V našem hyperpropojeném světě s chytrými telefony, hodinkami, tablety, notebooky, televizory a podobně nás do určité míry naše zařízení sledují prakticky kamkoliv se hneme, v autě při navigování k cíli, v parku při běhání či venčení našich čtyřnohých miláčků a dokonce i při večerní siestě nad šálkem čaje ve společnosti oblíbeného seriálu.
Na jednu stranu si můžeme říci: no a co, nemám co skrývat, což sice může být pravda, zároveň však (především s výhledem do budoucna a možnému zneužití) nejspíš většina lidí nestojí o to, aby za patřičnou platbu bylo množství detailních dat o nich k mání tomu, kdo je ochoten zaplatit. Zatímco naše preference, pokud jde o volbu večerního filmu, asi nejsou až tak zásadní, přestože pro reklamní agentury mají relativně velkou cenu, v případě zdravotních či finančních údajů, ale také osobních názorů nebo každodenních zvyků, už je to přece jen něco jiného.
To, že někdo může nakládat s informací o mé objednávce obří pizzy minulý pátek k večeři, se může zdát docela neškodné, ale ve hře je hlubší princip. Jak říká odborník na kybernetiku Bruce Schneier, soukromí není jen o ochraně před tristními situacemi, ale „přirozeným lidským právem a požadavkem na zachování lidské důstojnosti a respektu.“
Přesto mnohdy děláme jen málo pro to, abychom alespoň zredukovali rozsah a přístupnost našich osobních dat. Často velmi obsáhlá sdělení o podmínkách používání vybraných služeb nás většinou odradí od detailnějšího průzkumu jejich obsahu, pročež pravidelně klikáme na „Souhlasím“, aniž bychom vlastně blíže věděli s čím vším. Mnozí z nás si říkají, že až bude trochu času, provedou revizi digitálního soukromí, ale většinou na to nedojde.
Při pohledu vpřed po časové ose a s ohledem na prudký rozvoj technologií, automatizace zpracování dat i podílu využití umělé inteligence, která vše dokáže ještě více zefektivnit a urychlit, je otázkou, jak a k jakým účelům mohou v budoucnu takové údaje sloužit. Aniž by bylo namístě podléhat přehnaným obavám, nemusí být na škodu znát potencionální rizika i postupy, kterými se chránit a neustálou pozornost sítě zaměřenou směrem k nám v jejím úsilí omezit.
Doma: Televizory
Všichni si čas od času rádi vychutnáme osobní chvíle s oblíbeným seriálem ze „starých časů“ a příchutí nostalgie, zatímco naše drahá polovička se věnuje třeba shánění něčeho ve městě nebo svým přátelům. V pohodlí pohovky, upíjíme oblíbený drink a užíváme si čas jen a jen pro nás, o samotě. Je to hezká představa, ovšem to poslední v řadě nemusí být zcela pravdivé. V různé podobě a rozsahu, většinou jednou v průběhu několika minut totiž může televizor odeslat zprávu o tom, co se děje na obrazovce, společnosti, která jej vyrobila. Je tedy možné, že i tento prostředek konzumace multimediálního obsahu nás dokáže sledovat.
Přemýšleli jste někdy o tom, proč jsou televizory stále dostupnější, přestože úroveň jejich výbavy postupně narůstá? Svou roli hraje jistě efektivita výroby, ale také to, že se zařadily po bok webových stránek a nejrůznějších typů softwaru v lukrativním byznysu sdílení našich informací. Tyto záznamy sice většinou nezahrnují citlivé finanční údaje, ale například historie je oknem, skrze které marketingoví specialisté nahlížejí do našich zájmů. Pokud si ještě vzpomenete na prvotní nastavování chytré televize, i zde narážíme na odsouhlasení podmínek používání, kde je zmíněno rozpětí přístupu k informacím, přičemž obdobná situace nastává u obsažených či doinstalovaných aplikací.
Tyto mohou výrobci poskytovat subjektům, které s daty dále obchodují, a prodávají je inzerentům i mediálním společnostem nyní schopným propojit co sledujeme s naší aktivitou na smartphonech, tabletech a noteboocích, včetně zboží, jež nakupujeme v obchodech. Na to je navázána zkušenost, kterou jste možná také zakusili, kdy se podobné reklamy, které vidíte v televizi, zobrazují i na vašem počítači a telefonu, díky čemuž mohou marketingoví pracovníci (kromě jiných postupů) také měřit, kolik lidí si koupilo jejich výrobek na základě jeho propagace.
Různé modely televizorů, přistupují ke sběru dat odlišným způsobem. Nejde jim vždy o „nás“, ale naše chování pomáhá vytvářet souhrnné statistické modely lidí, kteří sledují stejný obsah. To nemusí znamenat nic až tak špatného, ale na klidu a pocitu soukromí to člověku nepřidá. V nadšení z nového přístroje a toho jak dobře vypadá na zdi, je snadné přehlédnout, že některá nastavení je možné i odmítnout. To lze provést i dodatečně, pokud jste připraveni ponořit se do menu a lovit v nabídce typu „Podmínky a zásady“. Možná se to ovšem vyplatí.
Doma: Chytré reproduktory
Chytré reproduktory a jejich schopnosti dokáží usnadnit spoustu každodenních úkonů, od rozsvícení přes stáhnutí žaluzií až po spuštění konkrétní skladby nebo naplánování schůzky. Cenou za to ovšem je, že se toho o nás dozvědí poměrně hodně a navíc neustále poslouchají, aby byly připraveny nám posloužit. Přístup k soukromí se liší, stejně jako možnosti nastavení, ale v zásadě to platí stejně o Alexe, Asistentovi Google i Siri nebo jakémkoli jiném řešení, které přivítáme do svého domova.
To je a není tak strašidelné, jak to zní, zvláště v našich končinách, kde podpora češtiny většinou chybí, což ovšem nic nemění na každodenních rutinách, žádostech o záznam do kalendáře nebo stav počasí, jež už nějaký model vytváří. Ve výchozím stavu zařízení slyší všechno, co řekneme v dosahu jeho mikrofonů, než však zareaguje, vyčkává, jestli se má probudit. Jakmile zaznamená „magické slovo“, vše v následujících několika sekundách vnímá jako příkaz nebo žádost a odesílá na servery, než se dočkáme odpovědi. Dobrý obrázek si lze udělat, když si představíme chytrý reproduktor jako psa. Ten vždy naslouchá, ale rozumí pouze slovům jako „piškotek“, „jdeme ven“ nebo zazní-li jeho jméno. Všechno ostatní jde v podstatě mimo něj.
Pokaždé, když Alexa uslyší patřičný příkaz, její mateřská společnost Amazon se o tazateli právě něco dozvěděla, přičemž to v určitém rozsahu platí také pro Google či Apple. Možná firma zjistila jen to, že rád poslouchá Beatles, libuje si v kriminálních podcastech nebo kdy každý večer zhasíná. Na druhou stranu se není třeba strachovat, že komukoli z nás zaklepe policie na dveře chvíli poté, co položíme otázku: „Alexo, kam mám pohřbít tělo?“ Opravdu, mnoho lidí to vyzkoušelo a reakci mužů a žen zákona to naštěstí nevyprovokovalo. Siri dokonce ochotně nabídne výsledky hledání dotazu na webu…
Hlasoví pomocníci dělají chyby. Někdy to může být vtipné, například když uslyší aktivační frázi v televizním pořadu. Jindy je to vážnější, včetně případu z roku 2018, kdy Alexa omylem poslala celou soukromou konverzaci do zařízení Echo náhodné osoby.
Jaké kousky soukromí jsme ochotni obětovat za pohodlí, které nám poskytne chytrý reproduktor? Pakliže věříme ve skutečnost, že záměry vybraných společností při nakládání s informacemi jsou jen natolik nekalé, že chtějí získat představu o tom, co by nám měli nabídnout jako inspiraci na vánoční, narozeninový či jiný dárek, pak je to poměrně jasné, pozitiva převažují. Pokud ovšem dojdeme k závěru, že je zde reálné riziko přístupu k osobním sdělením, která se tak mohou dostat do rukou nesprávným lidem, pak už nejspíš odpověď nebude tak jednoznačná.
Na cestách: Auta
Dnešní automobily jsou vybaveny telematikou, monitorovací technologií, která prostřednictvím bezdrátového vysílače odesílá výrobci údaje o výkonu i údržbě vozidla společně s dalšími daty. Auta nejenže vědí, kolik vážíme, ale dokonce dokáží sledovat, jak se naše hmotnost mění v průběhu času. V kombinaci s chytrým telefonem připojeným k infotainmentu vozidla, se otevírají dveře k záznamům o volání a dalším typům komunikace.
S nástupem elektromobility, rozmachu integrovaných technologií a stále silnějším vlivem čínské produkce se naskýtá otázka, zda jsme ochotni přistoupit na podmínky zasahující do našeho soukromí, výměnou za (většinou) dostupnější produkt, přestože se tato praxe zdaleka netýká jen vozů asijského původu. Čerství majitelé současných modelů obvykle podepisují svá práva v doložce psané malým písmem, která je zakopaná v kupní nebo leasingové smlouvě. Pokud jde o nakládání se shromážděnými informacemi výrobci automobilů, víme, že je používají ke zlepšení výkonu i bezpečnosti a mohou je poskytnout třetím stranám.
Kontrola nad údaji jim dává, kromě schopnosti nás díky nim upozornit na případný problém nebo potřebu servisu, prostor omezit možnosti toho, kde si je necháme provést, přičemž se jeví jako pravděpodobnější, že získaná data budou sdílet výhradně se svými značkovými prodejci, zatímco budou odepřeny nezávislým opravnám. Vzhledem k jejich odhadované hodnotě, jež se pohybuje v řádu stovek miliard dolarů do roku 2030, nemají automobilky prakticky žádnou motivaci uvolnit jejich držení. V rámci EU máme zákony, které tok informací regulují, v mnoha jiných částech světa však na případné změny ze strany zákonodárců v tomto směru teprve čekají.
Venku: Nositelná zařízení
Chytré hodinky a fitness náramky dokáží být velmi užitečné, shromažďují však množství údajů o naší kondici, aktivitách, pohybu, spánku i návycích. Zatímco v rukou lékaře jsou vaše zdravotní záznamy relativně v bezpečí, s údaji z nositelných zařízení už to tak jednoduché není.
I když by třeba srdeční tep nositele pro někoho, komu by se ho podařilo vidět, patrně mnoho neznamenal, jednalo-li by se například o běžeckou trasu, mohlo by to být velmi zajímavé pro potenciální pronásledovatele nebo dokonce útočníky. Taková představa jistě není nijak příjemná, jde však samozřejmě pouze o modelovou situaci, jejímž úkolem není děsit, ale poukázat na eventuální rizika a citlivost rozsahu sesbíraných informací, přičemž podobných variant bychom bezpochyby dokázali najít ještě mnohem více.
Takto vyplouvá na povrch skutečnost, že až příliš často software v našich zařízeních shromažďuje mnohem větší množství údajů, než je ve skutečnosti nutné. Pokud je to tedy alespoň trochu možné, měli bychom k tomu udělit svolení pouze v takovém rozsahu, abychom se dočkali požadované zpětné vazby. Tudíž chceme-li například počítat kroky a srdeční tep, ale spánkové návyky se nijak nedotýkají našeho zájmu, stojí za zvážení jejich vypnutí. Stejně tak ocitají-li se v centru naší pozornosti informace o tempu, kadenci a rychlosti, je nepravděpodobné, že by k tomu bylo zapotřebí dat z mikrofonu telefonu, pakliže tedy nějaká aplikace v této souvislosti požádá o přístup, stačí „zdvořile“ odmítnout.
Všude: Facebook
Možná jste se již setkali s fenoménem, kdy vám někdo na večírku vyprávěl o skvělé zkušenosti se sportovními botami nějaké renomované značky a poté jste narazili na jejich reklamu při prohlížení Facebooku. Pravdou je, že pokaždé, když dáme lajk nějakému příspěvku, zanecháme komentář nebo označíme přítele, dává to Meta ještě více munice k zobrazování cílených reklam. Metody společnosti jsou opravdu propracované a velmi efektivně dokáží kombinovat data z různých zdrojů. Poslouchá ale Facebook i naše konverzace?
„Nedíváme se na vaše zprávy, neodposloucháváme váš mikrofon. Bylo by to z mnoha důvodů velmi problematické,“ řekl v rozhovoru pro CBS Adam Mosseri, generální ředitel Instagramu majícího stejného vlastníka.
Tedy ne, Facebook nás tímto způsobem neodposlouchává. Stačí se zamyslet nad tím, jakou výpočetní kapacitu by vyžadovala analýza zvukových záznamů navíc v nejrůznějších jazycích a jejich následné včlenění do profilu konkrétní osoby. Tento gigant na poli sociálních médií nás ve skutečnosti sleduje způsoby, které si ani neuvědomujeme, a je v tom tak dobrý, že to vytváří dojem sledování témat, o kterých se spolu bavíme.
Místo toho mu k zobrazování reklam slouží sofistikované demografické údaje, informace o poloze a další data. Pokud se pomocí Facebooku přihlašujeme na jiné webové stránky, dokáže toho o nás firma zjistit ještě více. Přes pohodlí, které takový postup logování nabízí, možná není od věci příště raději využít jiné z možných cest.
Všude: Google
Google je skutečným titánem v oblasti technologií, s nimiž nám dokáže usnadnit život a poskytnout řadu výhod, které mohou mít pozitivní dopad na naše každodenní činnosti. Na jednu stranu je příjemné „mít všechno po ruce“, zároveň se tak ovšem soustřeďují informace o nás k jedinému subjektu. Mail od Googlu patří společně s jeho Vyhledáváním mezi nejrozšířenější produkty svého druhu vůbec.
Osobně je, stejně jako nejspíš většina z nás, také využívám, i když dnes už nikoli výhradně, a svůj Gmail jsem si založil chvíli po jeho vzniku, když jsem odjížděl vyzkoušet nejen své jazykové schopnosti do Spojeného království. V současnosti tak obsahuje opravdu slušnou historii, ať jsou to kontakty téměř všech, které jsem kdy znal, přílohy s fotografiemi a formuláři nebo nepochopená sdělení, která jsem pak musel uvádět na pravou míru.
Příběhy o porušování soukromí ze strany technologických společností však člověka donutí se zamýšlet nad scénáři, které mu alespoň do určité míry dávají kontrolu a přesouvají větší část zodpovědnosti na něho samotného. Není žádným tajemstvím, že gigant z Mountain View byl opakovaně obviněn z neoprávněného shromažďování údajů o uživatelích. Ať už se na to díváme jakkoli, rozhodně neuškodí vědět, že existují i jiná řešení emailové komunikace, včetně hostování na vlastním serveru, a jiné vyhledávače, jejichž zacházení s osobními údaji je šetrnější.
Toto je jen několik příkladů za všechny kanály a metody, kterými internet hlídá naše digitální životy, třídí a soustřeďuje o nás všechno možné od výše zmíněných laiků přes požadavky vznesené k hlasovým asistentům až k oblíbeným běžeckým trasám, nemluvě o nákupních zvyklostech a využívání služeb. Když si zarezervujeme chatu na víkend, objednáme večeři z čínské restaurace nebo ohodnotíme bistro, kde jsme byli na obědě, a v tomto výčtu bychom mohli pokračovat opravdu hodně dlouho, vždy po sobě zanecháme nějaké stopy. Jejich správně seskupené střípky dohromady mohou vytvářet obraz, který je žádaným předmětem zájmu a zatímco v příběhu, kdy jde pouze o otravné reklamy je možná cena akceptovatelná, v některých případech, toto vědomí působí přinejmenším nekomfortně. Nebuďme tedy až zbytečně ochotní a tam, kde to je možné, se pokusme zachovat své údaje v bezpečí.
Jak se chránit?
Veškerému sledování na sítí je prakticky nemožné zabránit a nejspíš to ani není žádoucí, neboť výhody, které to přináší, když například začneme do prohlížeče telefonu vyťukávat webovou adresu a ta se automaticky doplní nebo za okolností, kdy si nákupní stránka uloží obsah košíku, jsou očividné. Některé nežádoucí snahy o špehování však lze přece jen minimalizovat.
Nepředávejme své jméno, adresu, telefonní číslo nebo e-mail, pokud to není opravdu potřebné a nevyhnutelné. Pakliže na nás někdo v tomto směru vyvíjí nátlak, vždy existuje alternativa, kdy si něco vymyslíme a skutečná data zůstanou danému tazateli utajena.
V mnoha případech je lepší upřednostnit papírovou nebo žádnou účtenku, než si ji nechat zaslat prostřednictvím e-mailu, což vyžaduje sdílení údajů a vystavuje nás možnému úniku dat. Jistě, zabezpečení mnohých prodejních portálů a podobně je dnes na docela dobré úrovni, hromadění u velkého množství subjektů, je však zbytečné. Sleva 5 % na kávu nejspíš nestojí za poskytnutí kontaktu, včetně věku, pohlaví a někdy i mnoha dalších informací. Je třeba zvážit, zda se podobný postup vyplatí, podnikneme-li jej v každé druhé kavárně, drogerii i supermarketu, vystavujeme se riziku v o to větší míře.
A co web? Kromě Safari, které lze z hlediska bezpečnosti považovat za tu lepší variantu, se nabízí volba typu Firefox, jehož úroveň ochrany soukromí je silnější než u mnoha jiných prohlížečů zvučných jmen. Pro vyhledávání dokáže posloužit alternativní služba – například DuckDuckGo, kterou si lze snadno nastavit jako výchozí.
Na našich telefonech můžeme velmi snadno vypnout polohové služby pro všechny aplikace kromě těch, které to vysloveně potřebují pro svoji funkčnost, což zahrnuje například mapy, popřípadě další, u nichž je z hlediska používání klíčové vědět, kde se nacházíme. Na iPhonu je přístup k těmto úpravám umožněn přes Nastavení v oddílu Soukromí a zabezpečení.
I chytré reproduktory můžeme limitovat v tom, do jaké míry nás poslouchají. V nabídce patřičné mobilní aplikace je třeba vyhledat položku ochrany osobních údajů nebo další nastavení, s nimiž zamezíme tomu, aby hlasoví asistenti byli neustále v pohotovosti, ale zároveň také případnému monitorování.
Odesílání určitého množství dat vestavěnými počítači u moderních automobilů v zásadě, pomineme-li některá extrémní řešení, nezamezíme. Můžeme ale ovlivnit četnost párování svého chytrého telefonu s infotainmentem vozidla, a tím redukovat rozsah dalších informací, jež mohou být následně propojeny s těmi, ke kterým mají automobilky přístup.
Ani v případě sociálních sítí nejsme úplně bezmocní. Rozhodně stojí za to vstoupit do Nastavení a blíže projít tuto nabídku, kde se nachází množství nástrojů, s nimiž jsme schopni modifikovat rozsah toho, co poskytneme provozovateli i ostatním uživatelům, včetně označování na fotografiích.
V „boji“ s technologickými giganty asi nikdy zcela úspěšní nebudeme, čas od času ale není na škodu se jednoduše odhlásit. Kupříkladu po přihlášení do Gmailu se automaticky propojí všechny přístupy ke službám Googlu, tedy třeba k Vyhledávání, Podcastům, Fotkám a dalším. Pokud ale není klíčovým kritériem například pozdější prohlížení historie, pustit si něco z YouTube, je možné i bez přihlášení. Na místě je také zvážit již zmíněné jiné než předpřipravené varianty přihlašování pomocí účtu Facebooku nebo Googlu pro přístup na nejrůznější webové portály a podobně.
My, kteří žijeme v Evropě, máme naštěstí právo vědět, kdo sdílí naše osobní údaje, a možnost se takovému postupu do určité míry bránit. Ve Spojených státech podobné snahy teprve nyní získávají konkrétnější kontury a v některých regionech pozvolna vstupují v platnost. V budoucnu by se neuvážené poskytování osobních údajů mohlo snadno obrátit proti nám, pročež se jeví jako rozumný postoj, dát technologiím právě tolik dat, aby nám sloužily ku prospěchu a úspoře času, který pak můžeme využít pro chvíle ve společnosti rodiny, blízkých a přátel nebo věnování se osobnímu rozvoji a vlastním zájmům.
