Když se řekne závodní hra z počátku tisíciletí, většina lidí si vybaví sérii Need for Speed. V roce 2004 ale dorazilo na scénu finské studio Bugbear Entertainment a přineslo titul, který definoval žánr destrukčních závodů. FlatOut nebyl o čisté stopě, ale o přežití, zdemolovaných pleších a naprostém chaosu na trati.
Fyzika, která předběhla dobu
To, co dělalo z FlatOutu naprostý unikát, byl neuvěřitelně pokročilý fyzikální model. Tratě byly plné zničitelných objektů, od pneumatik a plotů až po lešení, které se po nárazu realisticky rozletělo do všech stran. Tím nejikoničtějším prvkem byl ale samotný řidič.
Fotogalerie
Stačil jeden nešikovný čelní náraz do stromu a váš šofér proletěl předním sklem jako hadrová panenka. Tato takzvaná ragdoll fyzika se stala hlavním tahákem celé hry a tvůrci na ní postavili zcela nový a neokoukaný druh zábavy.
Lidské šipky a bowling
Vývojáři totiž absurdní poletování řidiče dotáhli k naprosté dokonalosti ve speciálních minihrách. V arénách jste se museli v autě pořádně rozjet, ve správný moment stisknout tlačítko a katapultovat nešťastného řidiče do obřích terčů na šipky, srážet s ním obří kuželky nebo ho prohodit ohnivými kruhy. Byla to naprosto ujetá, ale neuvěřitelně návyková záležitost, která dokázala u jednoho počítače zabavit na celé hodiny.
Podle mě je obrovská škoda, že se dnešní závodní hry berou až příliš vážně. Moderní tituly sice vypadají naprosto fotorealisticky, ale často jim chybí ta čistá, uvolněná a šílená arkádová hratelnost, jakou měl právě první a druhý FlatOut. Hráli jste hru z této série?
Takových her v tu dobu vážně nebylo. Možná víc než klasické závody mě bavily ty minihry.