Zavřít reklamu

Danny boyleJiž 16. 3. 2016 se na pulty obchodů dostane DVD a Blu-ray s filmem Steve Jobs a my vám díky exkluzivní spolupráci se společností Bontonfilm můžeme přinést rozhovory hlavních postav a lidí, kteří se na tomto filmu podíleli. Řeč není jen o samotném filmu, ale také samozřejmě o Stevu Jobsovi a věříme, že se vám tyto rozhovory budou líbit.  Hned na úvod zde máme rozhovor s režisérem filmu, kterým není nikdo jiný než Danny Boyle. Pohodlně se posaďte, vezměte si popcorn a puště se do čtení.

 

Mluvme o tom, co vám proběhlo hlavou, když jste dostal scénář Aarona Sorkina a poprvé si jej přečetl. Co ve scénáři vás přimělo k rozhodnutí, že chcete natočit tento film?

Přečetl jsem si scénář a uvědomil si, že bych byl blázen, kdybych to neudělal. Vzalo mi to dech. Bylo mi jasné, že něco podobného jsem nikdy předtím nedělal. Výzvy ve filmu – jak soběstačné to bylo, jaké bezdeché cvičení v řeči to bylo – to vše se mi nesmírně zamlouvalo. Zároveň i postava Steva Jobse, kterou Aaron vytvořil: Steve, který existuje ve scénáři, se v některých směrech překrývá se skutečnou postavou a v jiných směrech zase ne, mě velmi oslovila. Je to postava shakespearovských rozměrů. Je uchvacující, necitlivý i zábavný. Viděl jsem v Sorkinově scénáři hodně lidí, kteří jako na oběžné dráze kroužili kolem této mimořádné planety, kterou je postava Steva Jobse. Takoví lidé existují, kteří skončí na oběžné dráze kolem někoho jiného; určitým způsobem prožíváme naše životy v jejich odraze, a nejsme schopni se od nich odpoutat. Jako by vládli silou gravitace. Jsou to lidé, kteří vzbuzují oddanost. Je to fascinující typ charakteru hodný bližšího prozkoumání. Lidé kolem jsou pak takovému člověku hluboce oddáni. Ostatní osoby ho však považují za stvůru. A on je, v jistém smyslu, stvůrou vytvořenou řečí… a dvěmi ženami.

Řekl jste, že film není životopisný, a že to není pokus převyprávět věcná historická fakta Jobsova života, ale přesto zobrazuje skutečné postavy. Jaké prvky skutečných postav – Steva Jobse a různých členů jeho týmu – jste se začlenili do příběhu?

Jsme nesmírně vděčni za knihu Waltera Isaacsona i za hlubokou komplexnost jeho výzkumu, ale chtěli jsme, aby film měl trochu jiný směr. Sorkin popisuje film jako „impresionistický portrét“. Jsou tam myšlenky, které zjevně pocházejí ze skutečného života, ale samotný film je abstrakce. Vybírá události – některé z nich skutečné, některé z nich smyšlené – a rozdělí je do třech období, představení Macintoshe v roce 1984, NeXTcube v roce 1988, a iMac v roce 1998. Šest postav se objeví třikrát, 40 minut před předvedením každého produktu, a prostě se jen střetává jedna s druhou. To není skutečný život; to je jakási vyšší verze skutečného života.

Sorkinův scénář je i o něčem jiném než jen o Stevu Jobsovi. [Jobs] Změnil jednu z nejcennějších a podstatných věcí v našem životě, a to způsob, jakým komunikujeme, způsob naší vzájemné interakce – a přesto mnoho jeho osobních interakcí bylo naprosto nefunkčních. Film je také o týmech, a tím mám na mysli člověka, který je schopen pohánět jednotlivce i skupiny k tomu, aby něco vytvářeli. V postavě Steva je vtip, humor i pochopení toho, jak jsou lidé šťastni, najdou-li někoho, kdo je inspiruje k tomu, aby se snažili víc a víc. On byl téměř šílený ve svém odhodlání měnit lidi.

Před natáčením byl rozvržen čas na rozsáhlé přípravné období a zkoušeli a natáčeli jste každou část zvlášť, popořadě. Můžete říct něco víc o tom, proč jste se rozhodli právě pro tuto strategii, jak byl film dokončen a jaké výhody to filmu přineslo?

Jedna z mimořádných věcí Aaronovy řeči je její rytmus, dynamika, a já byl nadšený, když jsem viděl herce mluvit tímto jazykem, ale také jsem věděl, že to pro ně bude velmi náročné.

Vzhledem k tomu, že jsou tři zahájení, jsme se zaměřili v určené době vždy na jednu část, zkoušeli a poté natáčeli každou sekvenci zvlášť, popořadě. Je to velmi neobvyklé, aby se ve filmu natáčelo takto popořadě. Ale nakonec tento způsob propůjčil výkonům a samotnému příběhu určitý spád. To dovolilo hercům, aby se zcela ponořili do jednotlivých scén a soustředili se na způsob vyjádření toho, jak vypadat, znít a cítit se v souladu se svou postavou v daném časovém úseku.

Herci jsou stále v pohybu, v každé z natáčecích scén. Samozřejmě, že je to částečně proto, že tito lidé jsou uprostřed posledních příprav na zahájení, jde tam o obchody, které se musí řešit na poslední chvíli, ale to je samozřejmě záměrné, protože právě to bylo součástí Jobsovy filozofie. Bude chodit a mluvit. Nechtěl sedět na nudných jednáních. Vždycky chtěl chodit a mluvit, protože to propůjčovalo úkolům určitou dynamiku, ať už se jednalo o cokoliv. Přistupovali jsme ke zkoušení a natáčení tak, aby – jak jsem doufal – se herci cítili uvolněně; nechtěl jsem vytvořit omezený prostor pro natáčení, dal jsem přednost volnosti a otevřenosti. Nechtěl jsem, aby se herci příliš zabývali tím, kde zrovna stojí nebo kam právě jdou. Na začátku zkoušky jsem nechal jít každého tam, kam chce. A postupně, jak se blížilo natáčení, jsme nacházeli i cestu, jak jednotlivé scény vymezit. Volnost pohybu, o kterou jsme se snažili, umocňovalo i použití Steadicamu, který je obvykle vyhrazen pro akční scény a honičky. Steadicam poskytl záběrům zdání neustálého pohybu a volnosti. Náš kameraman, Geoff Healey, je umělec, a společně s osvětlením Alwina Küchlera nám jeho výkon umožnil vytvořit překrásné, plynulé záběry, když se herci pohybovali ve třech prostorech a sekvencích.

Související články

Dnes nejčtenější