Zavřít reklamu

Spoluzakladatel Applu sice patřil mezi nejúspěšnější osobnosti současnosti, určitě to ale není tak, že by mu byl úspěch naservírován na stříbrném podnose. Jobsův život se podobal spíše horské dráze se všemi jejími pády i vzestupy. On ale navzdory všemu, co se dělo, zůstával neměnný. Chtěl být zkrátka úspěšný za každou cenu.

Lichotkami k loajálnosti

O Stevu Jobsovi koluje řada historek, související s jeho sarkastickými a kousavými poznámkami. Pravdou však je, že Jobs uměl také zalichotit – ovšem často proto, aby dosáhl svého. Neváhal lichotit i těm, které ve skutečnosti nesnášel. Touha být pochválen za dobře odvedenou práci je součástí lidské přirozenosti, a pochvala drtivou většinu lidí dokáže motivovat k ještě lepšímu výkonu. Jobs si toho byl vědom a dokázal toho patřičně využít.

Upřímnost až na dřeň

Když se Steve Jobs v polovině devadesátých let minulého století vrátil do Applu, byla firma na pokraji krachu. Jobs velice rychle odhalil příčinu problému a neváhal ji kolegům prezentovat s naprostou upřímností:“Ty produkty jsou na nic!“, hřímal. „Není v nich žádný sex!“. Jobs věřil, že kolegové i zaměstnanci upřímnost ocení – a to i v případě, že bude zraňující. Upřímnosti si ale cení také zákazníci, proto Steve sázel i na upřímnost směrem k nim.

Zapálení pro věc

Momenty, kdy na pódium při Apple konferencích vstoupil Steve Jobs, jsou nezapomenutelné. V černém roláku, džínách a teniskách pochodoval Jobs sem a tam po pódiu a zaníceně hovořil o tom, na čem zrovna Apple pracuje a proč.  Jeho nadšení ze všeho, do čeho se firma pouští, bylo nefalšované a nakažlivé, a tvořilo významnou součást úspěchu Applu. Jobs také sázel na emoce a byl si dobře vědom toho, že lidé často při nákupu upřednostňují pocity před logikou – a uměl tohoto poznatku řádně využít.

Odhodlanost k práci

V souvislosti s Jobsovou prací na pozici ředitele Applu nás může napadnout plno slov, „pasivita“  ale mezi nimi určitě nebude. Pokud to jen trochu šlo, byl Jobs v práci každý den od sedmé hodiny ranní do devíti do večera, aby se ujistil, že vše šlape tak, jak má. Za toto své odhodlání a oddanost práci sklízel obrovský obdiv. Jeho věta o tom, že práce, kterou člověk dělá, zabere velkou část jeho života, a proto je potřeba věřit, že to, co dělá, je skvělé, vstoupila do historie.

Jednej teď, napravuj později

Řada společností, zaměřených na technologie, pracuje ze všeho nejdříve a velice pečlivě na myšlenkách, a pak teprve na produktech. Jobs měl ale jiný přístup – často se v tomto směru rozhodoval na základě náhlých impulsů namísto studií, výzkumů, nebo zpětné vazby. Věděl, že je potřeba především co nejrychleji zareagovat, a neměl problém s pozdější úpravou produktů.

Čelem k problémům – nebo zády

Co se přístupu k problémům všeho druhu týče, znal Jobs dva velmi odlišné extrémy. Neměl potíže stavět se k problémům doslova čelem, což mu umožňovalo rychle se přizpůsobit a neztrácet čas. Dobře ale věděl, že i pasivita ho může v některých případech stavět do pozice moci. Byl to jen další z jeho způsobů, jak dosáhnout svého. Traduje se například historka o tom, jak Jobs chtěl myš, která se bude  hýbat všemi směry. Když se ho jeden z inženýrů pokoušel přesvědčit o tom, že to opravdu není možné, Jobs za něj zkrátka našel náhradu. Těžko říct, jak moc byl na tento svůj krok pyšný – jistě byl ale přesvědčený, že tak učinil v zájmu inovace.

Chtějte dokonalost – nic víc, nic méně

Jobsovi nešlo jen o to, aby předehnal konkurenci – chtěl být na úplném vrcholu. A byl také schopen a ochoten tomuto cíli obětovat naprosto cokoliv. Nemožné pro něj neexistovalo, chtěl mít vše hotovo a v pořádku. Právě touha po dokonalosti byla jednou z klíčových hodnot společnosti Apple. A tato touha také často stála za Jobsovým nevybíravým chováním vůči kolegům i zaměstnancům. Chtěl mít svůj Apple zkrátka co nejlepší.

Dnes nejčtenější

Další články