkami na jídlo, procházku, řešení osobních věcí a tak podobně. Na konci dne mi pak většinou zbývá klidně i 20 % baterie, což je jedním slovem úžasné a s MacBookem Pro jsem si mohl o něčem podobném nechat jen zdát. S tím jsem totiž dával stěží čtyři až pět hodin, což mě dost štvalo. Rád totiž pracuji třeba i v posteli, na gauči či na terase a na tato místa se člověku tahat napájecí kabel zkrátka nechce. 

V pár řádcích se určitě sluší rozebrat (respektive spíš zhodnotit) celková svižnost počítače. Apple se při jeho představení chlubil tím, že je extrémně rychlý a oproti modelům s čipy Intel spouští aplikace, ale i různé jiné systémové úkony rychleji. A to je zkrátka pravda. I můj starý 16” Mac si nový Air zkrátka namaže v rychlosti spouštění aplikací a tak podobně na chleba. To jsem si vychvaloval ihned poté, co jsem na něj přešel, a ve vychvalování musím pokračovat i nyní. Přijde mi totiž, že člověk tyto na první pohled detaily dokáže pořádně docenit až s odstupem času, jelikož se v něm rázem přestává setkávat s nepříjemnými prodlevami, na které byl dlouhodobě zvyklý. Nebudu vám lhát, čas od času se mi třeba Safari nebo Pages kousne a je potřeba jej vypnout a znovu zapnout. Oproti Inteláckému Macu je však těchto záseků nesrovnatelně méně a člověku díky tomu odsýpá práce od ruky daleko lépe. 

Jeví se vám MacBook Air M1 z předešlých řádků jako naprosto úžasný stroj pro nenáročné či středně náročné uživatele? Taky že tomu tak je! Abych byl upřímný, marně přemýšlím, co bych mu vyloženě vyčetl, jelikož by mě to štvalo. Jasně, jsou věci, které mi úplně nesedí, jako třeba nekvalitní webkamera či širší rámečky kolem displeje, ale tak nějak jsem díky skvělé baterii, výkonu, práci s RAM a obecně neuvěřitelné svižnosti systému macOS ochotný podobné nedostatky přejít. Trochu mě mrzí i to, jak vývojáři třetích stran (ne)využívají možnosti podporovat své iOS aplikace právě na Macích s M1. Zde je ale nutné říci, že za to Apple zkrátka nemůže, jelikož jen těžko ovlivní, zda se třetí strana rozhodne podporu přidat a potažmo, v jaké formě. Papírově perfektní funkce sice rázem až tak perfektní není, ale do budoucna tomu snad bude jinak. 

Podtrženo, sečteno – když se na svou nedávnou koupi MacBooku Air M1 podívám s odstupem času, musím si gratulovat. Jednalo se totiž o naprosto skvělý krok, který mi výrazně zpříjemnil každodenní práci na počítači. Když k tomu navíc přičtu to, že mě stroj vyšel de facto zadarmo díky slevovému programu Mobil Pohotovosti (který můžete využít samozřejmě i vy) a já se navíc zbavil počítače, který bych po příchodu 16” modelu s čipem Apple Silicon prodal jen stěží za nějakou rozumnou částku, jiný než nadšený být zkrátka nemůžu. MacBook Air M1 bych se tedy rozhodně nebál doporučit prakticky komukoliv se stejnými požadavky. 

MacBook Air M1 lze zakoupit ve slevě zde

Související články

Dnes nejčtenější