Zavřít reklamu

V dnešní recenzi se podíváme na právoplatného krále světa jablečných notebooků – konkrétně na MacBook Pro 16”. Ten si svou premiéru odbyl už na konci loňského roku, když nahradil v nabídce Applu dosavadní 15” modely. Do povědomí jablíčkářů se však velmi pravděpodobně nezapíše jako “vrah” zaběhlých “patnáctek”, ale jako stroj, který přinesl po letech do řady Pro svěží vítr. Přinesl totiž novinky, které byly nejenže potřeba, ale v některých případech i takříkajíc vymodlené. Pokud vás tedy zajímá, jak se nám král MacBooků líbí a jaký je při každodenním používání, pohodlně se usaďte a vychutnejte si následující řádky. 

Obsah balení

Balení MacBooku Pro není žádným velkým překvapením. Stroj vám dorazí v klasické bílé krabici se svým vyobrazením na jejím víku a svým jménem po bocích. Na spodku pak naleznete klasickou nálepku s technickými specifikacemi stroje uvnitř a detaily jeho výrobce. Co se pak týče obsahu balení, přiznám se, že to mě trošku zklamalo. Doposud jsem totiž žil v domnění, že Apple k Macům stále přibaluje kromě nabíjecího adaptéru a kabelu i prodlužovací kabel, díky kterému je tak Mac možné zapojit k mnohem vzdálenější zásuvce. Upřímně mně ani nenapadlo před nákupem jakkoliv zjišťovat, zda tomu tak je či není. O to víc mě zarazilo, když jsem si z krabice kromě Macu vytáhl už jen manuál, nabíjecí adaptér a USB-C to USB-C kabel. Pokud jste tedy stejně jako já byli zvyklí na využívání prodlužovacího kabelu, nezbude vám nic jiného než jej dokoupit samostatně, popřípadě jej odpojit z adaptéru vašeho starého MacBooku, jak jsem to udělal já. Prodlužovací šňůra je totiž naštěstí plně kompatibilní. 

Krabice MacBooku Pro
Krabice MacBooku Pro 16". Zdroj: Redakce Letem světem Applem

Design a zpracování

Apple vsadil u 16” MacBooku Pro z hlediska designu na jistotu. Těšit se tak u něj můžete na klasiku známou již od roku 2016 – tedy relativně úzké tělo s velmi tenkým krytem ukrývajícím displej, ostré hrany, obrovský tracpkad s podporou Force Touch, reproduktory po obou bocích klávesnice a samozřejmě pak Touch Bar, který se za poslední roky stal u řady Pro jakousi její neodmyslitelnou součástí. Jediné výraznější rozdíly oproti předešlé 15” generaci tvoří užší rámečky kolem displeje, kterému se budeme podrobněji věnovat v dalším odstavci, a samozřejmě pak nová Magic Keyboard, na kterou se též zaměříme později. 

Přiznám se, že je dle mého možná trochu škoda, že nebyl Apple v případě designu trochu odvážnější a nerozhodl se o něco více u novinky zaexperimentovat. Přeci jen, s ohledem na úzké rámečky kolem displeje a nový typ klávesnice lze vnímat 16” MacBook jako stroj, který de facto startuje novou éru přenosných počítačů Applu a tak by určitě nebylo od věci tento start “prodat” ještě víc. Tím nechci v žádném případě říci, že je nynější podoba “šestnáctky” jakkoliv nepovedená či nedotažená, jelikož tomu tak v žádném případě není. Jedná se však holt už o opravdu ohranou písničku, kterou některé jablíčkáře poslouchat zkrátka nebaví, a proto by její nahrazení – byť jen malé – potěšilo. Snad se tedy dočkáme alespoň příště. 

Kdyby vás pak zajímaly přímo rozměry stroje, ty jsou 35,79 cm x 24,59 cm x 1,62 cm při 2 kilogramech. Nejedná se tedy v žádném případě o drobečka na kavárenský stoleček či do autobusu, ale na druhou stranu bych stroj asi ani neoznačil za gigantickou mašinu, jejíž využitelnost není nikde jinde než na psacím stole. Osobně jsem na tento Mac přecházel z MacBooku Air ročník 2016, který se až tak výrazně rozměrově od tohoto stroje nevzdaloval. Byl sice lehčí a celkově menší, ale rozdíl nebyl v žádném případě tak markantní, aby si na něj člověk za pár desítek minut nezvykl. Pokud tedy máte menší stroje, které jste zvyklí tahat například do postele a tak podobně a nad 16” uvažujete, nebojte se. Mé návyky se taky po přechodu na novinku nezměnily, byť to ze začátku chtělo trochu cvik. 

Z hlediska zpracování nelze MacBooku Pro 16” vytknout prakticky nic. Jedná se totiž o viditelně “dospělý” stroj, ze kterého se již podařily odstranit veškeré “pubertální” chyby jeho předchůdců jako například obtiskující se klávesnice na displeji při zavření klávesnice či vrzání pantu displeje při jeho otevření. Veškeré komponenty perfektně lícují a nedodělky, které by duši puntičkáře jakkoliv rozpoltily, byste u stroje též hledali marně. Snad jen kdyby výřez sloužící pro otevírání stroje byl o malinko větší, jelikož by se tak mohl laptop snáz otevírat. 

MacBook Pro a detail na otevírání
Výřez pro otevírání na MacBooku Pro 16". Zdroj: Redakce Letem světem Applem

Displej

Hlavním benefitem nového 16” MacBooku Pro je podle mnohých uživatelů displej a mně nezbývá, než s nimi částečně souhlasit. Displej tohoto stroje je totiž opravdu úchvatný a ukojí touhy i těch nejnáročnějších. Co se týče jeho technických specifikací, jedná se o klasickou IPS Retinu s LED podsvícením a nativním rozlišením 3072 x 1920 bodů při 226 ppi. Na nízké rozlišení a jemnost si tedy rozhodně stěžovat nebudete. Displej dále nabízí podporu škálovaných rozlišení 2048 x 1280, 1792 x 1120, 1344 x 840 či 1152 x 720, dále pak jas až 500 nitů, široký barevný gamut P3, podporu True Tone či volitelnou obnovovací frekvenci 47,96 Hz, 48,00 Hz, 50,00 Hz, 59,94 Hz a 60 Hz. Jedná se tedy o displej s opravdu zajímavými parametry, které umožňují spousty nejrůznějších přizpůsobení. 

Abych byl upřímný, rozhodně nepatřím mezi ty, kteří by měli hodnotit funkčnost Macu při jiném rozlišení než maximálním či při jiné obnovovací frekvenci než standardní 60 Hz. Tato nastavení jsou totiž určena především profíkům, kteří si po nich volali, a tudíž jen oni je jsou schopni řádně ocenit. Já z pohledu uživatele využívajícího maximální možné rozlišení a standardní obnovovací frekvenci pak můžu o displeji říci minimálně to, že při tomto nastavení je naprosto úžasný a upřímně bych dlouho hledal v paměti, než bych vylovil laptop s displejem lepším. Ať už se bavíme o podání barev, pozorovacích úhlech, jemnosti či používání Macu na ostrém slunci, vše je u stroje naprosto perfektní. Například zobrazování černé je na takové úrovni, že bych se jí nebál srovnat s klasickými OLED panely, které mají černou naprosto dokonalou. Co se pak týče práce s Macem na slunci, pro jeho pohodlné využití vám bude stačit jas zhruba na 80 % maxima, abyste ostré sluneční paprsky přebili. Při 100% jasu pak vypadá displej i na ostrém slunci jako kdybyste jej používali v tmavé kanceláři. Krása zkrátka střídá nádheru a vy jen nestačíte žasnout. 

Ocenit musím u stroje i velmi příjemný True Tone (tedy technologii upravující teplotu bílé podle okolního světla, aby působila přirozeněji). Za svůj život jsem se setkal již s celou řadou produktů, které si na podporu True Tone hrály, avšak ta byla ve výsledku kolikrát natolik šílená, že očím spíše vadila, než by na ně působila jakkoliv příjemně. To však případ “šestnáctky” naštěstí není, za což jsem opravdu rád, protože True Tone využívám víceméně na mé veškeré elektronice. Jednu výtku k displeji si nicméně přesto neodpustím. Osobně používám automatický jas, který počítač reguluje díky senzoru u webkamery. Regulace jasu mi však přijde u tohoto Macu někdy až moc brutální, a to nikoliv z hlediska prudkého utlumení nebo naopak rozjasnění, ale z hlediska plynulosti. Stroj se totiž snaží jas snížit mnohdy až tak moc rychle (například když na senzor začnou dopadat paprsky zapadajícího slunce), že jej skokově shodí dejme tomu o 20 %. To se ve výsledku projeví de facto probliknutím displeje, což nepůsobí zrovna hezky. Mnohem radši bych v tomto směru byl, kdyby probíhala regulace plynuleji a člověk viděl na displeji pozvolný útlum, nežli “zhasnutí”. 

Pokud by vás pak zajímala stabilita pantu, který displej drží, ta je velmi dobrá. Jak jsem již psal výše, MacBook používám jak klasicky u stolu, tak třeba i po večerech v posteli nebo na gauči u televize a při psaní se jeho displej absolutně nechvěje. Pant jej tedy dokáže zafixovat skutečně bravurně a já věřím, že tomu tak bude dlouhodobě. Přeci jen, třepajících se 16” plochy by úplně fajn nebylo. Co naopak fajn je, je tloušťka výše zmíněných rámečků kolem displeje. Přestože je oproti 13” či 15” Macům Apple až tak brutálně neztenčil, povedlo se mu tímto krokem novince vdechnout jakýsi šmrnc moderny. Z displeje je rázem mnohem víc cítit, že právě on má být jedním z dominantních prvků stroje, což je dle mého dobře. Dominantou “šestnáctky” totiž rozhodně je. 

Jedna vlaštovka jaro nedělá. Bohužel.

Abych byl upřímný, dost se divím tomu, že se Apple k podobnému zúžení rámečků kolem displeje neodhodlal u MacBooků mnohem dříve než v loňském roce. Přeci jen, jeho telefony a tablety se již úzkými rámečky nějaký ten pátek chlubí a že by podobná věc slušela i Macům nebylo žádným tajemstvím. Chuť Applu designově sjednocovat své produkty se však trochu nečekaně projevila až loni. Jednomu by se možná chtělo říci: “Lepší pozdě, než nikdy”. Osobně si však myslím, že by se mnohem víc hodilo říci něco jako: “Jedna vlaštovka jaro nedělá”. Po 16” modelu totiž stihl již Apple představit novou generaci MacBooků Air a ejhle, ta se užších rámečků nedočkala. Jejich nasazení se sice očekává u 13” MacBooků Pro, které by se díky tomu měly rázem stát 14”, avšak osobně bych byl zatím v tomto směru zdrženlivý. Stačí si vzpomenout, jaké haló doprovázelo 16” model a jaké haló nyní doprovází novou 13” variantu. Zatímco v prvním případě obrovské, v případě druhém skoro žádné. V tomto směru tak holt nezbývá než čekat a doufat. 

Zvuk a webkamera

Přiznám se, že z reproduktorů novinky jsem měl trochu strach. Nikoliv však z toho, že by hrály špatně, ale spíš z toho, jak půjdou udržovat v čistotě. Na ilustračních snímcích Applu totiž jejich otvory vypadaly mnohem větší než u předešlých generací strojů, což by znamenalo mimo jiné to, že by do nich bylo jednodušší dostat nečistoty. Když jsem však Mac poprvé rozbalil a detailně si jej prohlédl, spadl mi v tomto směru kámen ze srdce. Fotky Applu totiž tentokrát brutálně zkreslují a otvory pro reproduktory jsou víceméně stejné jako u předešlých verzí 13” a 15” MacBooků. To jinými slovy znamená, že většího usazování nečistot se zde bát člověk naštěstí nemusí. 

Pro zhodnocení kvality zvuku se mi upřímně hledají slova dost těžko. Nikdy v životě jsem totiž takto kvalitní interní reproduktor laptopu neslyšel. Ostatně, aby taky ano. U “šestnáctky” jej totiž zajišťuje Hi-fi soustava šesti reproduktorů s woofery v kompenzačním uspořádání, která nabízí široký stereo zvuk či podporu přehrávání zvuků Dolby Atmos. To jinými slovy znamená, že prakticky cokoliv, co si na laptopu pustíte, zní naprosto neuvěřitelně. Jakákoliv hudba, jakýkoliv film či jakákoliv hra – vše si přes reproduktory vychutnáte naprosto luxusním způsobem, kdy se při přivření očí okamžitě přenesete na místo, ze kterého vychází zvuk a na něm jej nejen žijete, ale prožíváte naplno. Struny kytar, činely, bubny, ale i dialogy, jízda v autě, potažmo výbuchy a střelba – vše zní zkrátka tak, jak kdybyste stáli zdroji zvuku tváří v tvář. Interní reproduktory stroje tedy opravdu nelze nemilovat. 

Detail klávesnice MacBooku Pro
Detail reproduktorů MacBooku Pro 16". Zdroj: Letem světem Applem

Naprosto vynikající práci odvádí i trojice interních mikrofonů pro záznam zvuku, které jsou dle Applu studiové kvality. Nejsem žádný zpěvák a ani podcaster či videocaster, ale zato jsem schopný hodiny denně provolat s kolegou Romanem, rodinou či přítelkyní, takže jsem mohl zvuk otestovat alespoň takto. Výsledek byl naprosto vynikající. Mikrofony dokáží váš hlas zaznamenat tak kvalitně, že osoba na druhém konci “drátu” nemá sebemenší tušení, že s ní mluvíte přes MacBook, od kterého jste třeba i několik metrů, a ne například přes iPhone či AirPods. Jak v záznamu zvuku, tak i jeho reprodukci tedy Apple u MacBooku zabodoval neskutečně a myslím si, že si před veškerou konkurencí vytvořil možná několikaletý náskok. 

Nicméně není vše zlato, co se třpytí. Z předešlých řádků vám možná připadá “šestnáctka” jako stroj z říše snů. Pravda je však taková, že i ona má mušky, které jí zkrátka nesluší. Tou nejvýraznější je dle mého webkamera FaceTime HD s rozlišením 720p. Její záznam sice není úplný odpad, ale zároveň jej nelze v žádném případě označit za něco, co by bylo hodno stroje za nejméně 69 990 korun. Popravdě absolutně nechápu, proč se Apple do nasazení podobného komponentu do strojů typu MacBook Pro 16” vůbec pouští, když určitě sám moc dobře ví, jaký brak tato kamerka je – tedy alespoň v porovnání s ostatními komponenty MacBooku. Je mi to popravdě celkem líto. “Šestnáctka” se spoustou naprosto úchvatných prvků si totiž zkrátka podobnou dehonestaci nezaslouží. Možná budete namítat, že webkameru stejně používá pět a půl lidí a že kdo chce kvalitu, použije kamerku externí. Máte pravdu, ovšem je toto dostatečný důvod k nasazení nekvalitního komponentu? Dle mého určitě ne.

Test kvality webkamery
Kvalita webkamery MacBooku Pro není nikterak valná. Zdroj: Redakce Letem světem Applem

Klávesnice a Touch ID

Jak jsem již psal výše, na 16” MacBook Pro jsem přecházel z MacBooku Air 2016, který mi sloužil spolehlivě dlouhé roky a hlavně měl oproti novějším strojům jednu nespornou výhodu – spolehlivou klávesnici. Právě ta je vzhledem k mé práci naprosto stěžejní, a proto jsem nechtěl riskovat to, že po koupi nového MacBooku s Butterfly klávesnicí budu co čtvrt roku řešit její servisování a tedy i náhradní MacBook. Když proto dorazila “šestnáctka” s Magic Keyboard, byl jsem opravdu nadšen a v duchu jsem si řekl, že pokud mám v brzké době přejít, pak právě na tento. A dobře jsem udělal. Magic Keyboard v novém MacBooku Pro 16” je totiž opravdu skvělá a věřím, že se skrze ní podaří Applu opět navrátit důvěra uživatelů v jeho klávesnice. Píše se na ní velmi dobře, je tichá, stabilní a její zdvih je opravdu příjemný. Osobně jsme velmi rád i za to, že se Apple rozhodl vymanit z Touch Baru klávesnici Escape a vnukl jí opět fyzickou podobu, jelikož tu jsem zvyklý využívat pro zmenšování oken a podobné věci relativně dost. 

Co se týče Touch Baru, ten lze označit stejně jako design stroje za ohranou písničku. Jedná se totiž stále o tentýž černý proužek zobrazující určité prvky přizpůsobené obsahu na displeji, které mají usnadnit práci s ním. Zatímco někteří lidé tento prvek proklínají, já si na něj docela zvykl a zatím mě opravdu baví. Je však potřeba najít recept na to, jak jej co nejefektivněji využít. Ten tkví dle mého především v co nejchytřejším uspořádání ikon na něm, které musí být postaveno na tom, co logicky využíváte nejčastěji. Jakmile tak učiníte, pak věřím, že vám bude dávat smysl a dáte mu “zahulit” stejně jako klasickým funkčním klávesám. Jen si myslím, že kdyby jej Apple zapustil ještě hlouběji do Macu, na škodu by to nebylo. Na druhou stranu chápu, že vyčnívá kvůli snaze Applu zarovnat jej na úroveň klávesnice, což má zvýšit uživatelský komfort. Osobně bych to ale ocenil zkrátka trochu jinak. 

Oddělení od Touch Baru se nedočkala jen klávesa Esc, ale i senzor pro Touch ID. Ten mi popravdě přišel před koupí Macu trochu směšný, jelikož jsem zastáncem spíš technologie Face ID a pořád mi nejde na rozum, proč jí Apple do Macu ještě nepřidal. Když jsem však Touch ID u “šestnáctky” vyzkoušel, částečně jsem Apple pochopil. Rychlost čtení otisku prstu je totiž zkrátka vynikající a i uživatelský komfort je ve výsledku minimálně srovnatelný s Face ID. Při otevření laptopu totiž naprostá většina z nás rovnou pokládá ruce na klávesnici, takže autentizace přes Touch ID proběhne de facto automaticky bez jakékoliv dalšího vynuceného pohybu. V případě použití Face ID by však mohla teoreticky nastat situace, kdy bychom museli Mac například více pootevřít, abychom na sebe kamerku nasměrovali. Uživatelský komfort by tak byl rázem pryč. Takže ano, Touch ID má i u tohoto stroje rozhodně smysl a jakmile si na něj navyknete, zármutek z absence Face ID bude ten tam. 

Touch ID na MacBooku Pro Detail
Oddělené Touch ID od Touch Baru. Zdroj: Redakce Letem světem Applem

Výdrž

Apple se na svém webu chlubí tím, že MacBook Pro 16” vydrží až 11 hodin bezdrátového prohlížení webu či 11 hodin přehrávání videa v aplikaci Apple TV a to zejména díky vestavěné 100Wh lithium-polymerové baterii. Zda jsou tyto údaje pravdivé říci nemůžu, jelikož 11 hodin videí v aplikaci Apple TV opravdu trávit nechci. Při běžné práci spočívající v tvorbě textových dokumentů, práci na internetu, jednoduché úpravě obrázků v Affinity Photo či mailování přes nativního klienta se však běžně dostávám na 9 hodin provozu. Myslím si tedy, že 11 hodin bezdrátového brouzdání po netu či Apple TV může být reálných. Když pak dáte stroji “zahulit mnohem víc například renderováním videí či podobných věci, výdrž samozřejmě klesá rychleji. Osobně si však nedokážu moc představit, co bych musel dělat, abych se dostal například na 5 hodin výdrže, jelikož jsem stroji dával v prvních dnech “zahulit” co to šlo opravdu vším, co mě napadlo (od her, přes střih a úpravu videa, fotek či zvuku až po různé 3D programy) a vždy jsem končil zhruba po 7 hodinách víceméně nepřetržité šikany. Na výdrž si tedy stěžovat určitě nebudete. 

Letem světem Applem na 16" MacBooku Pro
Letem světem Applem na 16" MacBooku Pro. Zdroj: Redakce Letem světem Applem

Výkon

Abych byl upřímný, u výkonu platí víceméně totéž, co u nastavení displeje. Neživím se věcmi, ke kterým bych potřeboval výkon, a tudíž je pro mě v tomto směru stroj nevyužitelný. I proto jsem zvolil “jen” základní konfiguraci s 2,6GHz šestijádrovým procesorem Intel Core i7 s Turbo Boostem až 4,5 GHz, 16 GB RAM, 512 GB RAM a grafikou AMD Radeon Pro 5300M se 4 GB paměti GDDR6 a Intel UHD Graphics 630, která stejně naprosto výkonnostně převyšuje vše, co potřebuji. Asi vás proto nepřekvapí, že jsem se za dobu testování nesetkal absolutně ničím, co by mě z hlediska výkonu omezovalo.

Ať už se bavíme o Photoshopu či Affinity Photo, srandičkách typu Sweet Home 3D (které dávalo starému Airu při renderování návrhu bytu pořádně zahulit), Adobe IIllustratoru, Mac se zkrátka ani nezadýchá. Totéž platí i u hraní náročných titulů typu Shadow of the Tomb Raider či Rise of the Tomb Raider, které jsem mimochodem dle mého jedny z nejlepších titulů na Mac, stroj zkrátka nemá problém. Když už mu toho naložíte trochu více, větráky se sice občas roztočí, ale díky parádnímu odvětrávacímu systému uvnitř dokáží odvést přebytečné teplo doslova mrknutím oka. Chlazení procesoru je u novinky opravdu skoro až neuvěřitelné, jelikož je naprosto bleskové – znovu ale opakuji, že hovořím jen ze svých zkušeností založených na úkonech, které stroj zcela do hloubky neprověřily. Na druhou stranu, hodnotit výkon asi stejně příliš velký smysl nemá, jelikož jej každý, kdo nad tímto stroje uvažuje, využije po svém, a tudíž jej i jinak vnímá. Říci tedy, že výkon je luxusní, je na jednu stranu pravda, avšak na druhou neuvěřitelně plytké, jelikož jej každý potřebuje specifické množství. Kdyby vás pak zajímaly alespoň benchmarková měření CPU v Geekbench 5, mnou testovaný stroj dosáhl na skóre 955 bodů na jedno jádro a 5276 bodů na více jader. Velmi pěkná je i rychlost SSD, které dokáží zapisovat 2554 MB/s a číst 2672 MB/s (měřeno přes Blackmagic Disk Speed Test). 

Benchmark MacBooku Pro 16!
Benchmark na Geekbench 5 MacBooku Pro 16". Zdroj: Redakce Letem světem Applem

Resumé

Není pro každého. Jeho cílová skupina jej však neskutečně ocení.

Z mého pohledu nelze MacBooku Pro 16” moc co vytknout. Jasně, detaily typu webkamera či absence prodlužovacího kabelu v krabici můžou trochu zamrzet, na druhou stranu však tyto nedostatky kompenzuje spousta úžasných věcí, které musí uživatele zkrátka bavit. Když k tomu navíc přičtu nepřeberné možnosti konfigurace, které Apple u tohoto stroje nabízí, dostanu naprosto nekompromisní bestii vhodnou pro celou řadu úkonů. Při pohledu na jeho cenu atakující v základu 70 000 korun je asi každému jasné, že “šestnáctka” není pro každého. Na druhou stranu, to ani nikdy její účel nebyl. A tomu, komu určená je, smysl dávat bude – bez ohledu na to, jak jí bude využívat. Důležité totiž je, aby jej v jeho práci posunula, což vhodným používáním dokáže. A jestli to bude výkonem, velikostí displeje či snad neskutečnými reproduktory, to už je ve výsledku naprosto jedno.  

Související články

Dnes nejčtenější