Když na podzim roku 2005 studio Infinity Ward vydalo Call of Duty 2, definovalo tím zlatý standard válečných stříleček z druhé světové války. Ačkoliv příběhová kampaň s dechberoucím vyloděním na Pointe du Hoc nebo obranou Stalingradu nabídla filmovou atmosféru, skutečným srdcem hry se stal její fenomenální multiplayer, který udržel komunitu u monitorů dlouhé roky.
Čirá hratelnost bez berliček
Kouzlo hry pro více hráčů spočívalo v naprosté přímočarosti a důrazu na čistý skill. Žádné killstreaky, žádné zbraňové perky ani složité odemykání doplňků. Hra stála výhradně na bleskových reflexech, přesném míření s opakovací puškou Kar98k, Mosin-Nagant nebo útočným samopalem MP40 a taktickém krytí kouřovými granáty. Režim Search & Destroy se stal základním pilířem tehdejších klanových válek a rodícího se esportu, kde každé zaváhání znamenalo pro tým okamžitou prohru v daném kole.
Fotogalerie
Mapy, které definovaly žánr
K obrovskému úspěchu přispěl především geniální level design. Sluncem zalitý tuniský Toujane se nesmazatelně zapsal do paměti sniperskými souboji ze střech a napínavým přebíháním otevřených ulic. Zničený francouzský Carentan se svým strategickým dvoupatrovým domem uprostřed nabídl špičkovou pěchotní akci na blízko. Mapy jako Burgundy, Dawnville nebo zasněžený Stalingrad pak jen podtrhly dokonale vybalancovanou hratelnost.
Call of Duty 2 představovalo éru, kdy o vítězství nerozhodoval nahraný čas ani odemčené vybavení, ale pouze hráčův um. Právě proto zůstává pro celou generaci hráčů nepřekonaným vrcholem válečného žánru.
