Zavřít reklamu

Nový iPhone 12 mini už se pěkných pár minut tetelí v mé ruce a mě tak nezbývá nic jiného, než vám sdělit mé první dojmy z této možná nejzajímavější jablečné novinky letošního roku. iPhone 12 mini je totiž bezesporu mnohými jablíčkáři vymodlený telefon, o kterém snili prakticky od představení iPhonu X. Dorazil sice až o tři roky později a za poměrně vysokou cenu, ale je tu a to je hlavní. Jak se tedy po pár minutách používání jeví? 

Záchvat nostalgie. Tak přesně něco takového jsem bez jakékoliv nadsázky prožil, když jsem si tohoto drobečka vzal poprvé do ruky. Svými rozměry i váhou se totiž velmi blíží iPhonům 5 a 6, které jsem jejich času miloval a na které si i nyní čas od času s láskou vzpomenu jakožto na skvělé parťáky, se kterými jsem si hodně prožil. Stejně jako se nedala upřít kompaktnost a s ní související skvělá ovladatelnost jim, nedá se upřít ani iPhonu 12 mini. Svými rozměry totiž padne dle mého názoru do jakékoliv dlaně, přičemž jeho ovladatelnost jednou rukou také není žádný problém. To ostatně mohu potvrdit jak já, tak i má přítelkyně, které jsem dal před chvílí telefon na pár desítek vteřin “otestovat” právě skrz ovladatelnost. Stoprocentní ovládání celého displeje palcem na ruce, ve které telefon držíte, tedy zkrátka hlásí návrat, což je rozhodně fajn. 

Totéž v bledě modrém se dá říci i o ostrých hranách, které jsou zrovna u 5,4” modelu skutečně fajn a rozhodně se nedá říci, že by nějak znepříjemňovaly – alespoň po pár minutách testování – úchop. Ten je totiž příjemný, pevný a zkrátka takový, jaký chcete u hračky s cenovkou přesahující 20 tisíc korun míst. Že je právě z úchopu cítit nejsilnější nostalgie pak zřejmě asi nemá smysl příliš rozmazávat – ikonické hrany, které byly před pár lety pro mnohé z nás poznávacím symbolem iPhonů, jsou totiž zkrátka zpět. 

Dost ale bylo rozplývání se, ne vše se mi totiž u telefonu tak úplně pozdává. Zatímco kombinaci materiálů ve složení hliník – sklo asi nemám moc co vytknout, vyloženě mě štve šíře rámečků kolem displeje a to, kolik prostoru zabírá v jeho horní části výřez skrývající senzory pro Face ID. Abych byl upřímný, při pohledu na tyto prvky tak nějak chápu, proč s příchodem takto velkého iPhonu v bezrámečkovém designu Apple tak dlouho otálel. Na malém těle totiž širší rámečky kolem displeje a mohutný výřez vyniknou daleko více než na větších modelech, což se za estetický zážitek brát v žádném případě nedá. Tohle se zkrátka ne úplně povedlo a přestože se 12 mini “chlubí” stejnou šířkou rámečků kolem displeje a výřezem jako všechny ostatní iPhony 12, kvůli své velikosti to zkrátka “schytal” (od Applu) nejvíce. Holt, daň za rozměry. 

Trochu mrzuté mi přijde i řešení fotoaparátu, který je i nadále vystouplý. S tímto prvkem jsem se sice za poslední roky už tak nějak smířil, ale myslím si, že zrovna po iPhonu 12 mini sáhnou primárně ti uživatelé, kteří rádi vzpomínají na starou éru Applu, ve které hrál jeden z primů i fotoaparát zarovnaný se zbytkem zad. Proto bych si i u 12 mini dokázal představit, že by se Apple pokusil o něco podobného, což se však nestalo. Designově i rozměrově se totiž jedná o tentýž modul fotoaparátu, který je nasazený i v iPhonech 12. Těm to ale tak nějak zkrátka odpustíte snáz. 

Hodnocení výkonu, fotoaparátu, výdrže baterie, reproduktorů a dalších podobných věcí si vždy vyžaduje mnohem víc času než jen pár minut a tudíž jsem jej zatím nestihl provést na patřičné úrovni. Veškeré mé poznatky ohledně těchto (a dalších) věcí si tak raději nechám až do samotné recenze telefonu, na které začnu pracovat už ode dneška. Pokud vás tedy zajímá, jak novinka u redakce Letem světem Applem zaboduje, nepřestávejte nás číst. Kdybych měl nicméně novinku zhodnotit alespoň s ohledem na první dojmy z ní, hodnotil bych jí víceméně pozitivně. Má totiž podle mě skutečně velký potenciál uspět a to zejména u těch jablíčkářů, kterým není dřívější éra „hranáčů“ stále cizí. 

Dnes nejčtenější

.