Zavřít reklamu

Když Apple prezentoval na WWDC nový operační systém iOS 7, jednou z novinek na které se okamžitě upřel zrak všech přihlížejících byl Parallax efekt. Ten je zodpovědný za to, že prostředí iOS vnímáme jako trojrozměrné. Pojďme se podívat na to, jak tohoto efektu Apple dosáhl a jak se mu podařilo vytvořit na rovné ploše trojrozměrný efekt, který šikovně oklame naše smysly.

Základem celého Parallax efektu je způsob, jaký mozek zpracovává informace, které mu poskytuje náš zrak. Zrak poskytne informaci o barevnosti a velikosti objektů, nikoli však o jejich vzdálenosti. Mozek však ví, že čím menší je objekt, tím dále je od nás vzdálený. To ve výsledku znamená, že mozek ví, jakou velikost zhruba má například dům a pokud dům vidíme jako malou tečku, automaticky víme, že je tento dům vzdálen od našich očí více, než když vidíme dům jako obrovský objekt, který je jen několik metrů před námi.

To je v podstatě základní princip, díky kterému funguje Parallax efekt u iPhone. Na základě velikosti jednotlivých objektů se mozek naučil vnímat také pohyb kolem nás. Pokud například jeden v autě po dálnici, objekty jako jsou stromy sotva zahlédnete a okamžitě mizí, zatím co například vesnice poblíž dálnice kterou vidíte, je jednoduše řečeno zobrazena před vašim zrakem na delší dobu než strom, který je v bezprostřední blízkosti. Ve skutečnosti však víme, že oba objekty, tedy jak strom tak i vesnice stojí na místě a okolo obou těchto objektů projedeme ve stejné rychlosti, jediný rozdíl proč vesnici vnímáme jinak než strom je v jejich vzdálenosti. To samozřejmě platí také u dvou stromů, z nichž jeden je u cesty a druhý vzdálen například dvě stě metrů od ní. Okolo obou stromů projedeme ve stejné rychlosti, ale zdá se nám, že zatím co okolo bližšího domu doslova proletíme, vzdálenější strom míjíme mnohem pomaleji.

Právě tohoto zpracování obrazu našim mozkem využívá Parallax efekt, který pohybuje ikonami rychleji než pozadí plochy a mozek tak automaticky vnímá ikony jako objekt, který je blíže našim očím než pozadí a vytváří tak dojem 3D efektu i když víme, že displej je plochý a oba objekty jsou zobrazeny na naprosto rovné ploše.

K tomu aby mohl telefon ukázat takzvaný Parallax efekt samozřejmě potřebuje znát reálné údaje o pohybu telefonu. Vše je založeno na tom, že pokud používáte telefon, sledujete jeho displej. Telefon pak pomocí takzvaného gyroskopu a akcelometru pozná, jak a do jakých stran je s ním pohybováno. Jakmile pohnete telefonem na některou stranu, automaticky vypočítá, že při tomto pohybu, této rychlosti pohybu a vašem pohledu musí zrychlit pohyb ikon oproti pohybu pozadí plochy o hodnotu, při níž vzniká Parallax efekt. Gyroskop spolu s akcelometrem zaznamenají směr a rychlost pohybu a procesor poté vypočítá podle přesného algoritmu rychlost, jakou se má pohybovat ikona a jakou pozadí plochy aby bylo dosaženo Parallax efektu. Právě tento výpočet je poměrně náročný a tak je o Parallax efekt ochuzen iPhone 4.

Tímto je dán také fakt, že „3D“ prostředí vnímáme pouze v momentě, kdy s telefonem pohybujeme a nikoli v době, kdy jej například položíme na stůl. iPhone tedy v podstatě využívá toho, na co je náš mozek zvyklí a vytváří tak 3D efekt tam, kde ve skutečnosti žádné 3D není a jedná se tak o vůbec největší spojení našeho vnímání, tedy fyzické vnímání a technologie, kterou kdy Apple představil. Celý princip totiž jen šikovně oblafne naše vnímání. Efekt je jak již nyní víte jiný než ten, který používají například 3D televizory a tak Apple nemůže zobrazit 3D také u statického obsahu.

paralaxx

 

Související články

Dnes nejčtenější