Jak vznikala softwarová klávesnice pro první iPhone?

Je skoro až neuvěřitelné, jakou cestu Apple se svými iPhony od první po poslední generaci ušel. Ačkoliv už od představení prvního iPhonu uplynulo vloni 10 let (vyšel v roce 2007 – pozn. red.) a jeden by řekl, že jsme se veškerá tajemství o jeho vývoji z úst inženýrů Aplu již dozvěděli, opak je pravdou. Čas od času totiž vypluje na povrch velmi zajímavý příběh, který je právě s vývojem prvního iPhonu spjatý. A právě jeden takový se váže i k softwarové klávesnici a tomu, jak mohla vypadat. Vypráví ho dnes již bývalý inženýr Applu, Ken Kocienda.

Ken Kocienda pracoval ve společnosti Apple celých 15 let. Když roku 2016 odcházel, rozhodl se napsat knihu o svém působení, zážitcích a v neposlední řadě praktikách Steve Jobse, které za docela dlouhou dobu v Applu zažil. Kniha vychází už 4. září, Kocienda ale odhalil světu malou ochutnávku už nyní.

Zveřejněná pasáž nás vrací na konec roku 2005, kdy si v Applu lámali hlavu s grafickým rozhraním prostředí pro iPhone. Rozkaz zněl jasně – vyvinout multi-touch uživatelské prostředí, které bude fungovat přes celou obrazovku. Na projektu samozřejmě pracovalo mnoho týmů a každý měl na starost něco jiného. Ken byl v týmu pod vedením Scotta Forstalla, tehdejšího šéfa divize software pro iPhone, a jeho úkolem bylo navrnout UI klávesnice. V úryvku Kocienda vzpomíná na svůj návrh a jeho následné smetení ze stolu. Poté se vrátil ke kreslící desce a vymyslel návrh, na kterém stojí podsatata klávesnice, se kterou iPhone v roce 2007 debutoval.

Takhle původní návrhy vypadaly:

Zde si můžete přečíst krátký úryvek z chystané knihy:

,,V týdnu jsem měl Scottovi přednést návrh mnou navržené klávesnice. Dema se měl zúčastnit taktéž Phil Schiller, který dělal v Applu vrchního marketingového manažera. Byl mužem, který hned po Stevu Jobsovi měl největší odpovědnost na prezentaci našich výrobků. Scott mi neřekl, proč má přijít i Phil. Ale jelikož na návrzích pracovalo více týmů, čekal jsem, že ten den po prezentaci všech proběhne diskuze na úrovni vedoucích pracovníků, během které veškeré návrhy zhodnotí.

Když Scott přivedl Phila do konferenční místnosti, byl jsem nervózní. Nikdy jsem se s ním předtím nesetkal. Všechno jsem měl ale nastavené, vše fungovalo, byť jsem za pár dní udělal v uživatelském rozhraní několik změn. Scott mě představil. Phil byl velmi zdvořilý, bylo ale na něm vidět, že chce přejít rovnou k věci. Po krátkém demu vzal své Wallaby (HTC Wallaby pozn.red.) a několikrát poklepal. Neviděl jsem, co napsal. Ihned se mě zeptal, proč jsem k jedné klávese přiřadil více písmen. Zdálo se, že mu má klávesnice připadá divná a že je potřeba návrh vysvětlit. Snažil jsem se mu ujasnit, jak by mohlo být psaní jednoduché. Phil ale nebyl spokojen a také mi to řekl. Tak to bylo. Sám jsem byl překvapen, jak rychle to trvalo. Za 2 minuty jsme byli hotoví.

Bylo strašné slyšet Philův názor. Samozřejmě, neměl k mé klávesnici žádnou citovou vazbu, tu jsem měl očividně jen já. Na návrhu jsem dlouho pracoval, bylo to něco úplně nového a Philovi to bylo jedno. Jednoduše můj návrh nemohl připustit, a to ze dvou důvodů. Phil hrál klíčovou roli v našem budoucím vývoji a musel by lidi přesvědčit i o kvalitě klávesnice, které nevěřil. Za druhé, a to je možná nejdůležitější, reagoval na všechno a všechny jako potenciální zákazník. Má klávesnice by byla součástí celkového dojmu. Phil o mé klávesnici nebyl přesvědčen, vypadal zmateně.

O pár dní později jsem absolvoval další soukromou prezentaci. Tentokrát mě Scott zavedl za Tonym Faddelem, výkonným ředitelem divize iPod. Nikdy jsem ho neviděl. Nemusel jsem ho ale znát, abych věděl, že jde o kapacitu. Když dostal mé demo do ruky, sotva se na něj podíval. Na nic se neptal. Schůzka byla ještě kratší než v případě Phila. Nemohl ani stihnout napsat dvě slova. Po minutě mě nechali v konferenční místnosti a řekli mi, ať vyčistím Mac, Wallaby a dráty, které je spojovaly.

Dvě prezentace a 0 pozitivních ohlasů. Bylo jasné, že nemám to správné řešení. Neměl jsem přístup k demoverzi, která byla určena Steveovi. Možná už jsme ten správný návrh měli, Scott mi ale o jiných demoverzích nic neřekl. Snažil jsem se akceptovat zpětnou vazbu a přemýšlel, co udělám dál. Tehdy jsem vzpomínal na Safari a na doby, kdy jsem v námi navrhnutém prohlížeči viděl první webové stránky. Začal jsem o své klávesnici přemýšlet jako o vítězném návrhu, a ne jako o propadáku. Začal jsem ale myslet na vylepšení. Měl jsem vizi přímo před očima. Vystřihl jsem asi dvoucentimetrový papír vysoký 1,3 palce. Bylo to o něco míň, než je polovina kreditní karty. Přidělal jsem tento papír na nástěnku vedle svého stolu a pořád se na něj díval. Musel jsem o klávesnici rozmýšlet jen v tomhle malém prostoru. Tohle by mělo stačit. Lidé by měli klepnout sem, klepnout tam a vidět, co vlastně píší. Jakmile jsem to zjistil, věděl jsem, že musím hodně ve svém původním návrhu změnit.

| | Zdroj
2
Leitz

Diskuze

Napsat komentář

Zobrazit více

Zobrazit celou diskuzi
Přispět

Fórum

  • Poslední příspěvky
    Odpovědi
    Zobrazení
    Poslední příspěvek

Leitz