Zavřít reklamu

V jednom z předchozích článků jsme se věnovali fenoménu Roblox. Trh s mobilními hrami má ale více fenoménů, a jedním z nich – byť dnes již možná zčásti polozapomenutým – je Candy Crush Saga. Proč někteří lidé propadli posouvání sladkostí na displejích mobilů, a je Candy Crush Saga neškodnou hrou pro maminky a babičky?

Sladké mámení

Candy Crush Saga. Her, jako je tato, je plný App Store, Candy Crush Saga je ale zároveň svým způsobem jediná a jedinečná. Lákavé barevné sladkosti, které musí hráč tahem prstu spojovat dohromady. Neustále se stupňující obtížnost, bonusové pohyby a funkce, lákavé virtuální odměny. Jednu dobu byla Candy Crush Saga bezkonkurenčně nejstahovanější hrou nejen pro iPhone. Někteří na Facebooku sdíleli své úspěchy z hraní tohoto návykového titulu, a hře propadly často i naše maminky a babičky, které běžně mobilním ani počítačovým hrám nefandily. Co ale stojí za masivním úspěchem Candy Crush? Hra nebyla v ničem průlomová, její grafika nebyla kdovíjak ohromující, jednalo se vlastně jen o obyčejné posouvání bonbonů. Hra navíc měla vlastně daleko do bezplatného titulu, jednalo se v podstatě o princip zvaný „pay to win“, kdy jste si v situacích, které jednoduše nebylo možné vyhrát, mohli prostřednictvím nákupu v aplikaci dokoupit tahy, bonusové funkce nebo životy navíc. Zkrátka nic nového pod sluncem.

Nenápadné začátky

Hra Candy Crush Saga vznikla pod křídly společnosti King v roce 2012. Zahrát si ji můžete nejen na iPhonu, ale také v rozhraní Facebooku (kde byla k dispozici původně), na zařízeních s Androidem nebo třeba na počítačích s Windows. V roce 2016 získala ocenění magazínu People coby nejoblíbenější mobilní hra roku. V průběhu let se objevila řada konkurenčních, velmi podobných titulů, Candy Crush Saga si mezi nimi ale i nadále víceméně drží své prvenství. V roce 2014 spatřil světlo světa sequel s názvem Candy Crush Soda, o rok později Candy Crush Jelly Saga a následně Candy Crush Friends Saga.

Návyková odměna

Pokud máte alespoň částečné tušení o tom, jak funguje lidský mozek a co jsou to neurotransmitery, nebude pro vás tak těžké pochopit úspěch a návykovost této hry. Candy Crush Saga totiž vynikala v jedné věci, a tou byla schopnost do jisté chvíle zajistit hráči patřičnou frustraci, aby se mu po překonání překážky dostalo sladké odměny v podobě postupu do dalšího kola. Přísun adrenalinu a dopaminu byl zaručen, a hra tak úspěšně u mnohých dláždila cestu k postupně vznikající závislosti. Paradoxní je, že na hře často získavaly závislost ty, které nás tak často varovaly před potenciální škodlivostí a návykovostí počítačových i mobilních her. Ženy ve věku babiček, případně matky dospívajících či dospělých ratolestí. Věkové rozpětí hráčů, závislých na této hře, je samozřejmě mnohem širší, jmenovaná skupina byla ale velmi početná. I zde je odpověď relativně logická. Hra měla lákavé barvy, snadné ovládání, a nebylo těžké ji pochopit. Připočtěte domnělou či reálnou osamělost, které zmíněná skupina musí často čelit, spolu s častým chlubením se výsledky hry na sociálních sítích, a je hned jasné, proč si Candy Crush Saga získala tak velkou popularitu zrovna v tomto okruhu hráčů, respektive hráček. Každá vlna časem opadne, a stejně tak mírně polevil i masový výskyt závislosti na této hře. Mnozí ji ale navždy budou mít v paměti zapsanou jako hru, která pobláznila stovky milionů uživatelů. V roce 2015 hru hrálo 327 milionů uživatelů, od té doby počet postupně klesal. K mírnému vzestupu došlo v roce 2020 s propuknutím koronavirové pandemie, v současné době je ale počet hráčů Candy Crush Saga opět na odstupu.

Dnes nejčtenější

.