Skoro se mi tomu ani nechce věřit, ale dnes je tomu přesně měsíc od chvíle, kdy Apple začal prodávat novou generaci iPhonů. A jelikož jsem měl to štěstí a telefon mi přistál do rukou hned první den prodejů, slavím dnes tedy první měsíc s tímto telefonem. Myslím si tedy, že není úplně od věci napsat pár střízlivých řádků o tom, jaká novinka vlastně je právě po pár týdnech používání, ve kterých už tak nějak odeznělo prvotní očarování. Pojďme na to.
Mohlo by vás zajímat
Obecně musím říci, že mě iPhone 17 Pro stále dost baví a to zejména díky jeho fotoaparátu, konkrétně pak teleobjektivu. Ten sice určitě není dokonalý, nicméně díky 48MPx rozlišení při 4x přiblížení a možnosti fotit až do 8x přiblížení bez zásadní ztráty kvality (protože rozlišení fotky klesá přímo úměrně přiblížení s tím, že nejníž se dostanete hybridním zoomem na 12MPx při 8x přiblížení) má člověk v ruce opravdu komplexní fotomobil, se kterým jde z hlediska zoomu docela čarovat. Kvalita přiblížených fotek je za mě velmi dobrá i při prohlížení na velké 4K televizi, potažmo monitoru, a celkově je focení na tento foťák prostě zábava, protože vám umožní zase něco nového, co doposud možné nebylo.
Trochu mě však štve, že si uživatelsky nemůžu nastavit pro rychlý zoom například 6x přiblížení nebo obecně jakékoliv mé. Rychlým zoomem pak myslím přednastavenou možnost v kroužku v aplikaci Fotoaparát. Je to totiž docela škoda vzhledem k tomu, že na některé snímky je 4x zoom nedostatečný, 8x ale už zase přehnaný a vy tak musíte hledat ideální přiblížení pomocí ostřícího kolečka, které vám vyskočí na displeji, když potáhnete prstem právě přes přednastavené možnosti zoomu v kroužcích. Ano, není to nic složitého a ano, lze si takto objekt přiblížit ve výsledku ještě přesněji, ale říkám si, že mít možnost si nastavit něco vlastního by prostě bylo fajn a leckdy by to i zachránilo danou fotku, protože ne vždy je čas na ruční přibližování. Nicméně znovu opakuji, že se jedná o drobnost, kterou bych rád viděl spíš tak nějak ze svého rozmaru.
Fotogalerie
Budete se možná smát, ale docela jsem přišel na chuť i simultánnímu natáčení videí, které se nativní aplikace Fotoaparát konečně naučila. Máme totiž doma dvouměsíční dcerku, takže focení a natáčení je u nás teď dost v kurzu a právě to simultánní je leckdy opravdu vtipné a zábavné. Jasně, vím, že tuto funkci nabízely doposud různé aplikace třetích stran a Apple svým způsobem přichází s křížkem po funuse, nicméně osobně nejsem úplně fanoušek jiných než nativních řešení (tedy samozřejmě tam, kde to jde), takže mě přidání této funkce potěšilo a stále baví. Tedy, baví mě rozhodně víc než třeba v předešlých letech filmařský režim, Audio Mix a tak podobně.
Co mě pak naprosto fascinuje, je to, jak parádní výdrž baterie telefon má. I kvůli práci patřím mezi uživatele, kteří drží telefon v ruce opravdu často a mučí jej při energeticky náročných činnostech typu dlouhé telefonní hovory, přehrávání videí, focení a natáčení, popřípadě CarPlay s navigací a Spotify. Musím ale říci, že i přes opravdu náročné používání končívá můj den s rezervou pohybující se stále ještě v nižších desítkách procent. O víkendu, kdy se snažím používání telefonu omezit, pak končím den klidně i s více než 60 % baterie, což je za mě opravdu dobré.
A když už mluvím o CarPlay a obecně náročnějších aktivitách, musím zmínit i to, že mi skutečně přijde, že se telefon oproti 16 Pro tak zásadně nezahřívá. V minulosti se mi poměrně často stávalo, že při puštěném CarPlay, náročnější hře či třeba jen aktivním focení začal telefon dost topit, až to bylo docela nepříjemné. U 17 Pro ale nemám pocit, že by mě zahřívání jakkoliv štvalo. Ano, i on se umí zahřát, bavíme se však spíš o mírné změně teploty než proměně na sporák.
Z čeho naopak úplně odvařený nejsem, respektive nebyl jsem, je antireflexní vrstva na displeji. Přiznám se, že když jsem byl před lety na představení telefonů Galaxy od Samsungu a viděl jsem, jaké úrovně dosahuje jejich antireflexní vrstva, bylo mi za Apple trochu až stydno. Když se proto začalo letos spekulovat nad tím, že se právě antireflexní vrstva dočká vylepšení a čitelnost displeje na slunci, po světlem a tak podobně se zlepší, byl jsem opravdu rád. Jenže výsledek je takový, že rozdíl v čitelnosti displeje na slunci dělá ve výsledku jen jeho zásadně vyšší jas oproti předešlé generaci. Odlesky tu totiž stále jsou a to jen v nepatrně menší formě než na kterou jsme byli zvyklí. Daleko lepší práci tedy odvede kdejaké ochranné sklo s antireflexní vrstvou.
A tím vlastně tak nějak končíme, protože víc toho na hodnocení není. Respektive, asi bych mohl dál psát o výkonu a tak podobně, ale bylo by to spíš mlácení prázdné slámy, protože navýšení výkonu prakticky nemáte šanci poznat. Při běžném používání telefonu se totiž s žádnými záseky nesetkáte už řadu let a jestli vám nějaká AAA hra naběhne na iPhonu 17 Pro rychleji než na 16 Pro či 15 Pro, pak se bavíme o opravdu minimálních rozdílech, které člověka nevyvedou z míry. Věci typu design jsou pak dost subjektivní a věřím, že zatímco já osobně začínám Liquid Glass vzhledu přicházet docela na chuť, stále se mezi jablíčkáři najde i spousta uživatelů, kteří jej budou proklínat, stejně jako nový unibody design samotného telefonu s masivním fotomodulem. K tomu snad řeknu jen to, že jsem si na nový vzhled zvykl poměrně rychle a přestože za mě nepatří mezi nejpovedenější, ve výsledku na něj stejně nemá smysl jakkoliv lamentovat.
Pokud se tedy ptáte, zda bych šel po měsíci používání do iPhone 17 Pro znovu, pak by má odpověď byla, že kvůli teleobjektivu a výdrži baterie ano. A to říkám jakožto člověk, který kvůli práci mění iPhone každoročně. Letošní změna je však za mě jedna z nejzábavnějších a nejcitelnějších za poslední roky, byť se sluší dodat, že abyste kouzlo nového iPhonu naplno pocítili, musíte samozřejmě právě jeho silné stránky využívat.
