Když Apple nedávno představil iPhone 18 Pro, přiznám se, že mé prvotní nadšení bylo poněkud rozpačité. Na jedné straně jsme dostali nový 2nm čip A20 Pro, variabilní clonu hlavního fotoaparátu, větší evaporační nebo chcete-li parní komoru, rychlejší nabíjení nebo zmenšený Dynamic Island, na straně druhé však novinka vypadala až podezřele podobně jako loňský iPhone 17 Pro. A protože právě ten jsem používal prakticky každý den od jeho vydání, měl jsem docela jasno v tom, co mě letos čeká.
Mohlo by vás zajímat
Nakonec mě však iPhone 18 Pro v tomto směru docela překvapil. Revoluce to samozřejmě není a majitelům loňského modelu bych rozhodně netvrdil, že bez něj nemohou žít. Přesto se Apple podařilo vylepšit hned několik věcí, se kterými se člověk setkává prakticky každý den a které tedy ve výsledku vlastně docela potěší.
A právě součet těchto zdánlivě nenápadných změn z ní dělá velmi příjemný telefon. Je ale dostatečně příjemný na to, aby se na něj vyplatilo přejít z iPhonu 17 Pro? A dokáže vůbec nabídnout něco skutečně zajímavého ve světě, ve kterém jsou špičkové smartphony už několik let tak dobré, že se jejich výrobci musí při hledání novinek nořit do stále menších detailů? Přesně na to se pokusím odpovědět v následujících řádcích.
Design, který už dobře známe
Po designové stránce se letos žádná zásadní revoluce nekoná. iPhone 18 Pro tedy pokračuje v konstrukci, kterou Apple představil už u iPhonu 17 Pro, takže znovu dostáváme hliníkové unibody doplněné skleněnou plochou na zádech a výrazným modulem fotoaparátů roztaženým prakticky přes celou šířku telefonu.
Přiznám se, že když Apple s tímto designem přišel poprvé, nebyl jsem z něj úplně nadšený. Starší generace s titanovým rámečkem a kompaktnějším modulem fotoaparátů na mě totiž působily o něco elegantněji a celkově lépe. Po roce používání jsem si však na nový vzhled zvykl a u iPhonu 18 Pro mě už vlastně nijak neruší. Telefon je stále snadno rozpoznatelný, působí dostatečně prémiově a jeho konstrukce má také praktické výhody, zejména pokud jde o odvádění tepla. Na druhou stranu ale musím říci, že kvůli opětovnému použití hliníku je stále třeba počítat s větší náchylností na škrábance, promáčknutí a tak podobně. Ostatně, fotky podobných defektů už plní internet a pohled na ně hezký není.
Co se týče rozměrů, ty jsou opět 150 x 71,9 x 8,75 milimetru, což jinými slovy znamená, že se proti loňsku nezměnily. iPhone 18 Pro je tedy pořád jedním z mála skutečně špičkových telefonů, které lze relativně pohodlně ovládat jednou rukou. Samozřejmě se stále bavíme o 6,3″ zařízení, takže označení „kompaktní“ je třeba brát s určitou rezervou, vedle dnešních obřích telefonů ale menší Pro působí skoro až nezvykle prakticky. Příjemným bonusem zachování rozměrů je pak fakt, že díky tomu zůstala zachována i kompatibilita s kryty z loňska, což je docela fajn.
Hmotnost se zvýšila z 204 na 210 gramů, což samozřejmě na papíře nevypadá nijak dramaticky a po pár dnech je nejspíš přestanete vnímat. Musím ale říci, že při přímém porovnání obou generací rozdíl cítit trochu lze. Osobně bych tedy byl určitě radši, kdyby se Apple vydal opačným směrem a podařilo se mu pár gramů ubrat. Telefon totiž rozhodně není lehký a při delším držení, třeba během hraní nebo sledování videa, o jeho hmotnosti víte. Na druhou stranu zůstává velmi dobře vyvážený a modul fotoaparátů jej v ruce nestahuje dozadu tolik, jak by se při pohledu na něj mohlo zdát.
Konstrukce je opět odolná proti vodě a prachu podle specifikace IP68, přičemž Apple uvádí odolnost po dobu až 30 minut v hloubce šesti metrů. Přední stranu chrání Ceramic Shield 2, který se poprvé objevil už loni, a Ceramic Shield najdeme také na skleněné části zad.
Co se týče fyzických ovládacích prvků na bocích, vedle klasických tlačítek pro zvýšení a snížení hlasitosti a Power Buttonu zůstalo na boku telefonu také Akční tlačítko a Ovladač fotoaparátu a to v obou případech v nezměněné podobě a s nezměněnou funkčností. Akční tlačítko mám tak osobně nastavené už od jeho uvedení na iPhone 15 Pro na spuštění svítilny, zatímco Ovladač fotoaparátu používám hlavně k rychlému otevření fotoaplikace. K dalším gestům a nastavování parametrů přes jeho dotykovou plochu jsem si ani po delší době nenašel úplně ideální vztah a přiznám se, že ani u iPhone 18 Pro mi nějaký větší smysl tento prvek nedává.
Burgundská červená umí překvapit
Zatímco loni svět vybíral z oranžového stříbrného a tmavě modrého iPhone 17 Pro, letos máme k dispozici stříbrný, černý, světle modrý a tmavě červený (burgundy) model, který testuji i já. Tato barva mě popravdě docela zaujala hned po své premiéře a musím říci, že mě docela motá hlavu dodnes. Na produktových fotografiích Applu totiž působí poměrně výrazně, ve skutečnosti je však tmavší a podle okolního světla dokáže přecházet od sytější červené až téměř k černé. Občas v ní ale můžete vidět fialovou, růžovou či jiné typově podobné odstíny. Ve výsledku je to tedy dle mého právě schopnost měnit charakter podle světla, co je ní asi nejzajímavější.
Fotogalerie
Barva je ale samozřejmě ryze věcí vkusu a tudíž jakékoliv větší hodnocení proto raději vynechám. Co ale ocenit určitě musím, je lepší sladění skleněné a hliníkové části zad. Zatímco u některých barev iPhonu 17 Pro byly rozdílné odstíny obou materiálů poměrně výrazné, letos působí telefon podstatně celistvěji. Sklo má sice při bližším pohledu trochu jinou strukturu a povrch, barevně však na okolní hliník navazuje velmi dobře, za což jsem rád, protože barevná rozdílnost mezi sklem a hliníkem u loňské generace za mě úplně trefou do černého nebyla.
Otázkou nicméně je, zda se má vlastně smysl nad něčím takovým pozastavovat. Pokud totiž stejně jako já používáte telefon většinu času v krytu, rozdílnou barvu skla a hliníku na zádech řešit moc dlouho nebudete. Tedy jasně, prvních pár dní se na ni možná budete dívat při každé příležitosti, následně ji však pravděpodobně zakryjete a připomenete si ji maximálně při čištění telefonu. Přesto je příjemné vědět, že iPhone vypadá dobře i bez krytu a že má Apple v tomto směru stále cit pro detail.
Menší Dynamic Island, který rychle přestanete řešit
Jednou z na první pohled viditelných novinek iPhone 18 Pro je menší Dynamic Island. Apple totiž dokázal část Face ID přesunout pod displej, díky čemuž je výřez užší a kolem něj je tedy rázem k dispozici více zobrazovací plochy. Pokud jste stejně jako já sledovali před představením iPhone 18 Pro spekulace kolem něj opravdu bedlivě, určitě mi dáte za pravdu, když řeknu, že se právě o této změně hovořilo poměrně hodně. O to víc proto dokáže zamrzet a zároveň naštvat, že ve skutečnosti není tak výrazná, jak by člověk mohl čekat.
Ano, při přímém porovnání s iPhonem 17 Pro je nový Dynamic Island viditelně menší. Pokud však vedle sebe oba telefony nepoložíte, rozdíl nemusíte poznat vůbec. Rozhodně tedy nejde o změnu, díky které by displej najednou působil výrazně větší nebo modernější. Bavíme se totiž o zúžení odhadem o nějaké 3 či 4 milimetry, což opravdu není moc.
Podstatně zajímavější je ale kvalita ukrytí části Face ID pod obrazovku, před čímž někteří novináři po představení varovali s tím, že tím vznikne nový „průstřel“, který bude při důkladnějším pohledu viditelný. S klidným svědomím ale mohu říci, že při běžném používání není část Face ID skrytá v levém horním rohu telefonu prakticky nic vidět. Kroužek senzoru lze totiž objevit jen při vypnutém displeji a navíc poměrně intenzivním naklánění telefonu proti světlu. Jakmile se ale obrazovka rozsvítí, přestanete o něm absolutně vědět.
Funkčně se jinak Dynamic Island nijak zásadně nezměnil. Stále tedy zobrazuje přehrávanou hudbu, navigaci, časovače, sportovní výsledky a další živé aktivity, byť nově zvládá zobrazovat nikoliv „jen“ dvě užší živé aktivity, ale rovnou tři užší, případně dvě širší. Pokud tedy tuto funkci využíváte ve větší míře, vězte, že zde si přijdete na své. Osobně ale moc často více než jednu aplikaci s podporou živých aktivit spuštěnou nemám, takže rozšíření podpory v tomto směru nějak zásadně neocením. Myslím si ale, že mít tuto možnost k dispozici je přinejmenším fajn.
Fotogalerie
Displeji vlastně není co vytknout
Co se týče displeje, iPhone 18 Pro nabízí 6,3″ Super Retina XDR OLED panel s rozlišením 2622 x 1206 pixelů a jemností 460 pixelů na palec. Nechybí ani adaptivní obnovovací frekvence ProMotion až 120 Hz, stále zapnutý režim, HDR, True Tone ani široký barevný rozsah P3 Typický maximální jas dosahuje 1000 nitů, u HDR obsahu 1600 nitů a venku může displej krátkodobě vystoupat až na 3000 nitů. Minimální jas činí jeden nit, což oceníte zejména při používání telefonu v úplné tmě.
Jestli vám tyto parametry připadají povědomé, máte pravdu. Displej je totiž papírově totožný s tím, který Apple použil u iPhonu 17 Pro, což mi ale ve výsledku absolutně nevadí. Loňský panel byl totiž vynikající a ten letošní je logicky také.
Zobrazované barvy jsou tedy i letos naprosto přesné, kontrast perfektní a čitelnost venku bezproblémová. Velmi dobře funguje i antireflexní úprava, kterou Apple výrazně zlepšil už u předchozí generace. Některé konkurenční telefony dokážou odlesky potlačit ještě o trochu lépe, v každodenním používání jsem však neměl jediný moment, kdy bych na displej iPhonu 18 Pro špatně viděl. Zde je nicméně třeba jedním dechem dodat, že abyste antireflexní úpravu displeje ocenili, musíte jej používat bez ochranného skla či folie.
ProMotion patří mezi technologie, které si člověk možná naplno neuvědomuje, dokud nepřejde zpět na 60Hz obrazovku. Animace, posouvání obsahu i reakce systému působí mimořádně plynule. V kombinaci s rychlejším čipem a optimalizacemi iOS 27 je pak dle mého názoru právě displej jedním z důvodů, proč celý telefon subjektivně působí svižněji než předchozí generace. A kdo říká, že 120Hz obnovovací frekvenci člověk neocení nebo nevidí, ten ať si zajde někam do obchodu vedle sebe prohlédnout iPhone 17e s jeho 60Hz a 18 Pro s jeho 120Hz. Rozdíl tam totiž je a naprosto zásadní.
Jasně, prostor ke zlepšení displeje telefonu tu stále je a uznávám, že ne úplně malý. Apple by samozřejmě například mohl Dynamic Island odstranit úplně, zvýšit jas nebo vylepšit antireflexní vrstvu. Nic z toho ale není něco, co bych při běžném používání zoufale postrádal. Displej iPhonu 18 Pro tedy není revoluční, je však natolik dobrý, že se na něm jen obtížně hledá něco, co by skutečně potřebovalo okamžitou nápravu a i přes de facto nulové zlepšení (vyjma Dynamic Islandu) je na něj doslova radost pohledět.
Variabilní clona je hlavní fotografickou novinkou
Zlepšení fotoaparátu už je naprostou tradicí a ani letos tomu u nového iPhone není jinak. Největší fotografickou novinkou je tu bezesporu variabilní clona hlavního 48Mpx Fusion fotoaparátu, díky které dokáže iPhone přepínat mezi hodnotami f/1,48, f/1,8, f/2,8 a f/4. Rozdílné clony pak nepřekvapivě umožní měnit množství světla dopadajícího na snímač i výslednou hloubku ostrosti.
Abychom si vysvětlili, proč je tato novinka zajímavá, musíme se na chvíli zastavit u toho, jak mobilní fotoaparáty fungují. Většina telefonů má pevně danou clonu, takže množství světla a výsledný vzhled snímku reguluje primárně expozičním časem, citlivostí snímače a softwarovým zpracováním. iPhone 18 Pro ale přidává další fyzickou proměnnou a může objektiv podle potřeby otevřít nebo přivřít.
Při hodnotě f/1,48 dopadne nepřekvapivě na snímač nejvíce světla, což se hodí večer, v interiéru nebo při focení pohybujícího se objektu, protože telefon může použít kratší expoziční čas či nižší citlivost. Naopak při f/4 dopadne na snímač světla méně, ale zvětší se hloubka ostrosti. Větší část scény tak může zůstat skutečně opticky ostrá (tedy jinými slovy nedojde k rozmazání pozadí á la portréty)
Nejde přitom jen o softwarovou simulaci rozostření jako u portrétního režimu. Změna clony ovlivňuje obraz už při jeho průchodu objektivem, takže výsledné rozložení ostrosti působí přirozeněji. Na druhou stranu je třeba ale říci, že iPhone stále používá nesrovnatelně menší snímač a objektiv než klasický fotoaparát. Rozdíly mezi jednotlivými hodnotami proto nejsou tak dramatické, jak by mohl někdo očekávat podle zkušeností s velkým fotoaparátem. Respektive, já měl očekávání ohledně rozdílů ve clonách opravdu velká a když jsem si s nim začal hrát, byl jsem vlastně docela zklamán. Nejedná se totiž o nic vyloženě zásadního, ale spíš o drobné změny, které však opravdu posouvají laťku vašich fotek o něco výš.
Test variabilní clony
Fotogalerie
Velmi se mi líbí, že pokud vás ruční nastavování fotoaparátu nezajímá, nemusíte se ničeho bát. iPhone 18 Pro se totiž o vše postará automaticky stejně jako doposud. Ve výchozím nastavení tedy vyhodnotí scénu, světlo i vzdálenost fotografovaných objektů a sám zvolí vhodnou clonu, takže můžete mít vše bez práce.
Přijde mi ale, že Apple automatiku nastavil poměrně konzervativně. Za dobrého světla se mi tak často stává, že telefon zůstává na osvědčené hodnotě f/1,8 a k výraznějšímu přivírání či otevírání clony přistupuje jen tehdy, když pro to vidí jasný důvod (tedy třeba už je opravdu tma a je tedy potřeba co nejvíc světla do senzoru). Možná je to ale i tím, že telefon dost dobře „nepochopí“, co vlastně chcete v danou chvíli fotit.
Všiml jsem si totiž toho, že má clona tendenci zůstat na f/1,8 hlavně ve chvíli, kdy fotíte složitější scénu s prvky jak v pozadí, tak i v popředí, z čehož mi tak trochu přijde, že v takové situaci iPhone jednoduše neví, čemu vlastně věnovat hlavní pozornost a proto vsadí raději na univerzálnější f/1,8, než na f/1,48, čímž by se pozadí trochu víc rozostřilo. Ať tak či tak, během běžného focení se tedy nemusí clona měnit zdaleka tak často, jak byste po přečtení produktových materiálů čekali.
O to víc pak vlastně potěší, že Apple po letech dovoluje uživatelům lépe zasahovat do výsledku přímo v základní fotoaplikaci, aniž by bylo nutné instalovat profesionální aplikace třetích stran. K dispozici je totiž možnost přizpůsobení ovládacích prvků viditelných přímo v aplikaci Fotoaparát, díky čemuž se tak dokážete pár dotyky displeje dostat třeba právě k ovládání clony a vše si nastavit hezky ručně. A nejen tu. V nativní aplikaci Fotoaparát totiž můžete ovládat nově i ostření, expoziční čas a vyvážení bílé nebo si zobrazit histogram. Právě tento posun považuji možná za zajímavější než samotnou variabilní clonu.
Fotogalerie
Ruční ostření doplňuje zvýraznění zaostřených hran, takže na displeji poměrně dobře vidíte, která část scény bude ostrá. U expozičního času můžete volit mezi zmrazením pohybu a delší expozicí, zatímco vyvážení bílé nabízí přednastavené hodnoty pro umělé světlo, den, zataženou oblohu nebo stín. Histogram pak pomůže hlídat, zda se ve světlých nebo tmavých částech obrazu neztrácejí detaily.
Zcela otevřeně řečeno, pro naprostou většinu lidí zůstanou tyto ovládací prvky nevyužitelné a fotografie budou dál pořizovat jednoduchým namířením a stisknutím spouště, což je samozřejmě naprosto v pořádku. Ostatně, je rozhodně dobře, že iPhone kvůli novým profesionálním funkcím nepřestal být jednoduchým telefonem, a k této jednoduchosti přidal další vrstvu pro ty, kteří vědí, co chtějí ovlivnit. Mě zatím tyto profesionální prvky ve foťáku docela baví i coby neprofesionála a to i díky tomu, že vás vlastně dokáží o focení naučit nové věci, které jste doposud třeba moc neřešili. Upřímně ale musím říci, že mě před lety bavilo třeba i tlačítko Ovládání fotoaparátu, ale poměrně rychle mě nakonec omrzelo.
Fotografie ve dne: rozdíly budete někdy hledat lupou
A jak tedy iPhone 18 Pro vlastně fotí? Za dobrého světla na hlavní fotoaparát nepřekvapivě výborně. Snímky mají spoustu detailů, příjemné barvy, široký dynamický rozsah a velmi spolehlivé automatické ostření. Celkově jsou pak dle mého prohlížení fotky poměrně přirozené, i když určité výpočetní zpracování samozřejmě poznat lze a občas tedy fotka vypadá lépe než to, co jste vlastně fotili. Stejně jako v předešlých letech mi ale přijde, že Apple u iPhone 18 Pro tlačí na to, aby byla na fotce co nejvíce zachycena realita, byť nemusí vypadat tak hezky, což je ve výsledku asi dobře. Počítejte však s tím, že se čas od času můžete dostat do situace, kdy fotka z technicky horšího iPhone (třeba výše zmíněného 17e) bude pohledově vypadat lépe, protože nabídne hezčí barvy a tak podobně. Nicméně bude také vzdálenější realitě.
Fotogalerie
Ve srovnání s iPhonem 17 Pro však žádný obrovský skok nečekejte. Hlavní snímač má stále rozlišení 48 Mpx a za ideálních světelných podmínek byl už předchozí model natolik dobrý, že hledání dramatického zlepšení by bylo poměrně naivní. Variabilní clona se během dne projeví především změnou hloubky ostrosti. Pokud fotografujete objekt zblízka, otevřená clona jej dokáže o něco lépe oddělit od pozadí. Přivřená clona naopak pomůže v situaci, kdy chcete mít ostrý objekt v popředí i vzdálenější část scény.
Fotogalerie
To sice možná zní na první pohled super, musím ale jedním dechem dodat, že se rozdíl nejlépe pozná při přímém porovnávání dvou téměř totožných fotografií. Když však budete fotografie pořizovat jednotlivě a následně si je prohlížet v galerii, ve většině případů vás pravděpodobně ani nenapadne zkoumat, jakou clonu telefon použil. Výsledek bude jednoduše vypadat dobře, ale ne nějak zásadně jinak než dřív.
Dalo by se proto říci, že variabilní clona rozšiřuje možnosti fotoaparátu a v konkrétních situacích pomáhá, běžné focení však nemění tak zásadně jako loňský přechod na nový teleobjektiv. Jestli je to škoda si musí samozřejmě odpovědět každý sám za sebe podle toho, co od foťáku očekává.
V noci začíná nová clona dávat větší smysl
Zajímavější je situace večer nebo v interiéru. Při otevření clony na f/1,48 totiž dopadá na snímač více světla, takže telefon může použít kratší expoziční čas nebo nižší citlivost. Noční režim se díky tomu aktivuje o něco později, případně potřebuje na pořízení fotografie kratší dobu, což s sebou přináší řadu výhod. Tou první je samozřejmě fakt, že se snižuje pravděpodobnost pohybového rozmazání, což oceníte při fotografování lidí, zvířat nebo čehokoliv, co nevydrží několik sekund dokonale v klidu. Druhým benefitem je to, že telefon méně agresivně zesvětluje scénu pomocí výpočetní fotografie. Večerní snímky si tak častěji zachovají skutečnou atmosféru a nevypadají, jako kdyby byly pořízené uprostřed dne. Zde nicméně doporučuji už skutečně „sáhnout“ ručně do nastavení a pohrát si třeba i s expozicí, ať je výsledek co možná nejlepší po všech stránkách.
Při focení za horšího světla či tmy jsou pak většinou výsledkem mírně čistší fotografie s o něco lépe zachovanými drobnými strukturami. Na pár svých fotkách jsem si všiml například detailnější kresby omítek, listů, vlasů nebo jemných povrchů. Ani zde ale upřímně nečekejte rozdíl, ze kterého by vám spadla brada. Jde spíš o další zpřesnění fotoaparátu, který byl už před rokem na velmi vysoké úrovni.
Za slabého světla navíc stále hraje obrovskou roli způsob, jakým telefon scénu softwarově zpracuje. Jak už jsem psal výše, třeba takové stažení expozice při focení osvětlené ulice může mít na výsledek větší vliv než samotná změna clony. Variabilní clona tedy není kouzelným řešením všech nočních fotografií, ale spíš užitečným nástrojem, díky kterému má fotoaparát více možností, jak se s problematickou scénou vypořádat.
Fotogalerie
Teleobjektiv zůstává výborný a něco navíc
Kromě hlavního fotoaparátu najdeme na zádech 48Mpx ultraširokoúhlý Fusion fotoaparát a 48Mpx Fusion teleobjektiv, který nabízí 4x optické přiblížení odpovídající ohnisku 100 milimetrů a 8x přiblížení v optické kvalitě odpovídající 200 milimetrům. Právě loňský přechod z 5x teleobjektivu iPhonu 16 Pro na kombinaci 4x a 8x považuji za podstatně zásadnější změnu, než je letošní příchod variabilní clony. Čtyřnásobné přiblížení je totiž dostatečně univerzální pro portréty, detaily i běžné fotografování vzdálenějších objektů, zatímco 8x varianta dokáže scénu přitáhnout výrazněji bez toho, aby výsledek vypadal jako běžný digitální zoom.
Za dobrého světla pořizuje teleobjektiv skutečně povedené fotografie. Detaily jsou velmi slušné, stabilizace funguje spolehlivě a barvy jsou dobře sladěné s hlavním fotoaparátem. Při 8x přiblížení je již nutné držet telefon poměrně klidně a pečlivěji mířit, stále však jde o mimořádně povedenou záležitost. Jakmile se ale zhorší světlo, začnou se projevovat fyzické limity menšího snímače a objektivu se světelností f/2,8. Telefon musí více spoléhat na softwarové zpracování, detaily ubývají a v obrazu se může objevit šum.
Fotogalerie
Právě zde přitom přichází na scénu „něco navíc“, na což lákám v mezititulku. Všiml jsem si totiž toho, že ačkoliv se hardwarově fotoaparát nezměnil (tedy alespoň papírově), za horšího světla dosahuje přeci jen o něco lepších výsledků než tomu bylo u předešlé generace. Přiblížené snímky jsou konkrétně o něco detailnější, přirozenější a s menším množstvím šumu. Pravděpodobně za to může hlavně AI, kterou Apple pro „dolaďování“ fotek používá v kombinaci s čipem A20 Pro, který je logicky schopen na tomto poli kouzlit o něco víc než loňský A19 Pro. Za mě tedy opravdu příjemné překvapení.
Večerní foto z iPhone 18 Pro
Večerní foto z iPhone 17 Pro
Ultraširokoúhlý fotoaparát by si zasloužil více pozornosti
Ještě větší přešlapování na místě lze pozorovat u 48Mpx ultraširokoúhlého fotoaparátu. Ten za dobrého světla odvádí velmi slušnou práci, dokáže zachytit širokou scénu bez výrazných barevných rozdílů proti hlavnímu fotoaparátu a funguje také jako fotoaparát pro makro fotografie, které mě upřímně i po letech docela baví (byť s nimi poprvé přišel už iPhone 13 Pro). Telefon tedy dokáže zaostřit z malé vzdálenosti a zachytit jemné struktury květin, předmětů nebo nejrůznějších materiálů. Při dostatku světla je úroveň detailů výborná a fotografování je díky automatickému přepnutí velmi jednoduché. A upřímně, makro focení na iPhone je i extrémně zábavné.
Fotogalerie
Problém však nastává ve slabším světle. Ultraširokoúhlý fotoaparát má totiž menší snímač, horší světelnost a v náročných podmínkách se v obrazu objevuje více šumu. Klesá také množství detailů a okraje snímku mohou působit měkčeji. I zde nicméně stejně jako v případě teleobjektivu platí, že výsledky jsou mezigeneračně i přes papírově shodné foťáky tak nějak lepší. Minimálně z hlediska podání barev jsou fotky z iPhone 18 Pro rozhodně realističtější, byť mi přijde, že občas je to možná trošičku na úkor detailů.
Právě u ultraširokoúhlého foťáku bych tedy od Applu čekal větší posun. Hlavní fotoaparát je výborný, teleobjektiv se výrazně zlepšil už loni, ale ultraširokoúhlý objektiv začíná vedle nich působit trochu jako opomíjený člen sestavy. Není špatný, to rozhodně ne, jeho limity jsou však ze všech tří zadních fotoaparátů vidět nejdříve a loňské navýšení rozlišení z 12MPx na 48Mpx ve výsledku až tak zásadní posun nepřináší.
Přední fotoaparát ukazuje, že pomoci může i software
Na přední straně zůstává 18Mpx Center Stage kamera se čtvercovým snímačem, jejíž největší výhodou je možnost pořizovat snímky orientované na výšku i na šířku bez nutnosti telefon fyzicky otáčet. Systém navíc dokáže automaticky upravovat výřez podle počtu lidí v záběru.
Hardwarově se sice fotoaparát meziročně nijak nezměnil, Apple však zapracoval na softwarovém zpracování širokých selfie. Zatímco tak u iPhonu 17 Pro mohly fotografie pořízené s výrazně širším výřezem ztrácet část detailů po okrajích, zejména pokud jste telefon drželi na výšku a nechali jej vytvořit horizontální snímek, letos tomu tak není. Široké selfie působí detailněji a fotografie pořízené při různém držení telefonu lze od sebe rozeznat podstatně obtížněji. Za mě osobně je to hezká ukázka toho, že pro smysluplné zlepšení není vždy nutné měnit celý snímač.
Fotogalerie
Center Stage se hodí také při videohovorech, kdy dokáže udržovat člověka v obraze nebo rozšířit záběr ve chvíli, kdy se před telefon postaví více lidí. Nejde sice o novinku, kterou by přinesl iPhone 18 Pro, stále však patří mezi funkce, jež začnou dávat největší smysl až během praktického používání. A i softwarové zlepšení je tak vlastně za mě v tomto směru příjemný krok kupředu.
Video se ještě víc přibližuje profesionální technice
Apple dlouhodobě patří mezi nejsilnější hráče v oblasti mobilního videa a iPhone 18 Pro tuto pověst potvrzuje. Hlavní fotoaparát zvládá Dolby Vision ve 4K až při 120 snímcích za sekundu, zatímco ultraširokoúhlý fotoaparát a teleobjektiv podporují 4K až při 60 snímcích za sekundu. Novinkou je možnost použít efekty filmařského režimu také na běžně natočené video, a to i dodatečně. Nemusíte se tedy vždy předem rozhodnout, že chcete natáčet s malou hloubkou ostrosti, ale efekt můžete přidat později, změnit bod zaostření nebo jej úplně odstranit. Nakolik je tato funkce využitelná pro běžné lidi je samozřejmě otázka, ale je fajn mít podobnou vychytávku k dispozici.
Podle slov Apple se zlepšilo také video při slabém světle. Fotoaparát totiž nově může kombinovat práci variabilní clony se změnou snímkové frekvence a dalšími úpravami tak, aby byla výsledná stopáž světlejší a čistší. Profesionální uživatelé mají k dispozici ProRes RAW, Apple Log 2, ACES, externí nahrávání ve 4K při 120 snímcích za sekundu a podporu genlocku. Přibylo také ruční nastavení clony, expozičního času, vyvážení bílé a histogram, což jsou funkce, které běžný uživatel pravděpodobně nikdy nezapne, pro profesionální tvůrce však mohou být zásadní.
V oblasti videa tedy iPhone 18 Pro nenabízí jednu převratnou funkci, která by všechno změnila, ale spíš dál rozšiřuje možnosti zařízení, které už předtím patřilo k tomu nejlepšímu, co lze pro mobilní natáčení použít.
Výkon, který je letos skutečně cítit
Upřímně řečeno, v posledních letech mi připadal každý nový iPhone prakticky stejně rychlý. Ať jsem přešel z jedné generace Pro na druhou, po prvotním nastavování jsem měl pocit, že v ruce držím víceméně tentýž telefon a vlastně se tomu nelze příliš divit. Výkon iPhonů byl už dlouho tak vysoký, že běžné aplikace nové čipy nedokázaly naplno využít. Letos je tomu ale trochu jinak. iPhone 18 Pro mi totiž skutečně připadá mezigeneračně svižnější, byť popravdě úplně vím, co hlavní jej zrychluje. Realita je ale taková, že například aplikace se nejen rychle otevírají, ale také se rychleji dostávají do stavu, kdy s nimi lze naplno pracovat. Rozdíl samozřejmě není takový, že by vedle něj iPhone 17 Pro působil pomalu, při každodenním přepínání mezi aplikacemi, práci s fotografiemi nebo načítání náročnějšího obsahu jej ale vnímám.
Svůj podíl na tom bezesporu nový 2nm čip A20 Pro se šestijádrovým procesorem a sedmijádrovou grafikou. Apple přepracoval jeho pouzdro, umístil paměť vedle samotného čipu, zvýšil její propustnost a nasadil nový dvojitý 16jádrový Neural Engine. Papírově se tedy jedná o docela působivou přestavbu, kterých jsme však byli v minulosti svědky již několikrát. O to víc mě proto těší, že se tentokrát vyšší rychlost neztratila pouze v benchmarkových grafech.
iPhone 18 Pro - Geekbench 7 a AI
iPhone 17 Pro - Geekbench 7 a AI
Vedle rychlejšího spouštění aplikací je rozdíl znát při úpravách fotografií pomocí AI nástrojů, exportu videa nebo spouštění her. Osobně jsem navíc přesvědčen o tom, že výkonnostní rezerva bude mít obrovský význam také do budoucna, zejména s ohledem na lokálně provozované modely Apple Intelligence. Zda je budete skutečně využívat a v jaké podobě budou jednotlivé funkce dostupné v Evropské unii, je samozřejmě druhá otázka. Já na ní upřímně moc odpovídat nechci, ale kdyby nebylo zbytí, popravdě si úplně nemyslím, že nás v nejbližší době čeká na poli podpory Apple Intelligence v EU nějaký zásadní zlom. Respektive tomu alespoň nic moc nenaznačuje.
Ruku v ruce s čipen A20 Pro, který telefon pohání, jde však i operační systém, který je tentokrát možná ještě daleko větší součástí celkového „dojmu z výkonu“, než by se mohlo na první pohled zdát . Už na WWDC v létě se totiž Apple nechal slyšet, že má v plánu iOS 27 oproti jeho předchůdci v mnoha směrech zrychlit a optimalizovat, což se mu dle mého povedlo naprosto fantasticky jak na starších modelech, tak i na tom nejnovějším. iOS 27 totiž skutečně působí proti svému předchůdci svižněji a lépe optimalizovaně, což výrazně ovlivňuje celkový dojem z telefonu.
Právě kombinace rychlejšího systému, zkrácení načítacích dob animací a tak podobně, čipu A20 Pro a 120Hz displeje pak ve výsledku znamená, že iPhone 18 Pro subjektivně působí rychleji a svižněji. Samostatně by přitom dle mého názoru žádná z těchto změn nepůsobila dramaticky, dohromady však vytvářejí pocit telefonu, který je skutečně bleskurychlý.
Přehřívání je lepší, fyziku ale Apple neobelstil
Velkou pochvalu si Apple letos zaslouží za chlazení. U iPhone 18 Pro totiž použil větší evaporační nebo chcete-li parní komoru, která má podle něj trojnásobnou plochu, využívá materiály s lepší tepelnou vodivostí a pomáhá čipu udržet až o 40 % vyšší dlouhodobý grafický výkon než u předchozí generace. Marketingová čísla však raději nechme stranou, protože podstatná je zde především praxe. A v té je zlepšení skutečně znát.
Rozdíl jsem pocítil zejména při hraní náročných AAA her. Například Assassin’s Creed Mirage dokázal předchozí modely rozehřát velmi rychle a po chvíli byly některé části telefonu na dotek až nepříjemně horké, přičemž zejména v okolí čipu a modulu fotoaparátů šla teplota nahoru tak rychle, že jste o ní věděli prakticky okamžitě. To však letos do značné míry odpadá.
Ne, určitě nemůžu říci, že by se letošní generace Pro modelů nezahřívá, protože by to byla samozřejmě lež. iPhone 18 Pro se totiž nepřekvapivě zahřívá také. Rozdíl ale letos pocítíte zejména v tom, jak rychle teplo nastupuje a jak jej telefon rozloží.
Novinka se právě díky zlepšenému vnitřnímu chlazení nepřekvapivě zahřívá pomaleji, teplota není soustředěna do tak nepříjemně horkého bodu, ale je naopak spíše rozprostřena do celých zad, a ani po delším hraní není držení telefonu nějak zásadně nepříjemné. Ano, i nadále platí, že je iPhone 18 Pro teplý, někdy i poměrně výrazně, ale v ruce se drží lépe než předchozí modely. Sám sobě nicméně kladu otázku, zda by novinka obstála třeba i při letošních letních vedrech, kdy se telefony přehřívaly extrémní rychlostí, ať už na nich člověk dělal takřka cokoliv.
Vraťme se ale ještě chvíli ke hraní. Dobrou zprávou je totiž to, že lepší chlazení zároveň znamená, že čip nemusí tak rychle snižovat výkon, díky čemuž si hra dokáže déle udržet stabilní snímkovou frekvenci a tedy se nezačne po chvíli sekat (respektive nezačnou se při složitějších scénách propadat fps). Pokud si tedy chcete na iPhonu spouštět porty konzolových her, patří chlazení k nejpraktičtějším letošním zlepšením.
Abych pak lepší práci s odpadním teplem nehodnotil jen v souvislosti s hraním her, musím říci, že jsem se stejného chování všiml i při prvotním nastavování telefonu, kdy na pozadí probíhala synchronizace dat, indexování fotografií a stahování aplikací. Starší generace se v této situaci dokázaly rozpálit velmi výrazně a upřímně mě tím docela štvaly. Apple totiž v posledních letech na lepší chlazení docela tlačí a když proto jeden z prvních zážitků, které s novým zařízením máte, jsou jeho přehřátá záda, nepůsobí to úplně dobře. Letošek je ale v tomto směru skutečně trochu jiný a to třeba i oproti loňsku, kdy iPhone vůbec poprvé dostal do útrob výparníkovou komoru. I iPhone 18 Pro byl sice teplý, ale nikoliv nepříjemně horký.
Apple tedy problém zahřívání úplně neodstranil, což však podle mého názoru u takto výkonného telefonu ani nejde. Podařilo se mu jej ale znovu citelně zmírnit a na rozdíl od některých funkcí fotoaparátu je to změna, kterou věřím, že dříve či později pocítí opravdu každý přímo ve své ruce. Je nicméně možná trochu paradoxní, že o ní vlastně ani nebudete moc vědět, což je ale právě dobře. Protože kdyby vás zahřátí štvalo, je to vlastně důkaz toho, že se práce s odpadním teplem úplně nepovedla.
Fotogalerie
Výdrž potěší víc než papírová čísla
Příjemným překvapením pro mě popravdě byla i výdrž baterie. Apple u menšího iPhonu 18 Pro uvádí až 34 hodin přehrávání videa a až 31 hodin streamovaného videa. Proti předchozí generaci nemusí tato čísla působit jako nijak dramatický skok, protože papírově u evropské verze přibyla k dobru jediná hodina, při běžném používání je však rozdíl znatelnější. Při stejné pracovní zátěži mi telefon večer ukazuje přibližně o 10 až 15 procent baterie více než iPhone 17 Pro, který jsem donedávna používal. Můj běžný den přitom zahrnuje komunikaci, práci s webem, sociální sítě, fotografování, přehrávání hudby a samozřejmě testování nejrůznějších aplikací.
Je nicméně fér dodat, že loňský model měl za sebou prakticky rok každodenního provozu a jeho baterie tedy nebyla v takové kondici jako u zcela nového telefonu. Část rozdílu tedy rozhodně přičítám právě jejímu opotřebení. Přesto je rozdíl dostatečně pravidelný a výrazný na to, abych jej nemohl vysvětlit pouze stářím předchozího zařízení.
Svou roli zde pravděpodobně hraje větší baterie, úspornější 2nm čip A20 Pro i optimalizace iOS 27. Upřímně je mi ale vlastně docela jedno, čemu za lepší výdrž vděčím, protože je hlavní, že ji k dispozici skutečně mám a iPhone 18 Pro mi díky ní dává o něco větší jistotu, že i po náročném dni budu mít večer dostatečnou rezervu a nebudu muset přemýšlet, kde telefon rychle připojit k nabíječce.
Samozřejmě ale i nadále platí, že nejde o vícedenní telefon a při intenzivním hraní, natáčení videa nebo navigaci dokážete baterii vybít poměrně rychle. Třeba když dělám fototest, jsem kolikrát až zděšen tím, jak rychle je baterka schopna klesat kvůli systémovým úpravám fotek, na které vlastně ani vy coby uživatelé nemáte žádný vliv.
Při normálním pracovním používání je ale výdrž velmi dobrá a citelné zlepšení o 10 až 15 procent na konci dne může v praxi znamenat rozdíl mezi nervózním hledáním nabíječky a klidným návratem domů. O víkendu, kdy se snažím na telefon sahat co nejméně a věnovat se rodině, jsem pak schopen se dostat na 2 pohodové dny na jedno nabití, takže za mě super – tedy alespoň a poměry 6,3“ modelu. A pokud vám tato výdrž nestačí, pořád je tu iPhone 18 Pro Max.
Rychlejší nabíjení konečně dává větší smysl
Příjemným bonusem, který telefon přináší, je pak za mě zrychlení kabelového nabíjení, kdy se s kompatibilním 60W adaptérem a kabelem podporujícím USB Power Delivery 3.1 s AVS dostanete papírově z vybitého stavu na 50 % přibližně za 15 minut. iPhone 17 Pro potřeboval na stejnou hodnotu zhruba 20 minut a iPhone 16 Pro přibližně půl hodiny. Já si to samozřejmě vyzkoušel a slova Apple mohu s klidnou duší potvrdit a ještě vlastně trochu vyšperkovat.
Velmi mě totiž potěšilo, že rychlonabíjení neprobíhá jen při nízkém nabití baterie, ale telefon dokážete „nakrmit“ vyššími W i v případě, že je úroveň jeho nabití klidně i kolem 60 %. I v takovém případě mi totiž nabíječka, se kterou jsem jej testoval, hlásila odběr klidně kolem 45 a 55 W. Jasně, takto rychle se nenabijí až do plného nabití a zároveň platí, že se výkon dost mění. Je ale fajn vidět, že rychle „nalít“ do baterie energii zvládnete i ve chvíli, kdy je baterka telefonu stále solidně nabitá.
Je nicméně třeba zdůraznit, že maximální rychlosti nedosáhnete s libovolnou starší nabíječkou, ale potřebujete dostatečně výkonný adaptér s podporou odpovídajícího standardu a vhodný USB-C kabel. Apple jej samozřejmě v balení telefonu nenabízí, takže pokud chcete nové rychlé nabíjení využít naplno, možná vás čeká další investice, což mě vlastně tak trochu přivádí k otázce, zda ušetřené minuty za další peníze z vaší peněženky stojí. Odpovědět si na to ale už musí samozřejmě každý sám.
Co se týče bezdrátového nabíjení, zde si iPhone 18 Pro zachoval svou rychlost z loňska a tedy zvládne maximálně 25W skrze Qi2.2 nabíječky. S 35W nebo silnějším adaptérem tedy telefon bezdrátově nabijete na 50 % přibližně za 30 minut, což je ale za mě vlastně stále docela dobrá hodnota. Přeci jen, před lety jsme na takto rychlé nabití potřebovali kabel. Coby uživatel, který nabíjí primárně bezdrátově, si tedy v tomto směru nemám chuť ani potřebu na cokoliv stěžovat.
Obecně se ale dá o nabíjení iPhone 18 Pro bez rozmyslu říci, že Apple ani letos v žádném případě nehoní extrémní výkony některých čínských telefonů, které dokážou naplnit baterii během několika desítek minut nebo ještě rychleji. Tato strategie za mě ale na škodu ve výsledku absolutně není. Pro běžného uživatele je totiž nabíjení jak v kabelové, tak v bezdrátové verzi dostatečně rychlé na to, dokázalo telefon nabít rychle, spolehlivě, bez nějaké zásadní náročnosti na čas a hlavně stále s relativně malou zátěží na baterii, která tím pádem vydrží déle.
Fotogalerie
Konektivita a další drobnosti
Na úplný závěr mého hodnocení není od věci zabrousit i na drobnosti, které telefon přináší. O mobilní datové připojení se u něj například stará nový modem C2, který má kromě vyšší rychlosti nabídnout také lepší spolehlivost a nižší spotřebu energie. V běžném používání samozřejmě úplně nejde oddělit přínos samotného modemu od kvality sítě operátora, síly signálu a dalších podmínek. Připojení však během testování fungovalo spolehlivě a nezaznamenal jsem nic, co by mě nějak zarazilo a to jak v dobrém, tak i ve špatném smyslu. Protože na místech, kde jsem neměl problém s mobilními daty přes iPhone 17 Pro, jsem jej neměl ani s iPhone 18 Pro a naopak, kde problémy jsou, tam i byly. Třeba cesta vlakem mezi Blanskem a Brnem je pro mobilní připojení hotový zážitek, který snad bude muset vyřešit až Elon Musk.
Je nicmémě možná trochu škoda, že USB-C konektor nadále podporuje „jen“ USB 3 s přenosovou rychlostí až 10 Gb/s. Na první pohled jde sice o skvělou rychlost, ale říkám si, že když už Apple cílí těmito telefony čím dál tím víc na videotvůrce či fotografy, zda přeci jen není už na čase přijít třeba s nějakou vyšší verzi Thunderboltu. Pro běžné nabíjení a občasné připojení příslušenství nicméně 10 Gb/s naprosto stačí, ba co víc – je těžce naddimenzované.
Tak trochu diskutabilní je pak dle mého i základní 256GB úložiště. Ano, z hlediska ukládání dat to určitě není málo, ale přeci jen se bavíme o telefonu, který letos začíná na 1199 dolarech v USA, 1449 Euro v EU a 34 990 Kč v České republice. Možná by tak nebylo od věci začínat na vyšším úložišti, které by cenu kompenzovalo. Na druhou stranu jsou to ale paradoxně ceny paměťových čipů, které ceny elektroniky v čele s iPhone 18 Pro (Max) zvýšily, takže je logické, že k takovému kroku Apple přistoupit nemohl. Zkrátka a dobře, takový malý začarovaný kruh, ve kterém se nechci sám ztratit a proto tedy už jen dodám, že pokud plánujete intenzivně natáčet ProRes video nebo fotografovat do ProRAW, dokáže se 256GB kapacita zaplnit překvapivě rychle.
Resumé
iPhone 18 Pro je ve výsledku opravdu skvělý telefon. Má fantastický displej, jeden z nejlepších mobilních fotoaparátů, mimořádný výkon, lepší chlazení, delší výdrž a rychlejší nabíjení. Je výborně zpracovaný, příjemně se používá a prakticky v žádné zásadní oblasti nemá slabinu, která by mi používání výrazně komplikovala. Jenže přesně to se od telefonu s cenou začínající na 34 990 Kč tak nějak očekává.
Mezigeneračních změn není mnoho a troufám si tvrdit, že ne každý je dokáže využít nebo vůbec ocenit. Variabilní clona je technicky velmi zajímavá, v každodenním focení mi však nepřipadá ani zdaleka tak zásadní jako loňský příchod 8x hybridního teleobjektivu. Menší Dynamic Island potěší, ale po pár hodinách jej přestanete řešit. Ruční ovládání fotoaparátu je skvělé, pokud víte, co s ním dělat, většina lidí jej však pravděpodobně nechá pracovat automaticky.
Nejvíc mě tak nakonec baví změny, které se na produktových fotografiích ukazují poměrně obtížně. Telefon je pocitově rychlejší, při stejné zátěži mi večer zbývá zhruba o 10 až 15 procent baterie více a při hraní náročných her se zahřívá pomaleji a méně. Nezůstává studený a fyzikální zákony Apple pochopitelně obejít nedokázal, v ruce se však drží příjemněji a výkon si udržuje déle. Právě tyto věci přitom na konci dne určují, jak dobře se telefon používá poté, co opadne prvotní nadšení z nové barvy a několika funkcí fotoaparátu. iPhone 18 Pro možná na první pohled nevypadá jako velký upgrade, při každodenním používání je však o něco příjemnější téměř ve všem, co dělá.
Majitelům iPhonu 17 Pro bych přechod doporučil jen tehdy, pokud dokážou využít variabilní clonu, profesionální ovládání fotoaparátu, lepší chlazení nebo rychlejší nabíjení. Z iPhonu 16 Pro už může upgrade dávat větší smysl, byť ani tam bych na něj osobně netlačil. Majitelé iPhonu 15 Pro a starších zařízení však dostanou telefon, který bude působit výrazně moderněji prakticky ve všech důležitých oblastech. Při takovém upgradu je ale samozřejmě třeba brát v potaz fakt, že neoceníte jen vlastnosti iPhone 18 Pro, ale taktéž všech dalších řad, které přechodem přeskočíte – tedy 16 Pro a 17 Pro. V takovém případě samozřejmě už bude co objevovat a z čeho být nadšený.
Po více než týdnu testování se mi tak chce říci, že Apple zkrátka nepřišel s novým drahokamem, ale vzal ten loňský, už tak extrémně blyštivý, a ještě o něco pečlivěji jej vybrousil. Výsledek se nádherně leskne, lépe zvládá každodenní zátěž a v několika směrech je skutečně příjemnější. Jen si musíte sami odpovědět na otázku, zda kvůli několika novým odleskům potřebujete měnit šperk, který už máte
Suveréne nejlepší recenze na českém internetu, děkuju…