Zavřít reklamu

Někdo má pojem „mimozemský život“ spojený s E.T. nebo šediváky ze seriálu Akta X, někdo v něj bezvýhradně věří. Pravdou je, že oblasti mimo naši planetu jsou natolik rozsáhlé a natolik neprozkoumané, že je těžké možnost takového života jednoznačně potvrdit či vyvrátit. Co může v tomto směru udělat umělá inteligence?

Podle nejnovějších výzkumů university v britském Plymouthu může umělá inteligence pomoci astronomům s pátráním po mimozemském životě. Vědci v současné době usilovně pracují na „výcviku“ takzvaných umělých neuronových sítí (ANN) k předpovídání pravděpodobnosti výskytu života na jiných planetách. Slibují si od toho především určení dalších cílů budoucích vesmírných misí. Výsledky práce by měly být zveřejněny v průběhu dneška na European Week of Astronomy and Space Science v Liverpoolu.

„Aktuálně nás tyto sítě (ANN) zajímají kvůli možnému hypotetickému sledování exoplanetáních systémů inteligentním meziplanetárním zařízením,“ uvedl Christopher Bishop, výzkumný pracovník Centra robotiky a neuronových systémů na universitě v Plymouthu.

Sítě ANN představují výpočetní systém, schopný napodobovat procesy učení, odehrávající se v lidském mozku. Obzvlášť užitečné jsou tyto sítě v případě identifikace složitých vzorců v obrovském množství údajů, což je úkol, který může být pro „lidské“ vědce především časově velmi náročný. ANN, která by dokázala předpovídat obyvatelnost většího množství planet, by tak mohla vědcům ušetřit čas a pomoci jim soustředit se jen na ty nejslibnější cíle.

Tým z plymouthské univerzity naučil příslušnou neuronovou síť klasifikovat planety do pěti rozdílných kategorií podle toho, jestli se více podobají současné Zemi, dřívější Zemi, Marsu, Venuši nebo Titanu – největšímu měsíci planety Saturn.

Společnou vlastností jmenovaných prostředí je jejich kamenitý povrch a atmosféra. Vedle Země představují Mars a Titan jedny z nejslibnějších cílů při hledání mimozemského života v rámci naší sluneční soustavy. Podle některých vědců může i Venuše navzdory vysoké teplotě nabízet vhodné podmínky pro život.

Vědci zásobili příslušné sítě výsledky pozorování z výše uvedených prostředí a poté je požádali o klasifikaci za použití měření „pravděpodobnosti života“. Díky těmto datům pak sítě mohou přebírat data z dalších prostředí a zjišťovat možnost výskytu života v nich.

„S ohledem na dosavadní výsledky může být tato metoda mimořádně užitečná při kategorizaci odlišných typů exoplanet za použití výsledků z pozemních observatoří a observatoří blízkých Zemi,“ uvedl Angelo Cangelosi, vedoucí projektu.

Vědci doufají, že se jejich technika ukáže jako užitečná obzvlášť v chystaných vesmírných misích, jako je například Ariel Space Mission Evropské vesmírné agentury.

Zdroj

Zdroj: Newsweek

Související články

Dnes nejčtenější