Když studio Valve v roce 2004 vydalo Half-Life 2, od základů přepsalo pravidla žánru fps. Příjezd mlčenlivého vědce Gordona Freemana do City 17, jemuž vládla mimozemská aliance Combine, nebyl jen očekávaným pokračováním. Byla to technologická revoluce, která tehdejší hardware ždímala na maximum.
Fyzika jako hlavní zbraň
Jedním z hlavních taháků byl nový engine Source a jeho na tehdejší dobu nevídaný fyzikální model. Nejpoužívanějším nástrojem v arzenálu tak nebyla brokovnice či samopal, ale legendární gravitační puška. Možnost vrhat rezavé cirkulárky po zombiích v městečku Ravenholm nebo si stavět provizorní krytí z radiátorů představovala něco dosud zdánlivě nemožného. Fyzika zde nesloužila jen pro vizuál, ale stala se klíčovým nástrojem pro řešení hádanek i samotný boj.
Vyprávění bez filmových prostřihů
Vývojáři navíc mistrovsky zvládli dávkování spletitého sci-fi příběhu. Hra vás nikdy nevytrhla z těla hlavní postavy žádnou předtočenou cutscénou. Všechna dramata se odehrávala přímo před vašima očima v reálném čase. Half-Life 2 i po dvou dekádách zůstává naprostou legendou, ke které se spousta hráčů ráda vrací. Musím říct, že následující dvě epizody mě tolik nebavily. Nedávno se dokonce dal hrát Half Life 2 i v prohlížeči. Odkaz je ale již nefunkční. Roky hráči a fanoušci čekají na třetí díl. Jestli se ho dočkáme se uvidí. SPekulace totiž hovoří, že se „něco chystá“.