Na podzim roku 2003 stála Nokia na absolutním vrcholu mobilního trhu a rozhodla se pro nevídaný krok. Představila Nokii N-Gage, ambiciózní zařízení, které mělo ukončit nadvládu kapesní konzole Game Boy Advance od Nintenda. Lidé a odborná veřejnost si od tohoto hybridu slibovali skutečnou revoluci. Do jediné kapsy se totiž poprvé v historii vešel plnohodnotný mobilní telefon se systémem Symbian, MP3 přehrávač, FM rádio a výkonná 3D herní konzole.
Výměna her pod baterií a legendární sloní ucho
První generace N-Gage připomínala svým tvarem mexické taco. Hráč držel zařízení v obou rukách a uprostřed svítil displej orientovaný na výšku, což byl pro videohry prostě nešťastný formát. Skutečný šok ale přišel ve chvíli, kdy si uživatel chtěl zahrát jiný titul. Hry se prodávaly na paměťových kartách formátu MMC, jejichž slot byl nesmyslně ukryt až pod baterii. Pro výměnu hry bylo nutné telefon kompletně vypnout, sejmout zadní kryt, vyjmout akumulátor, vyměnit kartu a přístroj znovu zdlouhavě nastartovat. Dalším terčem posměchu se stalo samotné telefonování. Sluchátko a mikrofon byly umístěny na horní hraně zařízení. Aby člověk mohl vůbec vést hovor, musel telefon přikládat k hlavě úzkou hranou.
Mohlo by vás zajímat
Trojrozměrné hity a vysoké pořizovací ceny
Navzdory konstrukčním přešlapům nabízela N-Gage na svou dobu výborný herní zážitek. Přinést plynulou 3D grafiku na displej mobilního telefonu bylo v roce 2003 něco nemyslitelného. V nabídce se skvěly tituly jako plnohodnotný Tomb Raider, Tony Hawk’s Pro Skater, SonicN nebo Call of Duty. Absolutním klenotem a ukázkou možností platformy se pak stala taktická pecka Pathway to Glory. Hráči navíc mohli měřit síly v lokálním multiplayeru přes Bluetooth nebo online přes datový portál N-Gage Arena.
Tato technologická prestiž ale nebyla zadarmo. Samotný telefon stál při uvedení na trh zhruba deset tisíc korun a ceny jednotlivých her se pohybovaly v rozmezí od 1 000 do 1 500 korun. To tehdy zcela odpovídalo cenám velkých titulů pro stolní počítače a klasické konzole, což bylo pro běžné uživatele a občasné mobilní hráče příliš drahé.
Fotogalerie
N-Gage QD jako oprava chyb, která přišla pozdě
Nokia si byla chyb první generace dobře vědoma, a proto již v roce 2004 přispěchala s inovovaným modelem N-Gage QD. Druhá generace přinesla mnohem kompaktnější zaoblený design s gumovým okrajem, který zařízení chránil před pády a dodával mu sportovnější vzhled. Největším vylepšením byl návrat sluchátka na přední stranu telefonu, takže se s ním dalo konečně normálně telefonovat. Finský výrobce navíc přesunul slot pro paměťové karty na spodní vnější hranu, čímž umožnil bleskovou výměnu her za chodu bez nutnosti vypínání telefonu.
Aby se však snížila výrobní i prodejní cena, musela verze QD přinést bolestivé kompromisy. Nokia z telefonu odstranila hardwarový dekodér pro stereofonní MP3 přehrávač, FM rádio a dokonce i standardní USB konektor. Ačkoliv byla druhá generace mnohem lepším herním zařízením s vylepšeným podsvícením displeje i pohodlnějšími tlačítky, platformu už zachránit nedokázala. Projekt N-Gage byl nesmírně odvážný experiment.
