Zavřít reklamu

Jeff DanielsKdyž by vám někdo nabídl zahrát si ve filmu Steve Jobs, asi ta poslední postava, kterou byste chtěli ztvárnit by byl John Sculley. Apple měl historicky jen několik málo CEO a jedním z nich byl právě John Sculley, bohužel jeden z nich vyhodil Steva Jobse a byl to právě bývalý ředitel společnosti Pepsi Cola John Sculley. Pro herce jako je Jeff Daniel bylo však ztvárnit Johna Sculleyho výzva a nejen to se dozvíte v rozhovoru níže.

Když jste si poprvé přečetl scénář Aarona Sorkina, muselo vám to být povědomé vzhledem k vaší předchozí spolupráci s ním?

Ano, Aaronovo psaní je cosi jako hudební nadání, jako u všech velkých spisovatelů. A jakmile objevítu tu hudbu, ten rytmus, který tam Aaron vložil, přichází samotný zpěv. Vzpomínám si, jak jsme poprvé četli scénář ještě před zkoušením, ještě než se začalo natáčet, a slyšeli jste Michaela a Kate, pak Setha, všichni, všichni se do toho vrhli – a najednou to bylo jako orchestr, všichni hráli ve stejné tónině a všechni mluvili najednou. Byly tam vstupy, výstupy, duety, tria – tak to bylo napsané, žádná improvizace.

Byl jsem si také dobře vědom nácviku i zkoušení, že zvládnout tu řeč – zejména pro Michaela, který je středem každé výměny názorů na každé stránce – je jako zdolávat hodně strmou horu. Orchestr si nevybírá své nástroje a předvede dokonalou Devátou symfonii přímo divákům. Danny nám to velmi usnadnil tím, že rozčlenil zkoušení každé části mezi natáčením. Díky tomu měl každý šanci se naučit mluvit, ale i pohybovat, protože nikdo nestál nehnutě, tedy alespoň ne moc dlouho.

Jaká je vaše postava, a jak zapadá do světa Steva Jobse?

Steve Jobs nalákal Johna Sculleyho, který byl v té době generální ředitel společnosti Pepsi-Cola, aby s ním rozběhl Apple v roce 1983, asi osm měsíců před slavným rokem „1984“ a uvedení Macintoshe na valné hromadě akcionářů. John měl za úkol, aby se postaral o obchodní stránku věci. Stevovi se líbil Johnův marketingový talent – účastnil se kampaně Pepsi Generation, která velmi dobře zafungovala. Steve v podstatě řekl: „Já budu vizionář, ty se postaráš o kšefty“. Byl to velmi blízký, velmi důvěrný vztah, abych tak řekl. Byli spolu rádi, a je celkem zřejmé, že v mnoha ohledech John Stevovi tak trochu naplňoval roli otce. Byl přesně ten typ otce, jakého si malý génius vyrůstající v severní Kalifornii představoval, že má: chytrý, kultivovaný, úspěšný, bohatý. Z toho, co jsem četl, byl Steve skvělý obchodník, a Sculleyho na tohle utáhl. Řekl mu: „Nejsi unavený z prodávání oslazené vody? Máš šanci změnit svět“. Tady se mladý vizionář víceméně zeptal Sculleyho, jestli by chtěl být zase mladý.

Sculley později řekl: „Génius je někdo, kdo vidí 20 let dlouhou cestu, a ví, kam se po té cestě dostane.“ Myslím, že Sculley byl nadšený myšlenkou dělat něco, na čem záleží, a to nejen protlačit výrobek na trh tak, aby byli akcionáři spokojeni – což je vlastně ironické, protože to je ten pravý důvod, proč tam byl. Ale ta změna byla natolik lákavá, že to Scully rád udělal.

1379957689607
Zdroj: Redakce Letem světem Applem - Apple magazín
Setkal jste se s Johnem Sculleym?

Ano, Danny nechtěl dokonalé zosobnění, ale postavu, která upřímně vyjádří pocity v jednotlivých situacích. Některé prvky Steva vnesl do filmu Michael, s něčím jsem k postavě Sculleyho přispěl já… ale nic z toho nebylo do té míry, že by došlo k úplnému zosobnění. Jedním ze způsobů jak to udělat, bylo samosebou hodně úspěšných znovu vytvořených postav na obrazovce či na plátně, ale to, co jsme dělali ve filmu Steve Jobs, bylo ukázat naše postavy, jejich pocity v situacích, které Aaron vtiskl do těch natlakovaných okamžiků. Jednou z klíčových věcí pro mě při setkání s Johnem bylo vidět jeho pocit ztráty, která ho provází dodnes.

Proč si myslíte, že to tak je?

Kolem roku 1985 bylo jasné, že se v Apple musí udělat některá těžká finanční rozhodnutí – tato rozhodnutí šla ruku v ruce s emocemi, jak pro Steva, tak pro Johna. Oni v podstatě přišli na křižovatku, kde jedním směrem byla pokračující existence společnosti Apple, a druhým směrem pravděpodobné ukončení firmy. To, co umožnilo Apple II přežít, byl fakt, že se prodával a vydělával. Uvědomte si, že Steve ten počítač nenáviděl, protože to nebylo jeho dítě. Steve chtěl zajistit více zdrojů k výrobě, protože Macintosh nepodával takový výkon, v jaký společnost doufala. John prosazoval Apple II a představenstvo souhlasilo. Steve pak trval na tom, aby se hlasovalo: buď on a jeho Macintosh, nebo John a Apple II, a Sculley na to řekl jen: „Jo, jasně“. Představenstvo se postavilo na stranu Sculleyho a Steve byl odvolán z vedení divize Macintosh. O pět měsíců později opustil Apple a založil NeXT, Inc.

To, co vyšlo v tisku a z čeho se stal velmi rozšířený názor, podněcoval Jobs po celý život: že Scully vyhodil Jobse. Myslím si, že John nebyl obvyklý bezcitný generální ředitel. Je to člověk, který spolu se Stevem Jobsem změnil svět, a jeho rozhodnutí, která udělal, byla založena na finanční situaci Apple, takže zkrátka šlo o ryze obchodní rozhodnutí. Ale pro Steva to bylo zradou shakespearovských rozměrů. John poté zjistil, že jejich vztah už nejde nijak napravit, a pronásledoval ho pocit ztráty. V době, kdy hvězda Steva Jobse začala zářit a on se stal oním „Stevem Jobsem“, Sculley a jeho rodina se stala hromosvodem pro kritiky, čelil výsměchu, hromadě zloby a nenávisti. V Aaronově podání se John obrací na Steva, aby uvedl věci na pravou míru. A když jsem se setkal s Johnem, začal jsem věřit, že i když se už pohnul jiným směrem a soustředil se na jiné věci, stále to ještě bolelo. V Aaronových rukách je to pád krále pod rukami povstávajícího prince.

Související články

Dnes nejčtenější