Když se v roce 2014 Mark Zuckerberg objevil na Havaji a začal skupovat první pozemky, málokdo tušil, co z toho nakonec vznikne. To, co začalo jako relativně nenápadný nákup 700 akrů za zhruba 100 milionů dolarů, dnes připomíná spíš scénář z hollywoodského blockbusteru. Jeho komplex Koʻolau Ranch se totiž rozrostl na neuvěřitelných 2 300 akrů, tedy přes 930 hektarů. A pokud si myslíte, že jde o běžné luxusní sídlo, budete překvapeni.
Soukromé sídlo šéfa Meta se proměnilo ve skutečnou pevnost, která má vlastní vodu, energii i jídlo. Dvě hlavní rezidence propojuje síť podzemních tunelů, součástí areálu je navíc bunkr s výbušninám odolnými dveřmi, skrytý nouzový východ, tělocvična, sportovní hřiště a třeba i domky na stromech. Zabezpečení? Takové, že by i vládní komplex mohl tiše závidět. Kamery, senzory, vstupy na kód a oplocené oblasti, které zahrnují i pohřební místa původních Havajanů – to vše vzbuzuje rozruch a otazníky.
Už v roce 2016 Zuckerberg narazil, když se pokusil skrze tzv. „tiché vlastnictví“ získat kontrolu nad původními pozemky, které byly od 19. století v držení místních rodin. Tlak veřejnosti ho nakonec přinutil od záměru ustoupit, ale důvěra byla poškozena. Pro místní obyvatele totiž tyto parcely nejsou jen půda, ale odkaz předků a součást kulturní identity.
Zuckerberg se navenek tváří jako ochránce přírody a budovatel soběstačného zemědělství – farma na ranči pěstuje makadamové ořechy, zázvor i kurkumu, přičemž spolupracuje s neziskovkami. Jenže kritici varují, že jde o precedent.Pokud si jeden miliardář může přivlastnit celé pobřeží, co brání ostatním udělat totéž?
Zuckerbergovo havajské impérium tak není jen ohromující architektonický projekt. Je to také symbolem tichého ústupu místní kultury pod tlakem soukromého kapitálu. A právě to vyvolává čím dál silnější diskuze – nejen na Havaji, ale po celém světě. Protože otázka zní jasně: kolik svobody a paměti si můžeme dovolit obětovat výměnou za rozvoj a izolované bezpečí nejbohatších?
