Pokud jste si mysleli, že jsou Macy zcela dokonalé počítače, které se nikdy nemohou zaseknout, hned na úvod tohoto článku vás nejspíš rozesmutním. Ano, i Macy se totiž dokáží zaseknout a přestože se to nestává nějak často, čas od času dokáže pořádný zásek opravdu potrápit. Když už se tak totiž stane, počítač „neodsekne“ nic jiného než restart provedený podržením zapínacího tlačítka. A proč o takové banalitě a zároveň věci, která dokáže naštvat, píšu? Protože i na restartu zaseknutého Macu se dá najít leccos pozitivního. Třeba to, v jakém stavu se vám počítač po opětovném spuštění vlastně přivítá.
Na mysli teď samozřejmě nemám skutečnost, že se spustí bez záseku, ale to, že v případě mnoha aplikací díky automatickému průběžnému ukládání nepřijdete o svou práci, ale naopak v ní můžete pokračovat po restartu prakticky tam, kde jste skončili. A to často doslova. Aplikace, které jste před restartem nevypnuli, totiž zpravidla naběhnou po startu opět v podobě, ve které jste je „opustili“, a to i s obsahem uvnitř. V mém případě tak například po naběhnutí systému po restartu vidím Pages s rozepsaným článkem, který jsem právě kvůli zaseknutí počítače nemohl dokončit ani ručně uložit.
Fotogalerie
Abych ale zůstal nohama na zemi, není to úplně kouzelná hůlka, která by fungovala stoprocentně za všech okolností. Hodně záleží na tom, jakou aplikaci používáte. Ty od Applu mají automatické ukládání i obnovu stavu zvládnuté výborně, u aplikací třetích stran už to ale taková jistota být nemusí. Stejně tak platí, že při opravdu tvrdém pádu systému můžete o pár posledních vteřin práce přijít. Není to časté, ale stát se to zkrátka může. A občas se také stane, že se některé aplikace po restartu zkrátka neotevřou nebo nenaskočí přesně tam, kde skončily.
Ve výsledku to ale nic nemění na tom, že právě tyto drobnosti dělají z macOS systém, který se vám snaží vyjít maximálně vstříc. A i když se něco pokazí, ve většině případů vás nenechá ve štychu. Jasně, podobné funkce dnes nabízí do určité míry i Windows, zejména v kombinaci s moderními aplikacemi a cloudem, jenže tam to pořád působí spíš jako vlastnost konkrétních programů a zároveň tu není spolehlivost daného řešení tak vysoká. Na Macu je to naopak mnohem víc přirozená součást celého systému, která funguje tak nějak automaticky na pozadí.
A právě tohle je přesně ten detail, který člověk začne oceňovat až ve chvíli, kdy ho potřebuje. Protože když se vám počítač kousne v tu nejméně vhodnou chvíli a vy se po restartu vrátíte zpět ke své práci téměř bez ztráty, najednou vám dojde, že i taková „maličkost“ má ve finále mnohem větší hodnotu, než by se na první pohled mohlo zdát.
