Pamatujete si na chvíli, kdy technologie ve sportu měly být revoluční, ale ve výsledku byly spíš pro smích než smysl? A na mysli teď nemám nejrůznější VAR kuriozity z fotbalu, kdy jsou třeba offside situace leckdy jednom prstu, ale o výmyslech, které měly změnit sportovní svět, ale nakonec zmizely na propadlišti dějin. Jeden z nejznámějších příkladů pochází z NHL a nese název Fox Trax Puck, neboli „svítící puk“. Tento experiment Fox Sports, který se poprvé objevil v sezóně 1996/97, měl divákům televizních přenosů pomoci sledovat, kam vlastně letí puk na ledě, což je u hokeje často skoro nemožné. Jenže realita byla podstatně méně pozitivní a když se na to, jak vše vypadalo, podíváte dnes, musíte se skoro až smát.
Mohlo by vás zajímat
Tehdejší myšlenka byla jednoduchá a přitom technologicky zajímavá. Každý speciální herní puk tehdy obsahoval malý infračervený čip, který komunikoval s kamerami ve studiu. Ty pak na obrazovce zvýraznily jeho dráhu barevným efektem modrým nebo červeným světlem s tím, že pokud hráč vystřelil na branku, puk se dokonce na okamžik rozzářil jasněji, aby divák okamžitě viděl, že jde o zásah nebo nebezpečnou situaci. A co víc Fox dokonce později pro své vysílání „nastavil“, aby efekt zvýrazňoval rychlejší střely, čímž se puk zdál „živější“ a dynamičtější.
Pro diváky, kteří na hokej koukali jen z televize a neuměli sledovat rychlý let puků, mělo tehdy jít o fascinující novinku. Ve skutečnosti se ale ukázalo, že efekt byl spíš rušivý a barevné čáry a blikající puky často odvracely pozornost od samotné hry a celkově působil Fox Trax spíše jako hračka než užitečný nástroj. Řada fanoušků a kritiků proto dnes vzpomíná, že sledovat svítící puk bylo zábavné, ale úplně nepotřebné.
Asi vás proto nepřekvapí, že se Fox Trax používal jen po omezenou dobu a od roku 1998 byl zcela vyřazen. Projekt přitom ukázal, že i ambiciózní technologické inovace mohou selhat, pokud nemají skutečně potenciál zlepšit uživatelský zážitek. Dnes už je navíc jasné, že něco podobného je zcela mimo mísu, jelikož se svět hokeje zásadně změnil. Televizní přenosy mají v současnosti takřka neomezené zpomalené záběry, digitální stopy puků ve studiích, videorozhodčí a kamerové systémy, které dokážou sledovat hru bez toho, aby rušily samotný průběh zápasu. Co je však za mě nejdůležitější, televize umí s těmito technologiemi pracovat tak, aby byly skutečně divákovi ku prospěchu věc a nikoliv, aby jej obtěžovaly.
Fox Trax je tak spíš ikonickou lekcí než úspěchem. Připomíná, že moderní technologie ve sportu musí mít smysl pro hru samotnou a pro diváka, a že někdy je tradiční jednoduchost lepší než high-tech efekty. Přesto svítící puk z 90. let zůstává populární kuriozitou, na kterou se dnes vzpomíná s úsměvem. A i když dnes technologie pronikají do sportu hlouběji než kdy dřív (senzory v míči, čipy v helmách nebo analýza dat v reálném čase nejsou ničím vyjímečným), Fox Trax zůstává připomínkou toho, že i ty nejzajímavější nápady musí respektovat pravidla hry a hlavně lidský faktor. Jinak riskují, že skončí v podobných nostalgických článcích jako „svítící puk, který nedával smysl“.
