Společnost Sony znovu naznačila, jak by mohla vypadat budoucnost hraní. V rámci své iniciativy Creative Entertainment Vision představila koncept futuristického PlayStation ovladače, který se zásadně liší od všeho, na co jsou dnes hráči zvyklí. Místo klasických tlačítek, analogových páček nebo displeje sází na projekci, dotykové ovládání a proměnlivé uživatelské rozhraní, které se přizpůsobuje konkrétní hře i situaci.
Na první pohled zaujme samotný design. Ovladač má podobu elegantního prstence se světelným efektem, který působí spíše jako technologický artefakt z futuristického filmu než herní zařízení. Klíčová ale není estetika, nýbrž způsob ovládání. Sony totiž počítá s tím, že obrazovka jako taková přestane být potřeba. Místo ní by se herní prvky promítaly přímo do prostoru nebo na ruce hráče, čímž by vzniklo zcela nové rozhraní bez fyzických hranic. Tento přístup zapadá do širšího trendu, který se v technologickém světě čím dál více skloňuje pod označením „screenless“ interakce. Jde o myšlenku, že klasické displeje postupně ustoupí technologiím, které dokážou zobrazovat obsah přímo v našem okolí. V případě her by to znamenalo zásadní změnu. Hraní by se mohlo přesunout z televizí a monitorů do reálného prostoru, kde by se digitální prvky přirozeně prolínaly s fyzickým světem.
Sony však zdůrazňuje, že nejde o produkt, který by měl v dohledné době dorazit na trh. Tento ovladač je čistě konceptem, jehož cílem je ukázat směr, kterým by se mohl herní průmysl v příštích deseti letech ubírat. Podobné projekty slouží především jako experimentální platforma pro testování nových nápadů a technologií, které se mohou, ale také nemusí, jednou stát součástí běžných produktů. Pokud by se ale tato vize alespoň částečně naplnila, přinesla by hned několik zásadních změn. Především by výrazně vzrostla míra ponoření do hry. Absence klasické obrazovky a fyzických ovládacích prvků by mohla odstranit poslední bariéry mezi hráčem a herním světem. Zároveň by se otevřel prostor pro vznik zcela nových typů her, které by využívaly projekci, pohyb a interakci s okolím způsobem, jaký dnes není možný. Na druhou stranu je potřeba zůstat realistický.
Koncept podobného typu naráží na celou řadu technologických i praktických omezení. Chybějící fyzická odezva by mohla být problémem zejména u akčních nebo kompetitivních her, kde je přesnost ovládání naprosto klíčová. Otázkou zůstává také spolehlivost projekce v různých světelných podmínkách nebo celková ergonomie takového řešení při delším hraní. Právě proto se jako pravděpodobnější scénář jeví spíše postupná evoluce než revoluce. Budoucí ovladače by mohly kombinovat tradiční prvky s novými technologiemi, jako je projekce nebo rozšířená realita, místo aby je zcela nahrazovaly. Ostatně i současné ovladače PlayStation se postupně vyvíjely a přidávaly nové funkce, aniž by opustily osvědčené základy. To ale nic nemění na tom, že Sony tímto konceptem otevírá zajímavou debatu o tom, kam se může hraní v budoucnu posunout. Pokud se naplní alespoň část této vize, čeká nás éra, kdy hry přestanou být uzavřené na obrazovkách a stanou se přirozenou součástí našeho každodenního prostředí. A právě to je možná největší změna, kterou si dnes dokážeme jen těžko plně představit.
