Zavřít reklamu
Vzpomínky zaměstnanců i vedoucích pracovníků na jednotlivé vývojové etapy společnosti Apple jsou v jistých kruzích velmi oblíbené. Většinou se však vzpomíná především na produkty. I prostory, ve kterých produkty vznikají, jsou však velmi důležité a mají své zajímavé příběhy. A právě na ty o kampusu Applu na 1 Infinite Loop si posvítíme v následujících řádcích.

V minulém díle našeho dvoudílného seriálu jsme si prostřednictvím vyprávění zaměstnanců společnosti Apple připomněli začátky kampusu Infinite Loop i dobu, kdy skomírající Apple odkoupil Jobsovu společnost NeXT. Co se odehrávalo poté?

Návrat giganta

Nad šéfem Applu Gilem Ameliem se tak dlouho stahovala mračna, až byl nakonec skutečně ze společnosti odvolán. John Rubinstein z oddělení hardwarového inženýrství vzpomíná na víkend kolem Dne nezávislosti, kdy mu bylo telefonicky oznámeno, že Amelio byl ze svého postu odvolán a na jeho místo nastoupil dočasně Fred Anderson. Poté se dočasným CEO stal Steve Jobs, který měl za úkol výběr vhodného kandidáta na ředitelskou pozici. „Nikdo z uchazečů se mu nelíbil, tak v práci prostě pokračoval sám,“ vzpomíná Rubinstein.

Pod Jobsovýma rukama se Apple pomalu, ale jistě začal zásadně měnit. „Stevovi se kampus nelíbil,“ vypráví Dan Whisenhunt. Nebyl u toho, když se stavěl, a neměl žádný podíl na designu. Ale základy budovy byly dobré,“ dodává. Jedna z mála věcí, která Jobse na novém kampusu nadchla, byl vnitřní dvůr. Stevovi učarovalo zejména jeho soukromí i celkový vzhled. Mike Slade zase vzpomíná na to, jak Steve Jobs odmítl používat Ameliovu kancelář, a obsadil malý kamrlík, zanesený nejrůznějšími více či méné potřebnými věcmi. „V jeho kanceláři se nacházely doslova stovky produktů,“ říká Slade. „Gauče i konferenční stolek pokrýval nepořádek, zabrat dostával i jeho pracovní stůl.“

Myslet jinak

Cheryl Thomas zase vzpomíná na éru kampaně „Think Different“. „Pořádali jsme páteční večírek s pitím piva, kde byly zaměstnancům k dispozici plakáty. Lidé si je brali a nechávali si je zarámovat – ty samé  plakáty visí v kancelářích dodnes.“. „Věci byly úplně jiné,“ vzpomíná na tu dobu Phil Schiller. „Nebyly žádné mobilní telefony, dokonce ani Wi-Fi. Nečetli jsme zprávy na internetu, takže vydávání časopisů byla velká věc. Dostávali jsme své výtisky Macworldu a MacWEEKu a četli rubriku fám – co nového uniklo?“.

A s nástupem Steva Jobse bylo opravdu mnoho věcí najednou jinak. Když Tim Cook přišel poprvé do práce, uviděl před budouvou skupinku demonstrantů, kterým se nelíbilo Jobsovo rozhodnutí ukončit výrobu a prodej Newtonu: „Řekl jsem mu, že jsou venku demonstranti, a on odpověděl:’Já vím, neřeš to.'“.

Dalším z Jobsových rozhodnutí bylo předělání firemní kantýny. „Chtěl bys řídit největší restauraci v severní Kalifornii?“, zeptal se sugestivně Jobs Franceska Lungoniho, který v té době provozoval podnik nedaleko jeho bydliště. Luongoni na nabídku přistoupil pod podmínkou, že se on i všichni kuchaři stanou zaměstnanci Applu. Lungoniho přátelé si klepali na čelo, protože nabídka přišla v době, kdy se Applu stále ještě dařilo špatně. „Ne. Steve je zpátky a já ho znám velmi dobře, vím, že to místo změní,“ odpověděl tehdy Lungoni.

V dobrém i zlém

Tony Fadell vzpomíná na rok 2001. Applu se již dařilo o poznání lépe, stále to však ale nebylo ono a kampus podle Fadella působil „nenaplněně“. Rok 2001 byl ale pro Apple kritickým ještě z jednoho důvodu. „11. září jsem přišel do práce a vypadalo to, že končíme,“ vypráví Mike Slade. „Jednání byla zrušena, Steve jenom seděl před puštěnou televizí a říkal, že je možné, že bude po všem.“

Ten rok ale také začaly práce na iPodu. iPod nebyl historicky prvním přenosným mediálním přehrávačem – a ty dosud existující vypadaly většinou víceméně stejně. V Applu si ale uvědomili, že když máte v přehrávači tisíce skladeb, nechcete tisíckrát mačkat příslušná tlačítka – zrodila se myšlenka legendárního ovládacího kolečka.

Spolu s tím, jak jméno společnosti Apple získávalo zpět svůj původní zvuk, stal se firemní kampus magnetem pro celebrity, hudebníky, politiky a další známé osobnosti. „Než se Steve vrátil, nechodilo tudy příliš mnoho zajímavých osobností. To, co jsme začali za několik let dělat, ale zaujalo umělce, sportovce a další osobnosti,“ vypráví Cheryl Thomas, a vzpomíná na to, jak bylo běžné v kampusu potkat Muhammeda Aliho, Sheryl Crow, Stevieho Wondera nebo třeba Toma Jonese, doprovázeného skupinkou nadšeně ječících fanynek. Kampusem pochopitelně s oblibou a velmi často procházel i Steve Jobs, který na místních chodníčcích rád pořádal pracovní schůzky a jednání za chůze.

Něco se chystá

Později se Infinite Loop stal dějištěm připrav na něco skutečně velkého – začal vývoj prvního iPhonu. Nejprve to ale celé vypadalo trochu jinak:“Sestavovali jsme prototypy tabletů, které nikdy nespatřily světlo světa,“ vypráví Avie Tevanian. „Vyvinuli jsme technologii multitouch, softwarovou klávesnici, technologii pinch and zoom v mapách a spoustu dalšího.“

Scott Forstall zase vzpomíná na okamžik, kdy on a Steve Jobs vytáhli při obědě v Caffé Macs své mobilní telefony a uvědomili si, že vypadají zkrátka příšerně. „Steve se na mě podíval a zeptal se:’Mysíš, že technologie, kterou vyvíjíme pro tablet, by šla využít i pro něco, co by se vešlo do kapsy?‘,“ vzpomíná Forstall. Odpověď na jeho otázku již několik let velice dobře známe.

apple-store-1-infinite-loop-fb

Související články

Dnes nejčtenější